DIESEL

HENRYK IBSEN

DIVOKÁ KACHNA

Henrik Ibsen je jednou z nejvýznamnějších osobností severské literatury. Narodil se 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien v rodině úspěšného a dobře finančně zabezpečeného rejdaře a obchodníka s dřívím Knuda Ibsena (1757-1877). Avšak poté, co jeho otec udělá úpadek, věřitelé prodají veškeré jeho jmění a propadne alkoholu se život malého Henrika radikálně změní. Už v dětství inklinuje Ibsen k umění. Ve stodole pořádá loutková představení, u místního malíře ve Skienu se učí kreslit.

Po skončení školy a konfirmaci se učí na lékárníka v Grimstadu u Reinmana. Ibsen však po nocích hodně čte a sám se vzdělává. V Grimstadu se mu přihodí věc, která se často promítá i v jeho díle. Sotva sedmnáctiletý zplodí s Reinmanovou služkou Elsou Marií nemanželského syna.

V devatenácti letech píše první básně, nadále se sám vzdělává v latině a řečtině. Jeho básně a rané dramaCatillina, napsané ve dvaceti letech odráží události francouzské únorové revoluce. Poté, co složil po absolvování rychlokursu v hlavním městě maturitu, začal působit jako novinář a na pozvání vynikajícího houslisty Ole Bulla začal pracovat jako dramaturg a divadelní básník v nově otevřeném Norském divadle v Bergenu. Z této doby, kdy má přímo za povinnost psát hry, pocházejí jeho dramata v duchu národního romantismu, pohádkové hry a hry z národní historie (Paní Inger na Ostråtu, Slavnost na Solhaugu, Bojovníci na Helgolandu). První norskou měšťanskou komedii Komedie lásky (1862), předznamenávající pozdější společenská problémová dramata, napsal Ibsen po svém návratu do Kristianie, kde byl až do roku 1862 ředitelem nového norského Kristianského divadla. Píše veršovaná ideová dramata s historickým námětem (Nápadníci trůnu, 1863), ale i s námětem ze současnosti (Brand, 1866). Největší úspěch však zaznamenal také díky hudbě Edwarda Griega jeho Peer Gynt (1867), ale po svém odchodu do ciziny se věnuje i jiným látkám.

Typicky ibsenovská linie analytického dramatu má své kořeny v měšťanské problémové hře Opory společnosti z roku 1877. Po ní následovaly komorněji laděné hry na realistickém půdorysu. (Domov loutek aneb Nora, 1879, Přízraky (Strašidla), 1881, Nepřítel lidu, 1882)

Ve všech svých dramatech kladl Ibsen zásadní otázku, co je život v pravdě a respektive ve lži. VPřízracích (dříve česky Strašidla) stojí ženská hrdinka před otázkou, zda se vypořádat s přízraky celoživotní lži o svém manželovi, v Nepříteli lidu vyslovil lázeňský lékař proti celému městu pravdu o závadné vodě lázní. Ibsen postupně komplikoval významovou náplň svých her a zašifrovával ji také do symbolů, např. v Divoké kachně, Rosmersholmu, Paní z námoří, a otázka po životní pravdě ho nakonec přivedla i k reflexi vlastního života v hrách Stavitel Solness, John Gabriel Borgman, Když z mrtvých procitáme. Za významově nejspornější je považováno drama ctižádostivé ženy ve společnosti Heda Gablerová, v němž dominují více či méně schopní muži.

CHARATKERISTIKA:

 Divoká kachna je zvažována  za jedno z Ibsenových nejlepších děl a to je jistě nejkomplexnější. To řekne popisu Gregers Werle, mladík, který se vrací k jeho rodnému městu po prodlouženém vyhnanství a je se sešel s jeho přítelem chlapectví Hjalmar Ekdal. Přes běh hry mnoho tajemství ta lež za Ekdals je zřejmě šťastný domov být odhalen k Gregers, kdo trvá na honit absolutní pravdu nebo “předvolání ideálu”. Mezi tyto pravdy: Gregers otec impregnoval jeho sluhu Gina, pak provdal ji za Hjalmar legitimovat dítě. Další muž byl zneuctěný a věznil pro zločin starší Werle spáchal. A zatímco Hjalmar stráví jeho dny pracovat na zcela fiktivní “vynález”, jeho manželka dostává domácí příjem
OBSAH:

