Včera jsem v televizi zaslechla něco o tom, jaké sumy si lidé půjčují na nákup vánočních dárků. Nepřipadá Vám, že slavení Vánoc je rok od roku nákladnější? A že je prožíváme v čím dál větším shonu, zatímco ony jsou symbolem klidu a rozjímání? Z Vánoc se stala velkolepá oslava, která se od jiných oslav liší pouze v tom, že je v nich více sentimentality, čehož notně zneužívají reklamy všech možných nákupních řetězců, aby z lidí dostaly ještě více. Jejich logo je v podstatě jedno a to samé: „Kupujte, abyste sebe nebo druhé udělali šťastnými. Nákupy – to je ten pravý smysl Vánoc.“ Je to všechno vážně jenom o nakupování?

A tak Štědrý večer je stále štědřejší a hory dárků stále větší. Navzdory tomu je lidské srdce stále prázdnější a opuštěnější. Možná v těch hromadách dárků a vyhozených peněz si mnozí uvědomují ještě bolestněji – že totiž v hromadění věcí, byť jsme si je přáli sebevíc, to pravé štěstí není. Cítí se úplně stejně po Vánocích jako před Vánocemi, s novým chytrým telefonem jako bez něho. Tak k čemu to všechno bylo? Věci jsou jenom věci, a přestože jim mnozí přisuzují přímo magickou moc, ony žádnou moc nemají. Nemohou nás učinit šťastnějšími, nemohou nás zbavit našich problémů a trápení. Kvůli dárkům Vánoce určitě neslavíme, i když je hezké se navzájem obdarovat. Možná mnozí lidé v tom shonu a horách problémů, se kterými se denně potýkají, úplně zapomněli na pravý smysl Vánoc.

Pojďme si připomenou prosté řádky evangelia: „Porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ (Lukášovo evangelium 2,7)

Jak tyto řádky ostře kontrastují s našimi bohatými, ba až přesycenými Vánocemi, které jsou tak chudé na Spasitele! Místo toho, abychom se připravovali na oslavu Jeho narození, zabýváme se sami sebou. Copak se Bůh stal člověkem jenom proto, abychom se jednou za rok dojímali u vánočního stromku a přejídali se cukrovím? Svátek Kristova narození jsme udusili hromadami balicího papíru, kilometry pozlacených stužek, kupami vánočních dárků a množstvím jídla na vánočních stolech.

Možná si řeknete, že Vás Kristus nezajímá. Jistě. Pokud ale chybí oslavenec, tak co vlastně zbyde? To je právě ta potíž. Nezbyde nic. Vánoce projdou kolem Vás a nejenom Vaše peněženka a Váš účet, ale i Vy zůstanete prázdní. Opět, tak jako každý rok, učiníte ten nepříjemný objev, že všechny dary světa nemohou vynahradit ten největší Dar, který byl lidstvu dán v podobě příchodu Božího Syna Ježíše Krista.

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14,6).

„Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. list Janův 1,9).

„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh.“ (Izajáš 1,18)

„Těm pak, kteří přijali Ježíše Krista a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1 ,12)

„Ježíš Kristus přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti.“ (Jan 10,10)

Tak co, necháte si i tyto Vánoce jenom cetky a ten největší Dar opět necháte projít bez povšimnutí kolem? 

Pokojný a požehnaný Advent Vám přeje

Hanka