DIESEL

3. OTÁZKA MLUVNICE 

SPISOVNÝ JAZYK A ZVUKOVÁ STR. JAZYKA

1.  DEFINICE SPISOVNÉ ČEŠTINY A JEJÍ FCE

Je jedním z útvarům národního jazyka – v jeho rámci je útvarem nejsamostatnějším. Má důkladně propracovaný systém, který je relativně stálý a schopný plnit téměř všechny komunikační záměry mluvčího, téměř všechny komunikační funkce.

Spisovný jazyk má zejména funkci národně reprezentativní, převážná část příslušníků českého národa si uvědomuje jeho kulturní hodnotu, spisovné vyjadřování považuje za prestižní, vzorové a v některých situacích závazné.

2.  PURISMUS

= záměrná snaha o čistotu jazyka

3.  ÚZUS, NORMA, KODIFIKACE

ÚZUS – pravidelné používání jaz. prostředků

NORMA – soubor pravidelně používaných jaz. Prostředků

KODIFIKACE – odborné jazykovědné zaznamenání normy

4.  JAZ. PŘÍRUČKY, ČASOPISY, ORGANIZACE PRO ČESKÝ JAZYK

Jaz. příručky: Pravidla českého pravopisu – jsou závaznou, všeobecně platnou příručkou Ústavu pro jazyk český Akademie věd České rep. Mají dvě podoby – akademická a školní. Školní Prav. pravopisu se věnujízákladnímu okruhu pravopisných problémůs ohledem na školní praxi. Akademická verze Pravidel předpokládá vyšší úroveň práce s textem, proto je rozšířena o slovníky zeměpisných, rodných a antických jmen, o pravidla přepisu slov z cizích jazyků a vybrané paragrafy; zahrnuje větší slovní zásobu; výkladové části jsou podrobněji zpracovány.

Česká výslovní norma

Akademický slovník cizích slov

Spisovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Slovník spisovného jazyka českého – I-VIII

Stručná mluvnice česká

5.  VÝVOJOVÉ TENTEDCE A ZMĚNY ČESKÉHO JAZ.

Vývojové změny v jazyce probíhají nerovnoměrným tempem, jsou dvojího typu:

OBECNÉ ZMĚNY: (k nimž dochází neustále v průběhu vývoje jazyka)

• Tendence unifikační (tendence ke zjednodušení systému)

• Jazyková diferenciace (varianty jaz. prostředků)

SPECIFIKACE SOUČASNÉ ZMĚNY:

• Univerbizace: změna víceslovného pojmenování v jednoslovné (nákladní autom.- náklaďák)

• Multiverbizace: víceslovný opis místo jednoho výrazu (ukončit – udělat přítrž)

• Internacionalizace: přejímání cizích slov, dnes zejména z angličtiny (baby-boom,PC,...)

• Posuny ve vrstvách slovní zásoby, dnes zejména tendence ke zhovornění

• Demokratizace: rozšíření okruhu uživatelů spisovného jaz.

• Intelektualizace: přizpůsobení jaz. tomu, aby jeho projevy byly co nejpřesnější, abstraktní apod. (zejména v odborném stylu)

• Terminologizace: zvyšuje se počet odborných termínů užívaných v běžné mluvě

• Determinologizace: termíny přestávají být součástí odborného stylu, ztácejí příznak odbornosti

6.  PRÁCE S KNIHOU

Tradičním zdrojem pro získávání informací z odborné či krásné literatury jsou KNIHOVNY. Orientujeme se pomocí KATALOGŮ:

Katalogy jmenné (řazeny abecedně podle názvu autorů)

Katalogy názvové (abecedně řazeny podle názvu díla)

Katalogy předmětové (řazení podle hesel – nadřazené a podřazené pojmy)

Katalogy systematické (řazení podle vědních oborů)

Při práci s knihou se orientujeme pomocí následujícího:

OBSAH – seznam kapitol s uvedenými stránkami

REJSTŘÍK – abecední seznam jm.,názvů či termínů s uvedením str.;bývá umístěn na konci knihy

RESUMÉ – stručný obsah či výtah z textu; bývá cizojazyčné a řazené na závěr knihy

7.  FONETIKA, FONOLOGIE, ORTOEPIE, LOGOPEDIE, ORTOFONIE

FONETIKA – věda, která se zabývá zvukovou stránkou jazyka ze všech úhlů pohledu; zabývá se také zjišťováním a stanovováním výslovných norem spisovného jazyka a jejich kodifikací; jednotkou Fonetiky je HLÁSKA.

FONOLOGIE – jazykovědní odov, který zkoumá systémovou povahu zvukové složky jazyka; základní fonologickou jednotkou je FONÉM – nejmenší jazyková jednotka schopná rozlišit význam slova

ORTOEPIE – nauka o správné výslovnosti

LOGOPEDIE – nauka o fyziologii dorozumívání a nápravě vad a výslovnosti

ORTOFONIE – nauka o správné výslovnosti hlásek

8.  SYSTÉM ČESKÝCH HLÁSEK

HLÁSKA – nejmenší zvuková jednotka; vzniká v mluvidlech; v psaných projevech hláskám odpovídají jednotlivé grafické symboly; zaznamenávány písmem.

SAMOHLÁSKA (vokál) – jádrem slabiky; 5 krátkých (a, e, i, o, u) 5 dlouhých (á, é, í, ó, ú)

SOUHLÁSKA (konsonanty) – okolí jádra; v češtině 25

DVOJHLÁSKA (diftong) - ou

9.  PŘÍZVUK V ČEŠTINĚ

Podle místa tvoření:

RETNÉ (labiály) – obouretné (bilabiály) p, b, m - retozubné (labiodentály) f, v

ZUBODÁSŇOVÉ (alveodentály) – přední t, d, n, c, dz, s, z, l, r, ř - zadní č, dž, š, ž

PŘEDOPATROVÉ (palatály) ť, ď, ň, j

ZADOPATROVÉ (veláry) k, g, ch

HRTANOVÉ (laryngály) h

Podle způsobu tvoření:

ZÁVĚROVÉ (okluzivy, explozivy) – ústní p, b, t, d, ť, ď, k, g - nosové m, n, ň

POLOZÁVĚROVÉ (semiokluzivy, afrikáty) dz, dž, c, č

ÚŽINOVÉ (frikativy) v, f, z, ž, s, š, j, h, ch, l, r, ř

10.  ASIMILACE (SPODOBA ZNĚLOSTI)

= základní typ výslovnostních změn v češtině; probíhá pouze mezi párovými souhláskami, tedy těmi, které mají znělou a neznělou variantu, může k ní dojít na začátku i uprostřed slova, ale může k ní také dojít mezi předložkou a slovem (nad skříní [nat skříní]), či na konci slova (věž [vješ]).

REGRESIVNÍ (ZPĚTNÁ) – následující hláska ovlivňuje výslovnost souhlásky předcházející (prosba [prozba] znělé b ovlivnilo výslovnost neznělého s; pod stolem [pot stolem] neznělé s ovlivnilo výslovnost znělého d)

PROGRESIVNÍ (POSTUPNÁ) – rozhodující znělost je na první souhlásce, která pak ovlivňuje následující souhlásku (shoda [schoda] neznělé s ovlivnilo výslovnost znělého h)