DIESEL

 Renesance a humanismus v českých zemích

Společensko-historický kontext:

          Renesanční sloh v českých zemích převládal od 30.tých let 16. století. V architektuře působilo mnoho italských architektů,byli najímány šlechtou i městy..Nejvýznamnější stavbou byl Královský letohrádek na Pražském hradě(Belvedér).Významný byl i letohrádek Hvězda na Bílé hoře,zámky v Litomyšli,Jindřichově Hradci,Opočně,Slavkově. V renesančním slohu byla přestavěná i města-Praha,Brno,Tábor,Český Krumlov aj.

          Dobu Rudolfa II. Nazýváme manýrismem-počátek 17. století,známá je Matyášova brána na Pražském hradě,Valdštejnský palác se známkami počínajícího baroka.V životě měst významnou úlohu hrála literátská náboženská bratrstva,která rozvíjela hudební umění.To rozvíjely i kapely profesionálních hudebníků.Proslulá byla Rožmberská kapela na Krumlově a kapela na hradu Pecka šlechtice,skladatele a hudebníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

          Kulturní hnutí v českých zemích nabylo převážně rysů reformace.Humanistický program navazoval na evropskou renesanční literaturu,především za vlády Jiřího z Poděbrad,mluvíme tedy o počátcích renesančního humanismu v Čechách,ukončený byl ve 20.tých létech 17. století(po bitvě na Bílé hoře).

          Celé období se vyznačuje zápasem měst a šlechty o hospodářská a politická privilegia za vlády Jagellonců i Habsburků.

S rozvojem knihtisku dochází k rozvoji vzdělanosti a k rozšiřováni čtenářské obce.Kulturní život je stále více určován měšťanstvem.

Renesanční humanismus dělíme na:

          1) raný - 70. léta 15. století – 20. léta 16. století

          2) zobecněný humanismus - 20.tá léta 16. století - 70.tá léta 16. století

          3) popularizovaný humanismus - 70.tá léta 16. století – 20.tá léta 17. století

Raný humanismus:

          Renesanční myšlenky teprve pronikají,pražská univerzita novým směrům nepřeje,studuje se přímo v Itálii.

          Určujícím programem je vytvoření programu národního humanismu.Jeho nositelé byli zpravidla měšťané;šlechtici a katolické duchovenstvo byli představiteli latinského humanismu.Latina a čeština vedle sebe existovaly jak dva literární jazyky.

          Latinsky píšící autoři se pokoušeli o napodobení antiky,měšťané pojímali literaturu prakticky jako prostředek poznání nebo propagaci určitých nábožensko-politických názorů.Estetická funkce literárního díla ustupuje funkci poznávací a sdělovací.Hlavní oporou vzdělanosti se stala jednota bratrská.Překonala svůj záporný vztah k vyššímu vzdělání (podle Petra Chelčického).Značnou zásluhu na tom měl Jan Blahoslav.

          Literárním žánrem 60. – 70.tých let 15. století je cestopis,který se vázal k poselstvům krále Jiřího,která vyzývala k řešení evropských záležitostí všemi panovníky Evropy.

          V 70.tých letech 15. století existuje již několik prvotisků (inkunábulí),např. Trojánská kronika,psaná latinsky podle antického vzoru.

          K nejvýraznějším osobnostem latinsky píšících autorů se řadí Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – katolicky duchovní,dvořan krále Vladislava II. Jagelonského.Kromě poezie a filozofie zanechal obsáhlou korespondenci.Měl přezíraný postoj k česky psané literatuře.K jeho významným textům patří Satira k svatému Václavu – kritika součastníků za pomoci antických motivů.

          Větší společenský dopad měl v našem prostředí národní humanismus.Hlavním iniciátorem byl Viktorín Kornel ze Všehrd – pocházel z Chrudimi,z měšťanské rodiny,působil jako mistr na univerzitě,jako úředník zemského soudu a pak povýšen do šlechtického stavu.

          Dílo: Knihy devatery (o práviech,súdiech i o dskách země české knihy devatery) - prosazoval práva měst,ale uzákonění vladislavského zemského zřízení podporovalo zájmy šlechty a Všehrd odstoupil z veřejného života.

          Z překladů je nejzávaznější Knihy o napravení padlého od Jana Zlatoústého – rozvádí myšlenku o povinnosti českého vzdělance vytvářet národní literaturu. (Jan Zlatoústý – cařihradský patriarcha,proslavil se řečnickým uměním,jeho dílo tvořilo základní literární reformace).

Řehoř Hrubý z Jelení

          Vynikající překlad Chvála bláznovství autora Erasma Rotterdamského[erasmus] – bláznovství jednak vlastnost směšná,jednak potřebná,ostře kritizuje církev a vyslovuje aktuální myšlenky, např. o lidském neštěstí.

Hynek z Poděbrad

          Syn českého krále výjimečně se věnoval překladům renesanční zábavné literatury

          Jedenáct novel z Boccacciova Dekameronu pod názvem Boccacciovské rozprávky; byl i autorem několika básní – Májový sen,vkládá do literatury nové prvky.Italskou renesanci poznal z vlastní zkušenosti.