            Hjalmar se od přítele dozvídá, že jeho dcera Hedvika je možná dcerou jeho otce Gregerse (bohatý továrník, kdysi pomohl Hjalmarově manželce Gině), je zklamán, Hedvika dříve jeho miláčkem, nyní se od ní odvrátil, ona nechápe, co se stalo- Gregers ji poradí, ať zabije kachnu, kterou jí dal, aby ukázala, že otce miluje ( kachna symbolem nesvobody, polovičatosti života, žije na půdě- kdysi postřelena, nemůže létat, Hedvika místo kachny zabije sebe)

POSTAVY

            Hlavní postavy: Hedvika (asi drce Hjamara; miláček Hlajmara, malá a nevinná dívenka strající se o svou kachnu), Gina Hansenová (Hedviky matka; je velmi starostlivá a stará se o domácnost), Hjalmar Edkal (otec rodiny, chovájící v domě různou zvěř pro svou dceru), Gregers (bohatý továrník), Werle (otec Gregerse).

JAZYK A STYL:

            Ibsen zobrazuje mistrovské použití ironie: přes jeho dogmatické naléhání na pravdu, Gregers nikdy říká co on myslí ale jen naznačuje, a je nikdy dohodnutý až do hry dosáhne jeho vrcholu. Gregers buší u Hjalmar přes narážku a kódované fráze, než on pozná pravdu; dcera Giny, Hedvig, je ne jeho dítě. Stínil Gregers je naléhání na absolutní pravdu, on se distancuje od dítěte. Vidět škoda, kterou on má vykonala, Gregers rozhodne se opravit věci, a navrhne k Hedvig to ona obětovat divokou kachnu, její zraněný mazlíček, se ukázat jako její láska k Hjalmar. Hedvig, sám mezi charaktery, uzná, že Gregers vždy mluví v kódu, a hledat hlubší smysl v prvním důležitém sdělení Gregers dělá kterého neobsahuje jednoho, zabije sebe poněkud než kachna aby se ukázal jako její láska k němu v konečné věci sebeoběti. Jediný příliš pozdní dělat Hjalmar a Gregers si uvědomí, že naprostá pravda “ideálu” je někdy příliš hodně pro lidské srdce k medvědovi.

 ÚRYVEK:
,,Gina i dcerka Hedvika Hjalmara zahrnují láskou. Hjalmar se cítí šťasten. Jeho otec si zařídil chov drůbeže a králíků a pobyt mezi nimi je jeho radostí. Nejkrásnější kouskem mezi nimi je Hedvičina divoká kachna, kterou Werle kdysi postřelil a již pes donesl z močálu, kam spadla. Gregers by chtěl také Hjalmara a jeho rodinu vyvést z mravního močálu, do něhož zapadli, nevědouce o tom.
Najme si u Hjalmarů pokojík. Nemůže-li být napraveno, čím bylo starému Ekdalovi Gregersovým otcem ukřivděno, chce Gregers, aby aspoň syn a jeho rodina byli vyvedeni z klamu. Vyjeví proto Hjalmarovi Gininu minulost. Werlova hospodyně oznamuje, že si ji starý Werle vezme za ženu. Bude prý potřebovat pomoc, protože mu hrozí ztráta zraku - zároveň posílá starý Werle Hedvice odkaz.
Hjalmar z okolnosti, že Hedvikam má též slabý zrak, pojme podezření, že Hedvika není jeho. Roztrhá listinu o odkaze a odstří Hedviku, která se k němu laská Hjalmar chce rodinu opustit. Gregers namluví Hedvice, aby zatřelila divokou kachnu, již má tolik ráda, na důkaz, že se chce lásce k otci obětovat. Když však slyší otce pochybovat o její lásce, obrátí pistoli proti sobě."