Renesance a humanismus v evropské literatuře

   Epochu renesance chápeme jako kulturní a historické znovuzrození ideálu krásna(estetiky) a antiky. Na něm byl založen nový rozkvět umění,literatury,filozofie a přírodovědy.

   Začal se proměňovat lidský pohled na svět,na hodnoty a ideály života.Obliba nového životního stylu v Itálii ve 14. Století  vznik nového kulturního a uměleckého slohu-renesance=znovuzrození,obrození.

Lze rozlišit 3 základní období:

1. raná renesance (1420-1490)

2. vrcholná renesance (1490-1520)

3. pozdní renesance (od roku 1520)

Do dalších zemí se začala šířit až od počátku 16. století.

   Renesance byla podnícena hospodářským rozvojem italských měst-Florencie,Benátek aj. ,které zbohatly díky obchodu s Orientem.Nabízel se široký prostor a pro osobní iniciativu v získání majetku a významného postavení.Měšťané začali soupeřit o moc se šlechtou.

   Vznikly první manufaktury,došlo k velkým námořním objevům,rozšiřoval se mezinárodní obchod,peněžnictví,byl objeven knihtisk Johannesem Gutenbergem.

   V pozdní renesanci se dostává do popředí zaalpská kultura Francie,Německa,nastává úpadek měst a vzrůstá vliv velkých říší -Bourbonů(Francie),Habsburků(Čechy,Rakousko,Španělsko) a tím i vliv katolické církve.

   V části Německa a Švýcarska se rozrostlo reformační církevní hnutí-luteránství. kalvinismus apod. Po tridentském(TRIDENT) koncilu se prohloubil rozkol mezi protestantismem a katolictvím.

Charakteristické rysy renesance:

- světonázorová a umělecká rozrůzněnost
- důraz na světskou stránku života
- důraz na lidský rozum
- důvěra na vlastní schopnosti
- změna chápání světa
- intenzivní poznávání přírody
- změna v hodnocení člověka-středem zájmu
- vznik nových vědních oborů
- úcta k umění-teoretické úvahy o umění
- dotace umění mecenáši

Výrazem zájmu o člověka se stal HUMANISMUS.

   Pojem znamená určitý způsob nazírání na svět a jeho praxi,humanisté se zaměřovali na zkoumání člověka,zdůrazňovali lidskou důstojnost,rozumové jednání,schopnosti,právo na svobodné rozhodování.Byly znovu studovány antické spisy.

Základem vzdělání byla znalost jazyků,zejména latiny,staré řečtiny a hebrejštiny.

   Součástí renesančního myšlení byl i rozvoj politické teorie.Anglický humanista Thomas More[tomas mór] napsal dílo Utopie,v němž popisuje ideální fiktivní stát založený na občanské rovnosti.

   Vývoj v zaalpských zemích probíhal odlišně od Itálie. Dlouho přetrvávala gotika,ideje humanismu byly spíše v sepětí s ní,než s renesancí.Rozhodujícím hnutím byla reformace představována Martinem Lutherem[luterem] a Janem Kalvínem.

   Reformace byla zaměřená proti hromadění majetku,přepychu a renesanční sebedůvěře.Vracela se k bibli v duchu čistoty víry a její hlubokosti.Stěžejním rysem reformace byl důraz na mravní kázeň,podřízení jedince celku.

Z náboženských konfliktů vyplynuly náboženské války 16. a 17. století. Byly velmi zlé. Došlo v nich k zásadní proměně duchovní a kulturní situace-nástupu baroka.

   Mezi nejvýznamnější renesanční umělce se řadí Leonardo da Vinci[leonardo da vinči],proslul obrazem Mona Lisa(počátek 16. Století) a stal se nejuniversálnějším umělcem své doby,zabýval se vědou a technikou.Dále Michelandelo Buonarrotti[mikelandželo buonaroty], je známý jako geniální architekt,malíř,autor chrámu sv. Petra v Římě,malby Posledního soudu v Sixtinské kapli, a sochař,autor Davida(5m)

Z dalších jsou známí malíři:

