DIESEL

 SALMAN RUSHDIE (19. června 1947 - ...)

DĚTI PŮLNOCI

HISTORICKÝ KONTEXT:

          Patří k nejtypičtějším představitelům postmoderní prózy.

          V dnešní době začínají být viditelné změny, o nichž mluvil už před padesáti lety britský historik a filosof Arnold Toynbee. Ten zformuloval tezi o tom, že končí epocha, v níž ve světě dominovala židovsko-křesťanská. euroamerická. industriální civilizace, a nastává epocha ne již evropské, ale opravdu světové světovosti, období míšení a spojování různých kultur. Společnost, v níž už zhruba čtvrt století žijeme bývá nazývána společností postindustrialní nebo společností informační. Pro kulturu nové doby se používá termín postmodernismus, postmoderna. Všichni pociťují, že se něco důležitého děje, jsme svědky radikální proměny světa (zhroucení dosavadního bipolárního rozdělení, velké migrace obyvatelstva, rozpadu hodnotových systému, měnícího se životního stylu a postavení člověka ve společnosti i nové funkce umění a literatury v životě národů i jednotlivců. Na přelomu tisíciletí velmi zřetelně vnímáme krizovost dosavadní civilizace, vyčerpanost projektů avantgard, i celého moderního myšlení, jímž je míněno celé dlouhé období počínající racionalismem a osvícenstvím, obdobím které odstartoval filosof Descartes svým \"Myslím, tedy jsem\". Období naplněné vírou v pokrok, který zajistí všemocný rozum prostřednictvím vědy, techniky, racionální organizace společnosti.Tyto moderní projekty krásné budoucnost celého lidstva leží dnes ovšem v troskách. Za jednoho z viníků je považován cynický, vševládný rozum, totalitarizující panství racionality a ideologie.

          Magický realismus příznačně není evropským fenoménem. O toto převratné obohacení současné literatury se postarala Latinská Amerika a je ho podstatou je opět kulturní pluralismus, o kterém jsem hovořil už na začátku. Magický realismus vyrůstá z míšení různých tradic, náboženství a kultur, ať už jsou to kultury indiánské, severoafrické, západoafrické, indické, čínské nebo evropské. Magický realismus Salmana Rushdieho vyrůstá především z indické historie a indické kultury.Rushdie pro indické prolínání jazyků nalezl nádhernou metaforu. Hlasy i sny jiných lidí se v hlavě Sálíma Sináího slévají v jedno velké \" marinované čatní) (Chutney je anglické slovo, vyjadřující směs bylinek , koření a ovoce).

AUTOR:

          Salman Rushdie [rašdý] (* 19. června 1947 Mumbaí) je britský spisovatel indicko-muslimského původu. Proslavil se svým druhým románem Děti půlnoci (1981), který v roce 1981 získal Bookerovu cenu. Velká část jeho rané prózy se odehrává na indickém subkontinentu. Rushdieho styl psaní bývá často označován jako magický realismus s historickou fikcí a mezi hlavní témata jeho díla patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem.

          Autorův čtvrtý román Satanské verše (1988) se setkal s kontroverzním přijetím a v některých zemích vyvolal protesty ze strany muslimů, někdy i násilné. Rushdiemu bylo vyhrožováno smrtí a v únoru 1989 na něj ájatolláh Rúholláh Chomejní, nejvyšší vůdce Íránu, uvalil fatvu.

          V červnu 2007 byl Rushdiemu udělen rytířský titul za zásluhy o literaturu, dále je nositelem řádu Commandeur francouzského Řádu umění a literatury. V roce 2007 zahájil pětileté působení jakožto hostující spisovatel na americké Emory University a v květnu 2008 byl zvolen do Americké akademie umění a literatury.

CHARAKTERISTIKA:

          Salman Rushdie se narodil v Bombaji v červnu 1947. Protagonista a vyprávěč románu Děti půlnoci se také narodil v Bombaji v roce 1947. Román se skutečně zrodil jako příběh o člověku a každý lidský příběh skutečně začíná narozením. Román Děti půlnoci také začíná narozením: \" narodil jsem se v Bombaji....za onoho času. Ne, to nepůjde, tomu datu se nemohu vyhnout: narodil jsem se 15. srpna 1947 na soukromé porodnické klinice doktora Narlíkara. Ráno nebo večer? Doba je také důležitá. Tak tedy: v noci. Ne, musím být mnohem přesnější...ve skutečnosti s úderem půlnoci. Ručičky hodin mě při mém příchodu pozdravily sepnutými dlaněmi. Ale no tak, prosím Tě ven s tím, jen to vyklop,: přesně v okamžiku, kdy Indie získala nezávislost, vyhrnul jsem se já na svět.\" Již z prvních řádků tohoto románu cítíme zvláštnost Rushdieho stylu, onu originalitu, jeho osobitý smysl pro humor, který však bývá mnohdy nepochopen. 15. srpna 1947 o půlnoci velkolepý projekt britského impéria skončil. Zároveň však začal neméně velkolepý projekt indické nezávislosti. Sepnuté ručičky S.Rushdieho mají v sobě cosi posvátného, jsou modlitbou i travestií. Čas člověka se v nich protne s časem dějin. Slavné narození Salíma Sináího, které mělo takříkajíc státní význam a které zavdalo příčinu ke gratulačnímu dopisu samotného Nehrúa. bylo založeno na podvodu: sestra Mary Pereiová zamění v kritické chvíli dvě novorozeňata, která přišla na svět téměř současně. Biologický syn Ahmada a Amíny žije někde v bombajských slumech a jmenuje se Šiva. Šiva je Salím a Salím je Šiva. Salím Sináí je někdo jiný. Položíme-li si zdánlivě jednoduchou otázku, kdo je vlastně Sálím Sináí, dobereme se podivuhodných věcí. Biologickým otcem Šivy je angličan William Methwold, Sálím Sináí je tedy, bráno věcně, plodem jisté pošetilosti, které se dopustila manželka WeeWillie Winkieho s jistým Angličanem. A proč se tak stalo? Protože nemohla odolat úhledné pěšince ve vlasech elegantního pana Methwolda. Jenomže i pan Methwold je někdo jiný. Salman Rushdie svým čtenářům s potměšilým výsměchem i smutnou ironií ve v hodnou chvíli sdělí, že vlasy pana Methwolda s neodolatelnou,téměř magickou, pěšinkou jsou parukou. William Methwold je ve skutečnost zcela holohlavý. Kdo je tedy vlastně otcem Sálíma Sínáího? William Methwold, Wee Willie Wenkie, anebo Ahmad Sínáí? Odpověď, jediná možná na tuto otázku je, že Sálím Sináí nemá jednoho, ale čtyři otce. A kdo je Salím Sináí? Je víc Brit, muslim nebo hinduista? Odpověď, jediná možná odpověď na tuto otázku je, že je tím vším dohromady a ještě něčím navíc. dítětem půlnoci, nemanželským dítětem indické nezávislosti.

