DIESEL

 STAROVĚKÁ LITERATURA

1. POČÁTKY LITERATURY

Lze spatřovat v projevech pravěkého člověka závislého na přírodě. Od pradávna si cenili slova mluveného a později i psaného. Řeč pomáhala se orientovat, sdělovat své myšlenky. Krása slova se objevila v ústní lidové slovesnosti, v nepsané literatuře kolující od úst k ústům v různých literárních žánrech: pohádkách, říkankách, pranostikách, hádankách, zaříkadlech atd.

První texty se pravděpodobně pronášely při obřadech doprovázené zpěvem a výtvarnou činností. Obřady se postupně vyčleňovaly podle událostí:

RODINNÉ - narození, svatba, pohřeb

POČASÍ – pranostiky, pořekadla

PŘEDSTAVA O SVĚTĚ – mýty

Nejstarší písemné památky byly vytvořené orientálními kulturami, které zakládali první státní zařízení. Vznikaly již od 6. tis. př.Kr. a mají své znaky:

• usedlý způsob života

• členité uspořádání společnosti

• stát s politickou organizací a představou o vládě

• duchovní život

• tvorba kultury hmotné i nehmotné

Starověk začíná s objevem písma. První byli Sumerové ve 4. tis. př. Kr. Používali je k náboženským a praktickým účelům: modlitby, mravní ponaučení, úřední a hospodářské záznamy. Zachovávali úzké vazby k lidové slovesnosti. Cenil se především vztah k tehdejším představám.

Poznání starověké literatury je dosud značně mezerovité, většina prací se v originále nedochovala, koluje jen v opisu, mnohé se objevily nedávno.

Prvním krokem písma jsou piktogramy, užívají je dodnes Eskymáci, v některých oblastech předmětové písmo (systém uzlů). Sumerové si osvojili ideogramy: obrázkový znak- konkrétní pojem –a zjednodušili je na čárkové- klínové písmo. Převzali je Skladové a Peršané.

Staří Egypťané vytvořily na konci 4. tis.př. Kr. obrázkové písmo- hieroglyfy, které rozluštil na počátku 19. stol. Francouz Jean-Francois Champollion (žán fransoa šampolijon).

Obrázkové písmo znali rovněž Chetité a Číňané. Písmo Chetitů rozluštil na počátku 20. stol. Čech Bedřich Hrozný.

Postupně se začalo vyvíjet fonetické písmo, daly se jím lépe vyjádřit abstraktní pojmy (Sumerové, Akkadové, Chetité). Hláskové písmo vytvořili Féničané (22 písmen, z něho písmo židovské (písmo čtvercové)).

V 9. stol. Př. Kr. převzali fénické písmo Řekové, doplnili je o samohlásky, od nich Etruskové, Římané. Z řecké abecedy hlaholice a Konstantinovo cyrilice – předchůdkyně azbuky.

První památky na písmo římské – latinku ze 6. stol. Př. Kr. Latinku převzaly všechny evropské národy, přidaly diakritická znaménka.

Nejvýznamnějšími starověkými literaturami je:

• Sumersko – akkadská

• Egyptská

• Perská

• Indická

• Čínská

Pro Evropany měla zásadní význam literatura Hebrejská.

SUMERSKÁ LITERATURA

3 tis. př. Kr. , klínové písmo, hliněné destičky. Největší knihovna byla v Ninive. Za nejstarší dílo světové literatury – EPOS O GILGAMEŠOVI ( 2.tis. př. Kr.) viz obsah

Literární dílo je epos, vypravuje také o potopě světa. Jazyk je arkadský. Do češtiny ho převyprávěl Vojtěch Zamarovský: Gilgameš. Sumerská literatura ovlivnila ostatní starověké písemnictví. Jiné sumerské lit. Památky přináší kniha Mýty staré Mezopotámie.

EGYPTSKÁ LITERATURA

Téměř souběžně se Sumery objevili písmo i staří Egypťané. Hieroglyfy malovali na papyrus. Nejstaršími památkami jsou zápisy na stěnách královských hrobek a sarkofágů. Ke staroegyptským kulturním památkám patří chrám v Jarmaku, pyramidy v Gíze, Údolí králů atd.

Na zápisy navazují Knihy mrtvých – papyrové svitky vkládané do hrobů. Šlo o zprávy ze života mrtvých.

Takové záznamy ovlivnili i prózu Vlastí životopis Sinuhetův. Rozsahově nevelká práce pojatá jako autobiografie vysokého dvorského úředníka, popisuje životní osudy muže, který musel opustit svou vlast Egypt, v cizině založil rodinu, dosáhl významných poct, ale nepřestal toužit po své zemi. Jeho přání bylo nakonec splněno. Děj je nasazený do Střední říše, 2. tis. př. Kr.