SandroBotticelli[sandro botyčeli]-obraz Zrození Venuše
Rafael Santi[rafael santy]-obraz Sixtinská madona
Albrecht Dűrer[albrecht dýrer]-obraz Růžencová slavnost
Hans Holbein ml.[hans holbajn]-portréty
Pieter Brueghel st.[pítr bréchel]-obraz Selská svatba
Hieronymus Bosch[Hieronymus boš]-obraz Loď bláznů

V hudbě je typickým madrigal(vícehlasý zpěv s milostnou tématikou)

   Ve vědě se rozvíjela fyzika,chemie,botanika,v lékařství anatomie(veřejné pitvy),v astronomii se prosazoval heliocentrismus-Mikuláš Koperník,Giordano Bruno[džordáno bruno],Galileo Galilei[galej],Johanes Kepler. Byla oblíbená i astrologie a alchymie.

   Pro renesanční literaturu jsou příznačné žánrové proměny a posuny.Pod vlivem antiky se dostává do popředí dramatická tvorba,v lyrice forma sonetu, villonská balada [vijonská], hrdinský epos se směšným podtextem,v próze novela nebo esej.Vznikají romány.

   Kulturním centrem rané renesance byla Florencie.Žily zde 3 největší osobnosti italské literatury:

Dante Alighieri[aligjéri] konec 13. A 1. polovina 14. století

Francesko Petrarca[frančesko petrarka] 1.polovina 14. století

Giovanni Boccaccio[džovany bokačo] 1. a 2. polovina 14. století

Dante Alighieri

Narodil se v rodině florentského šlechtice,podpořil obhájce městských svobod proti papeži,po vítězství papežské strany musel odejít do exilu,žil ve Veroně a Ravenně,kde zemřel.Hlubokým zážitke, který poznamenal celou jeho tvorbu,byla láska k Beatrici[beatriči].Je jí věnováno 1. dílo-Nový život,navazuje na trubadúrskou lyriku,deníkovou formou líčí příběh své lásky od prvního setkání až do předčasné smrti Beatrice.Po její smrti hledá útěchu ve filozofií a vzniká Hostina.Opět verše prokládané prózou a psané v italštině.
Vrcholem je epos Božská Komedie.původní název byl jen Komedie,přídomek Božská přidal Giovanni Boccaccio.
                 Epos má jednoduchý děj-básník zabloudil v temném lese=symbol života a pronásledují jej 3 šelmy=Smyslnost,Pýcha,Lakomství.musí pak projít 3 záhrobními říšemi-Peklem,Očistcem a Rájem. Peklem a Očistcem putuje ve společnosti básníka Vergilia[vergilija],do Ráje nemá Vergilius přístup,je pohan a průvodcem je Beatrice a svatý Bernard. Ti mu umožní poznat tajemství nebeské blaženosti.
Její kompozice má středověký ráz-číselná symbolika. 3 části po 33 zpěvech, 3 veršové strofy.Počet zpěvů-100.
                 V díle se autor snažil shrnout veškeré vědění,ale Země středem vesmíru.umělecky nejpůsobivější je Peklo,líčí výjevy z podzemí-viz. nápis na Bráně.
Mezi postavami se objevují různé mytologické bytosti,osobnosti blízké Dantovi,jeho nepřátelé,například Odysseus.
Příběh končí dobře.Poukazuje na dvojí stránku člověka:
- smrtelnou(tělesnou)
- nesmrtelnou(duchovní)-smrtí se osvobodí k věčnému životu.

Renesanční prvky:
- osobní prožitek lásky
- vlastenectví
- obdiv k antice

Tradice putování duše se objevuje také u J.A. Komenského,Johna Miltona[džona miltna] a Johana Wolfganga Goetha[géta].

Francesko Petrarca

Syn notáře,exil ve Francii,celoživotní láskou se stala šlechtična Laura,která po 20ti letech zemřela na mor.Petrarca měl představu sjednocené,mocné říše,obdoby starého Říma. Shromažďoval záznamy o antice a stal se 1. humanistou.
Tvořil v latině-životopis,traktát,epos,dopis,byl korunován na krále básníků.Vrcholem byla jeho tvorba v italsky psaných básních věnovaných Lauře. Soubor má název Zpěvník psaný ve stylu renesančního trubadúra-vyjadřuje milostný cit k vdané,později mrtvé ženě.Laura je ztělesněním mravní dokonalosti a božským ideálem.Básník prožívá cit nesmírně intenzivně,s osudovou vášní.
                Většina básní je psána formou sonetu,převzatého od jihofrancouzských básníků,dal mu ustálenou podobu -14 veršů do 4 strof =
2 čtyřverší + 2 trojverší s rýmem střídavým nebo obkročným.
Obsahově se dělí na 3 části: myšlenka - 1. čtyřverší
protiklad - 2. čtyřverší
spojení obou - trojverší

   Ohromný vliv na evropskou lyriku,v češtině se označuje pojmem znělka.(Jan Kollár,Jaroslav Vrchlický,Vítězslav Nezval).