          Renesanční pojetí života nacházíme v tzv. Frantových právech (Frantovy práva [obsah str. 53.]) – satira psaná z pozice lidového pohledu – nový tip literárního hrdiny – nebojácný kovář Paška,neděsí se posmrtného života.

          Humanismus a reformace v českých zemích je obohacena antickým časoměrným veršem,literární jazyky zůstávaní němčina a hebrejština.

Zobecněný humanismus

          Předzvěstí nového myšlení je latinský spis Jana z Rabštejna: dílo Dailogus – forma listu,pomyslná diskuse tří šlechticů ,vrací se z Itálie a vysvětlují autorovi situaci v českém království za Jiřího z Poděbrad; autor straní papežské straně,ale přimlouvá se za všeobecný smír.

Jan Dubravius – představitel latinského humanismu

Rada zvířat – obsahuje humanistické pojetí panovníka

Čestné a spravedlivé chování,vytvořena v časomíře

          V naukové lit. byly nejpočetnější historiografické spisy.Katolické hledisko se odráží v Kronice české od Václava Hájka z Libočan – Hájek si historii ,,domýšlí“, text je umělecky výraznější,útočí proti luterství(viz. Obsahy str. 54.)

          Vznikaly též milostné česky psané verše,vyjadřují renesanční pojetí lásky jako vztahu dvou rovnocenných partnerů; módní byly i elegie(= báseň vyjadřující smutek a tragický životní pocit,známý z římské poezie(Ovidius).

          Naším nejvšestrannějším evropským známým humanistou byl Tadeáš Hájek z Hájku,do češtiny přeložil Herbář italského učence Pietra Andrea Mattioliho[matyoli].

          Převážně v 60.tých letech 16. století vzniká dílo Jana Blahoslava.Pocházel z Přerova,z měšťanské rodiny.Od mládí byl v duchu jednoty bratrské,získal vynikající vzdělání na protestantsky orientovaných univerzitách,působil jako bratrský biskup v Ivančicích,kde také dozíral na bratrskou tiskárnu a archiv.

          V rámci diskuse o vyšším vzdělání v jednotě sepsal Filipiku proti Misomusům(= nepřátelům vzdělání). V době sepsání měl již za sebou několik prací: Musicu[muziku] – hudební teorie se zřetelem ke zpěvu a skládání duchovních písní(= zrcadlo lidské duše) (Obsahy str.55).

          Šamotulský (Ivančický) kancionál plnil funkci lyrické poezie,z historických prací překlad Nového Zákona,který se stal základem skupinové práce Bible Kralické – z původního hebrejského a řeckého textu dospěli k prostšímu jazyku,ale který se stal základem literárního jazyka a ovlivnil spisovnou češtinu i slovenštinu.

          S mluvnicí souvisí Blahoslavovo dílo Gramatika česká – pozornost věnuje dialektům a spisovnému vyjadřování.

Popularizovaný humanismus

          V tomto období je česky psaná literatura nejpočetnější a dosahuje vynikající úrovně.Plnila funkci především naučnou do nejširšího okruhu.Hlavní kulturní centrum se nacházelo na císařském dvoře Rudolfa II. v Praze.

          O popularizaci národního humanismu se zasloužil Daniel Adam z Veleslavína.Vystudoval pražskou univerzitu,kde později přednášel historii.Sňatkem s dcerou tiskaře a vydavatele Jiřího Helantricha vydává díla určená široké vrstvě,do češtiny nechal přeložit řadu významných prací, např. z dějepisu,na základě zodpovědného vztahu k vlasti,plnění funkce lidového čtení,schopnosti umělecky se vyjádřit.Dbal na jazykovou stránku – veleslavínská čeština.

          Jedinou původní Veleslavínovou prací je Kalendář Historický: K jednotlivým dnům přiřadil události,plnil funkci zábavného a lidového čtení.

Vydal vícejazyčné slovníky – věcné a abecední,několik kronik a knížky lidového čtení,kde představil Enšpígla,doktora Fausta,bratra Jana Palečka atd.

Spisovatelé kolem Veleslavína:

Mikuláš Dačický z Heslova – historická tématika,reaguje na aktuální otázky

Jan Campanus[kampanus] Vodňanský – osobnost latinského humanismu,významný dramatem Bretislaus(viz. Obsahy str. 52.) – pověst o Břetislavovi a Jitce silně vlastenecky výrazná,proto i zakázana.

Na smrt Veleslavínovu vzniklo téměř 40 elegií od různých autorů.

Poučné a zábavné funkce plnil cestopis: (viz. Obsahy str. 56)

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek,odtud po moři do země Svaté,země Júdské a dále do Egypta – je poznamenán učeností, sám si dílo ilustroval a vložil do něj vlastní hudební skladbu,má znalost cizích jazyků.

Václav Vratislav z Mitrovic: Příhody - mají charakter osobních záznamů z vězení v Turecku

Václav Budovec z Budova – tématika islámu, V. Budovec byl významným politikem českého stavovského státu a byl popravený 21.6.1621; soustředil se na rozdíly mezi křesťanstvím a islámem a jejich odrazem v hospodářství.

Karel Starší ze Žerotína – nesouhlasil s odbojem,vedl korespondenci s významnými osobnostmi a podporoval později oběti pobělohorské doby.