V moderním románu použil motiv finský spisovatel Mika Waltry také proto, aby upozornil na nebezpečí fašismu a za zpracování dostal Nobelovu cenu za literaturu.

V Egyptě vznikla i řada povídkových vyprávění, k oblíbeným žánrům patřily pohádky. Velmi starou tradici měly nauky – většinou poučení otce synovi. Proslulé byly i staroegyptské hymny – oslavovaly boha RÉ (bůh slunce), řeku Nil apod. Vysokou úroveň měla milostná poezie.

INDICKÁ LITERATURA

Se zrodila a rozvíjela na území dnešního Pákistánu a Indie a jejím centrem se stala povodí řek Indus a Ganga ve 2 tis. př. Kr.

Literární díla vznikala v úzkém sepětí s náboženství, většinou psaná ve verších, často se šířila ústním podáním.

Nejstarší náboženské představy odrážejí knihy VÉD = vědění. K nejznámějším patří RGVÉD – oslavuje přírodní bohy. Jsou psány védským jazykem, později sanskrtem a vyjadřují představy nejstarších obyvatel Indie o světě a vesmíru. Později se staly posvátnými knihami hinduismu.

HINDUISMUS = 1. tis. př. Kr. Jeho znaky jsou:

• zdůrazňuje lásku k bohům

• myšlenka o odplatě za vykonané skutky

• převtělování

• nejvyšší cíl: dosažení nirvány = věčného blaženství

• spojení s Kastovnictvím (přísně oddělené společenské skupiny)

Vznikaly rozsáhlé eposy:

1. Mahátháráta = Velké vyprávění o Bhárátovcích = velká encyklopedie o hatrovražedných bojích mezi rody prokládaná pohádkami, legendami, bajkami, jeho lit. Žánr – epos. V moderní době převyprávěl Vlastimír Miltner.

2. Rámájana = putování Rámovo = vyprávění o lásce prince Rámy a jeho manželky Síty. Dramatická životní cesta prince Rámy od jeho vyhnanství, střetu s démony je vždy prostoupený bojem o milovanou Sítu. V několika případech byla označená jako cizoložnice, až ji definitivně očistila bohyně Země. Ráma odešel dobrovolně za svou milovanou ženou.

BUDHISMUS

- 6.-5. st. př. Kr. Princ Gautama v dospělosti opustil přepychový život a hledal odpověď na otázku: v čem je příčina lidské bolesti. Po 7 letech dosáhl osvísení a stal se BUDDHOU = PROBUZENÝM (ze sanskrtu).

Znaky buddhismu:

• lidská existence je vždy utrpením

• opakované převtělení

• BUDDHA jako vzor a učitel

• Dosažení nirvány po odmítnutí vášní světského života

Dlouhou tradici mělo indické drama. Muselo mít šťastné zakončení, např. Hliněný vozíček.

ŠAKUNTALA – lyrická hra je pojmenovaná podle ženské hrdinky, bojuje o lásku svého milého, který pro kletbu na ni zapomněl.

Hru přebásnil František Hrubín pod názvem Ztracený prsten.

Básník KALIDÁSA napsal ještě rozsáhlou báseň Oblak poslem lásky – jazykově a stylově vytřítené dílo. Bajky, pohádky obsahuje Paňčatantra = Kniha o pěti dílech. Převyprávěl ji Ivan Olbracht v knize O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.

Indická lit. Se rozvíjí az do 18. stol. A je příkladem pro buddhistickou a hinduistickou Asii

ČÍNSKÁ LITERATURA

Zejména v kontextu starověkého písemnictví zvláštní postavení. Tak jako celá říše u povodí řek Chuang-che a Jang-ć-ťiang ( Žlutá a Velká řeka) se vyvíjela osamoceně, tak i kultura a vzdělanost. Osobitost jí dodával již samostatný jazyk, který vyhovoval spíš lyrice.

Čínská lit. Má smysl pro pečlivé zaznamenávání historie, úctu k autoritám, k císaři.

Nejstarší lit. Památkou je KNIHA PÍSNÍ – 11.-6. st. př. Kr. = soubor lidových textů = písně milostné, svatební, pracovní atd.

Čínská kultura má skon nadřazovat se nad jinými kulturami, co je nečínské, je barbarské, je konzurativní a všechny její znaky symbolizuje Velká čínská zeď.

Čínskou historii ovlivnila tři učení:

• KONFUCIONISMUS – podle filozofa a zakladatele KONFUCIA – 6.-5.st. př. Kr. Vychází z pojmu Tao = cesta člověka

-zdůrazňuje lidské jednání

-v popředí rozum, odpovědnost, podřízenost řádu

Výhoda učení je v HOVORECH = morální rady pro život člověka ve společnosti formou dialogu mezi Konfuciem a žáky.