   Petrarca byl současníkem Karla IV. ,vedli spolu korespondenci a Petrarca Čechy navštívil.Část jeho tvorby byla do češtiny přeložena v 16. století.

Giovanni Boccaccio

Pochází z rodiny florentského kupce,v Neapoli získal právnické vzdělání a seznámil se s humanismem.Začínal poezií,jeho verše odrážejí ryze osobní milostné zážitky.
Vrcholem jeho tvorby byl Dekameron.Dílo má rámcovou kompozici: jednotlivé příběhy si po 10 dnů vypráví na venkovském sídle skupina mladých lidí,kteří opustili rodnou Florencii ze strachu před morem,autor sám se v takové situaci ocitl při psaní Dekameronu.Každý den je věnovaný jinému tématu.Cílem vypravěče je rozptýlit posluchače,proto jsou náměty,převzaté z antiky,orientální lit.,zábavné,většinou milostné,rafinované,plné šibalství a rozmarů.Příběhy jsou ale i o nešťastné lásce,o šlechetné lásce a vždy mají pointu.Církev dílo zakázala,později vytvořila vlastní úpravu.
                Boccaccio obohatil literaturu o novelu.Název díla souvisí s řeckými slovy deset a den(10 lidí, 100 dnů). Dekameron ovlivnil vznik Canterburských povídek[kentrberských] autorem Geoffrey Chaucer[džefri čósr], objevují se u Hynka z Poděbrad, Františka Kubky: Karlštejnské vigilie.

Lodovico Ariosto [lodoviko]

2. polovina 15. století – 1. Polovina 16. století

   Epos Zuřivý Roland – literární hra se satirickým podtextem,postava Rolanda (středověkého cnostného rytíře) není ani moudrá,ani věrná panovníkovi,ani cudná v lásce,zamiluje se do pohanské dívky,ta jej odmítne, on se pomátne,ohrožuje každého.Jeho přátelé najdou nádobku se ztraceným rozumem na měsíci a Roland se vrací do čela vojsk.
Vedle ústředného motivu je přidána řada hrdinských a milostných epizod.

   Ke slavným florentským politikům a spisovatelům patří Niccolo Machiavelli[nykolo makjiaveli] 1. polovina 16. století. V díle Vladař se zabývá příčinami úpadku italských států a hledáním východiska: - právo k vládnutí má ten,kdo má schopnosti
- stát potřebuje moudrého a pevného vladaře, sleduje obecný zájem a
neváhá pro to užít i nepříjemné prostředky;
machiavelismus: - účel světí prostředku

   Machiavelli je také autorem tzv. Učené komedie=Italská renesanční komedie,satira plná zápletek,s ústředním motivem manželské věrnosti(nebo nevěrnosti).Vychází z antických autorů,má prvky politické a společenské satiry,byla zaměřena na široké publikum.Z ní v době baroka vyrostla commedia dell‘ arte[komedyja del arte] – viz ot. Baroko

   Báseň píše i Michelangelo Buonarroti. Jsou velmi působivé,ale mají již rysy baroka. Viz. Michelangelo Buonarroti