JAZYK A STYL:

          Užívá slova, někdy i celé věty v cizích jazycích (např. v hindštině, perštině, arabštině) - proto je na konci celé knihy zařazen několikastránkový polyjazykový slovník. V pozadí ještě můžeme postřehnout doznívání britsko-indického konfliktu nedlouho po ukončení britské koloniální nadvlády. Občas nepokračuje v příběhu přímým směrem, ale jaksi vybočí, aby se pak mohl vrátit tam, kde skončil (mohli bychom tvrdit, že se občas \" zakecá, i to však má v knize svůj účel).

          Běžně se můžeme setkat s jakousi, pohádkovou, neskutečnou realitou, kdy ani sám čtenář nedokáže spolehlivě posoudit, zda to, co právě čte, je sen nebo skutečnost. A zde je příklad tolik diskutovaných narážek: Budha smrdí jak sto čertů, svírá v pravé ruce upatlané plivátko. Nezapomínejme však na jednu prostou věc, na okolnost, kterou zdůrazňuje Rushdie sám ve všech svých poznámkách týkajících se románu Děti půlnoci: spisovatel by nebyl myslitelný bez indických vypravěčů, bez indické kultury, bez indické literatury. Literární metoda Salmana Rushdieho bývá často právem označována termínem \"magickým realismus\".

OKOLNOSTI DÍLA:

          Román Děti půlnoci jsou obrovskou marinovanou směsí lidských bytostí, kultur, myšlenek politiky, biografů a písní, strhujícím světem mnohohlasů. Krásnou, leč trochu obsáhlou knihu Salmana Rushdieho, ve zdařilém překladu Pavla Dominika nelze jenom číst. Je třeba ji číst stále znovu a znovu. Je pravda, že je určena spíše pro náročnější čtenáře. Už proto, že je to tak velké sousto. A že Rushdieho marinované čatní má tak nezvyklou sílu. Je to vlastně všechno otázka polykání. Ne snad hadů, ale celých světů. Jak říká Salman Rushdie? Abyste pochopili jenom jeden život, musíte spolknou celý svět.

ÚRYVEK:

          „Narodil jsem se v Bombaji... za onoho času. Ne, to ne půjde, tomu datu se nemohu vyhnout, narodil jsem se 15. srpna 1947 na soukromé porodnické klinice doktora Narlíkara. Ráno, nebo večer? Doba je také důležitá. Tak tedy: v noci. Ne, musím být mnohem... Ve skutečnosti s úderem půlnoci. Ručičky hodin mě při mém příchodu na svět uctivě pozdravily sepnutými dlaněmi. Ale no tak, prosím tě, ven s tím. Jen to vyklop: přesně v okamžiku, kdy Indie získala nezávislost, vyhrnul jsem se já na svět. Hlasité lapání po dechu. A za oknem ohňostroj a jásající davy. Pár vteřin nato si můj otec urazil palec; ale jeho úraz byl pouhou hloupostí ve srovnání s tím, co v tom okamžiku obklopeném tmou postihlo mě, neboť vinou magické tyranie oněch způsobně salutujících ručiček jsem byl záhadným způsobem připoután k historii, mé osudy byly navěky přikovány k osudům mé země. Po následující tři desetiletí pro mě nebylo před nimi úniku. Jasnovidci věštili můj příchod, noviny ho velebily, poli tikové potvrzovali moji autentičnost. Ale co tomu říkám já, se mě nikdo nikdy nezeptal. Já, Salím Sináí, jemuž později říkali rozličnými jmény – Utřinos, Strakoš, Pětichlup, Čumák, Buddha a dokonce Měsíček, jsem pevně uvízl v předivu Osudu – což pro mě i v těch nejlepších dobách znamenalo značné nebezpečí. A to jsem si ten krát neuměl ani utřít vlastní nos“