Konfucius se stal státní ideologií

• TAOISMUS – také vychází z pojmu cesta = věční koloběh života, respekt k přirozenému plynutí světa. Stěžejními texty jsou spisy LAO-Ć: Kniha o cestě a ctnosti – základem jsou filozofické úvahy, podané paradoxem,dospívá až k absolutní hierarchii.

Rozvíjí se i básnictví a naučná póza.

• BUDHISMUS – rozvíjí epická díla, dochází k rozkvětu básnictví 7.-10. st. po Kr.

LI PO – 8. st. po Kr. autor veršů o přírodě, volnosti, přátelství

TU FU – 8.st. po Kr. : poezie měla významné společenské postavení, nejčastějším tématem básní bylo utrpení lidí ve válce.

Čínská lit. Dosáhla vrcholu ještě v 16. st. po Kr., a to společenským románem a dramatickou tvorbou. České překlady vyšli ve sborníku Zpěvy staré Číny Bohumila Mathesia.

PERSKÁ LITERATURA

Velmi starou stadici má písemnictví na území Iránu, původně Persie. V 1. tis. Př. Kr. se zde vyvíjelo náboženství jeho syntéza cizích kulturních tradic a zformoval je myslitel a kazatel

ZARATHUŠTRA - 7.- 6. st. př. Kr

• svět je souhrnem principů dobra a zla

• povinnost člověka je přispívat k vítězství dobra

Základním spisem je AVESTA = sborník modliteb, mýtů, lyriky. Její součástí jsou náboženské písně – Góty. Autorem je prý Zarathuštra . Do češtiny jsou přeloženy jako Oběti ohňům

ARABSKÁ LITERATURA

Vychází z principu Islámu od 7. st. Po Kr. na Arabském poloostrově.

Základním textem islámu je Korán, zachycuje život proroka Muhammada, dává základ islámského práva.

Soubor lidových vyprávění ústy princezny Šeherezády se jmenuje Tisíc a jedna noc z období ranného středověku. Převyprávěl jí František Hrubín v Pohádkách Tisíc a jedné noci.

HEBREJSKÁ ITERATURA

Zprostředkovala tradici orientálních literatur v Evropě. Užívá hebrejský jazyk a jejím největším přínosem je Bible (bibli= knihy)

V 1. tis. př. Kr. vešel ve známost Starý zákon – 24 knih, žánrově různorodé:

• historická vyprávění

• úvahy

• písně

psaný hebrejsky a aramejsky.

Židé vyznávali 1 boha, své povinnosti měli uložené v Desteru.

STARÝ ZÁKON:

A) úvodní část: Tóra = Zákon = Pět knih Mojžíšových = Pentateuch

1. kniha: GENESIS = Stvoření

Vypráví o stvoření světa, prvních lidech, Ábelu a Kainovi, potopě světa, zmatení jazyků, praotci Abrahámovi a jeho potomcích.

2. kniha: EXODUS = Odchod

Obsahuje život proroka Mojžíše, který vyvedl Židy z egyptského zajetí a dovedl do Palestiny, zaznamenává soubor mravních zásad: Desatero

B) Na Pentateuch navazují:

Kniha Jozua

Kniha soudců

První kniha Samuelova

Druhá kniha Samuelova

První kniha královská

Druhá kniha královská

K nim jsou řazeny knihy proroctví, zaznamenávají život a dílo jednotlivých proroků:

Izajáš

Jeremiáš souhrnně Proroci

Ezechiel apod.

C)Spisy: Žalmy(duchovní lyrika)

Jób

Tři knihy připisované Šalomounovi: - Kazatel

- Přísloví

- Píseň písní

V 70. letech 20. stol. Vznikl ekumenický překlad Starého a Nového zákona do češtiny a je výjimečný tím, že šlo o hnutí jednoty všech křesťanských církví.

NOVÝ ZÁKON:

Psaný řecky, vznikl pod vlivem Antické kultury do druhého stol. př. Kr. Ústřední postavou je Ježíš Kristus a o něm vyprávějí 4 Evangelia (evangelion = dobrá zpráva).

• E. Sv. Matouše

• E. Sv. Marka

• E. Sv. Lukáše

• E. Sv. Jana

Následují Skutky Apoštolů sepsané Sv. Lukášem.

• Epištoly (= dopisy, např. Listy Římanům)

• Zjevení Sv. Jana = apokalypsa

• Apokryfy (příběhy např. Judith)

Bible se stala základním dílem Evropské literatury. Nově ji použili:

• Henryk Sienkiewicz – Quo Vadis?

• Thomas Mann – Josef a jeho bratři

• John Steinbeck – Hrozny hněvu, Na východ od ráje

• František Hrubín – Jobova noc