Francouzská renesance

Je v 15. – 16. Století zastíněna italským písemnictvím,rozvíjí se pomalu,a to především kvůli stoleté válce s Anglií.Dobu převyšuje Françoise Villon[fransua vijon] – 15. století. Je označovaný za prvního moderního básníka vůbec.Podepisuje se různými jmény, až došel ke jménu Villon.
               Pochází z chudých poměrů, ujímá se ho kněz jménem Villon,dal básníkovi vzdělání,dosáhne hodnosti univerzitního mistra,ale vede skandální život – krádeže,výtržnictví, násilné činy. Od smrti jej ubránil obdiv krále, ale po nuceném odchodu z Paříže jeho stopy mizí.
               Všechny tyto skutečnosti se odrazily v básníkově tvorbě. Jeho básně byly uspořádány do souborů Odkaz a Závěť. Výborně se orientoval v dosavadní literatuře,směšuje nízkou a vysokou literaturu,dokáže z ní geniálně vybočit,vnáší do básní sebe sama.
Některé své básně složil v mluvě pařížské spodiny – žargonu. Odkaz věnoval přátelům a formou závěti se loučil s Paříží(Malý testament).
               Pozdější Závěť(Velký testament) obsahuje tzv. francouzskou Villonskou baladu.
Ta se stala pevnou formou lyrické poezie.Užívá 2 – 3 rýmů,skládá se ze 3 strof o 7 – 12 verších a závěrečného poslání 4 – 6 veršů.Poslání je ukončeno veršem,který se opakuje na konci každé storfy. Villonova poezie má mnoho dvojsmyslů, s tím souvisí jeho postoj: jednou opojná rozmařilost,podruhé naříkání nad smutným osudem.Naříkání je jakoby maskou,zpoza které sleduje dojetí publika,tropí si žerty z dědiců.Plynule přechází od ironie až k vulgárnosti,jeho pravou tvář neznáme.
               Tvořil také na zadané náměty. V české literatuře psal formou villonské balady Vítězslav Nezval, sb. 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Knihu o Villonovi napsala Jarmila Loukotková – Navzdory básník zpívá. Jiří Voskovec a Jan Werich použili motivy ve hře Balada z hadru.

V 15. Století vzniká román jako literární žánr v dnešním slova smyslu.Objevuje se i jeho vynikající parodie,čtyřdílná Gargantua a Pantagruel[gargantyja a pantagrijel] od Françoise Rabelaise[fransua rablé]. Pocházel z rodiny advokáta,měl se stát mnichem,ale touhy po vzdělání ho přivedly k povolání lékaře.Věnoval se i jiným oborům,ale pro nedostatek financí se věnoval hlavně spisovatelské činnosti.
                Gargantua a Pantagruel je vyprávění ze života obrů,1. Kniha líčí Gargantuovo narození,jeho výchovu; jeho založení Thelémského opatství. V 2. Knize vystupuje Gargantua potomek Pantagruela. Dílo je velkolepou satirou na středověk,kritikou všech špatností,zesměšňuje právní praxi,církev,zejména mnichy,ideálem mělo být právě Thelémské opatství.Obři prožívají neuveřitelné příhody.Doprovází je bohatá slovní zásoba od archaismu,latinismů až po slovní hříčky a vulgarismy.
                 Přesto se nejedná o nemravnou knihu,je spojením učenosti a karnevalové kultuty=lidový pohled na skutečnost s užitím hovorového jazyka.Knihy byly vydávané v průběhu 30 let,netvoří jednotné dílo.

Michel de Montaigne[mišel de monteň]

Stal se zakladatelem literárního žánru eseje.Soubor textů (16. Století) také tak nazval Eseje.
   Značnou část života strávil ve věži svého zámku Montaigne a věnoval se literatuře a filozofii.Byl vynikajícím stylistou.Esej jako literární žánr je mezním druhem umělecké prózy,pojednává o odborném tématu,většinou z humanitních věd,autor zdůrazňuje své vlastní názory.
Montaigneovy eseje se zabývají lidským poznáváním,dospívá k ideálu člověka,který porovnává své duševní i tělesné síly,je vyrovnaný a moudrý,umí přemýšlet,k sobě je kritický a k ostatním velkorysý.
   Jazykovými prostředky je humor a ironie.Jeho odkaz následovala řada spisovatelů: Voltaire,La Fontaine,K. Čapek a další.

Španělská renesance

   Měla osobité rysy.Španělsko bylo spravované Habsburky a nevyužilo obrovského přílivu bohatství k rozvoji hospodářskému a politickému.Svoboda rozumu v renesanci je potlačována fanatickým katolicismem,inkvizicí.Výrazně se v ní angažoval jezuitský řád založený Ignácem z Loyoly[lojoly] – 16. století
   Přesto je doba hodnocená jako zlatý věk španělské lit.,ale jednalo se již o směsici s barokem.Zásluhu na takovém rozvoji měla poezie i próza.Vzniklo i mnoho textů pro divadlo.
Významným literárním žánrem byl román,oblíbené byly pastýřské a rytířské,vznikl román pikareskní(pikaro=šibal,ničema), chudák se protlouká,jak se dá a má na mysli svůj prospěch.
Nejrůznější formy románu spojil Miguel de Cervantes Saavedra[migel de servantes savedra] 16. – 17. století v díle Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha[don kichot de la manča].

   Cervantes byl synem ranhojiče,dal se do armády,bojoval proti Turkům,prodán do otroctví do Alžírska,po vykoupení příbuznými stále bojoval s finančními starostmi.
Cervantesova tvorba byla mnohastranná,psal poezii,prózu i drama.Původně chtěl vytvořit parodii na rytířské romány,které pomatou mysl hlavního hrdiny,ale snaha uskutečnit ideál rytířství dává románu hlubší rozměr,ušlechtilost,lidskost.
Obsah románu viz. Obsahy str. 45

   V Donu Quijotovi[kichotovi] vytvořil Cervantes literární typ-donkichotský typ=usiluje pošetile o ideální stav,ale svou opravdovostí působí na ostatní.Inspiroval mnoho prací:

Henry Fielding: Tom Jones
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot
Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota

Lope de Vega Carpio[lope de vega karpjo]
   16. – 17. století je považovaný za zakladatele národního dramatu.
   Získal hodnotné vzdělání,vyhledával milostná dobrodružství, i když se stal knězem.Byl mimořádně vitální,vytvořil asi 1800 her,literární díla i jiných žánrů.
Proslavila ho historická dramata a hry ,,pláště a Kordu“ – v nich se řešily konflikty rodinné cti,lásky a zrady.
   Historická dramata líčí zvůli šlechty a konflikt s poddanými.Nejslavnější je Fuente Ovejuna[fuente ovechuna] – Ovčí pramen,zpracovává skutečnou událost.Obsah hry viz Obsahy str. 43

   Španělská renesance přinesla literární typ Dona Juana[chuana] – synonymum pro záletníka. Není však postavou jednoznačnou,umí být statečný,odhaluje zkažené mravy společnosti.Postava má mnoho zpracování: Moliéra,Goldonika,Shawa,Byrona,Puškina atd. Prvním autorem byl Tirso de Molina[tyrzo de molina].

Portugalská renesance

   Přinesla epos inspirovaný plavbou Vasco de Gamy do Indie. Autorem je Luis de Camões[Lujz dy kámojuš] a nazývá se Lusovci.
   Spisovatel vedl dobrodružný život,znal Asii a rukopis zachránil při ztroskotání lodi.Lusovci jsou nazváni podle praotce Portugalců Lusa.Propojuje dobrodružné prvky s přírodou,společenskými poměry,životem svatých apod. Používá i mytologických prvků.
Celkově působí epos oslavou národní hrdosti,křesťanských myšlenek a renesančního života.

Anglická renesance

       Počátek představují Canteburské povídky[kentrberské],které napsal Geoffrey Chaucer[džefry čósr] – 14. století.
       Zastával významné úřady,dostal se do Itálie,kde se seznámil s renesancí,nechal se inspirovat hlavně Boccacciem a obdobou byly zmiňované povídky.Chtěl napsat 120 vyprávění,napsal pouze pětinu.Nejrůznější náměty – z antiky,z bible spojil rámcovým příběhem,v díle se střídají vyprávění poutníků,kteří směřují k hrobu Tomáše Becketa do Canterbury[tomes bekit].Vedle hrdinské povídky a legendy se objevuje fabliaux [fablio] – středověké anekdoty,parodie rytířského románu.Autor projevuje renesanční vztah k životu.

       Vrcholným žánrem se postupně stává drama za podpory královny Alžběty I.(= alžbětinské divadlo). Christopher Marlow[kristofer marlou] – autor pronikavého intelektu,vytvářel postavy výjimečných osobností,v níž ztělesňuje renesanční touhu a pýchu.

William Shakespeare [viljem šejkspír] – 16. – začátek 17. století
       Narodil se jako syn kupce ve Stratfordu nad Avonou[stretfordu], nedostalo se mu hlubšímu vzdělání,oženil se o 10 let starší ženou,tři děti,ale smrt syna jej nesmírně zasáhla.Odešel do Londýna,působil jako herec,dramatik,stal se podílníkem divadla Svět.(Viz dějiny divadla)
       Vytvořil téměř 40 her,obvykle se dělí na komedie,tragédie a hry historické. Zřejmě se pak vrátil do Stratfordu,a pohled na svět byl jiný.
Komedie: Zkrocení zlé ženy (viz Obsahy str. 47)
Marná lásky snaha
Sen noci Svatojánské
Veselé paničky Windsorské
Mnoho povyku pro nic
        Už před koncem 16. Století proniká do jeho her jiná atmosféra,skepse,atmosféra doby.Dramatik líčí svět jako těžko záchytný bod,zlo vítězí nad dobrými úmysly. Objevuje antiku s jejími rozpory a píše slavné tragédie: Othello
Hamlet
Král Lear
Macbeth
Richard III.

        Drama Richard III. (16. století) vyobrazuje krutého vládce,který se neštítí jakéhokoliv prostředku-intrik,vražd,aby získal moc,nakonec je poražený.Z tohoto dramatu pochází věta: ,,Království za koně!“
        Jindřich IV. – V tomto dramatu se objevuje Falstaff[folstaf]. Hodnocený jako nejvýraznější Shakespearova komická postava. Filmové zpracování Richarda III, v hlavní úloze Lawrence Olivier – vynikající tragédie: Romeo a Julie (viz Obsahy str. 48)
        Mezi vrcholné Shakespearovy tragédie se řadí Hamlet (viz Obsahy str. 49) uvedl na scénu člověka,který je nerozhodný,rád by napravil zlo,ale má pochybnosti o svém konání.Čím déle váhá,tím více se mu vymyká situace z rukou.Po mnoha dějových zvratech pomstu vykoná,ale sám zahyne.
        Námět Krále Leara připomíná pohádku Sůl nad zlato – panovník nerozpozná,kdo to s ním myslí upřímně.Z vlastní vůle se vzdá trůnu,je vyhnán,pochopí svůj omyl a pozná lidskou bídu.Hlavním hrdinou tragédie Othello,Benátský mouřenín je symbol žárlivosti.Stejnou vlastnost má i důležitá postava – Jago. Projevuje se jako závistivec a obratně manipuluje s lidmi.Shakespeare v tomto dramatu pracuje s velmi odlišnými postavami.
V dramatu Macbeth[mekbeth] tematicky nejbližší Richardu III. spočívá konflikt v touze hlavní postavy po absolutní moci.Mackbeth se stává zločincem postupně.
        Shakespeare si vybíral náměty z nejrůznějších prostředí,využíval rozmanité postupy.Psal veršem,diferencoval jazyk svých postav – básnickou mluvu od hovorové řeči,postavy nemají jen jeden rozměr,jsou psychologicky propracované a v každé době mají co říct.
Shakespearovi hrdinové drží svůj osud ve svých rukou,jsou realističtí,vyvíjejí se na základě mnohých dějových linií.
        Shakespeare byl významným básníkem.Vydal Sonety,kromě vztahu k ženě se odráží přátelství s mužem.Forma – anglický = alžbětinský sonet = 3 čtyřverší a závěrečné dvojverší,nejsou členěné do strof.
        K nezapomenutelným postavám patří zchudlý rytíř Falstaff,vystupuje ve hře Jindřich IV., Veselé paničky windsorské.Břichatý a poživačný mluvka,působí komicky,je zbabělý vzhledem,ale statečný ve skutečnosti.

        Německé písemnictví bylo pod vlivem reformace – vznikly povídky o Tillu Eulenspiegelovi[ojlenšpíglovi] a doktoru Faustovi.

        Nejvýznamnější osobností byl Erasmus Rotterdamský,vytvořil humanitní ideál vzdělávání jedince jako prostředku mravní dokonalosti a boje proti společenskému zlu.
Dílo: Chvála bláznovství – latinsky,postava Bláznivosti doprovázená Opilstvím, Nevzdělaností, Podlézavostí, Egoismem.