JOSEF KAJETÁN TYL
Josef Kajetán Tyl (04.02.1808 - 11.07.1856)
Krvavé křtiny, čili Drahomíra a její synové
HISTORICKÝ KONTEXT:
NÁRODNÍ OBROZENÍ 3. ETAPA
30. tá léta
Upouští se od slovanské orientace a objevuji se požadavky svobody vůbec. Základní význam měly převratné události v hospodářství, docházelo k masovému zavádění strojů, nastává rozvoj průmyslové strojní výroby, vyspělejší dělba práce. Prudký rozvoj způsobilo zavedení parního stroje jako zdroj energie. Rozvoj půmyslové výroby je organizovaný a podporovaný, v roce 1833 vzniká Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Rostou sice převážně podniky německé buržoasie, ale zároveň roste i česká buržoasie. Dochází k zápasu mezi oběma národnostmi buržoazie. Česká buržoazie hledá oporu v lidových vrstvách, podporuje novou generaci inteligence a její vlastenecký program.
Dalším významným činitelem jsou evropské události kolem roku 1830 - červencová revoluce v Paříži, listopadová revoluce v Polsku, která měla velký vliv na současnou mládež. Po neúspěšném povstání prchali Poláci přes Moravu a Čechy na západ a šířili tak revoluční myšlenky. Byli jimi ovlivněn K. H. Mácha, Karel Sabina, František Sauer a další, vznikly studenské, řemeslnické a dělnické spolky.
Nejvýznamnějším představitelem generace 30. tých let byl JOSEF KAJETÁN TYL. Základním programem byla společenská aktivita, proto začíná rozmach společenské žurnalistiky a života vůbec.
V roce 1833 převzal starší časopis (Jindy a nyní) J. K. Tyl a změnil titul na Květy České, později Květy. Tyl byl následníkem V. M. Kraméria. Soustředil kolem sebe řadu spisovatelů, snažil se i o politický ráz časopisu. Připojil k němu literární Přílohu. V roce 1840 zalořil časopis Vlastimil.
Narodil se 4.2. 1808 v Kutné Hoře. Studoval v Praze, Hradci Králové, kde se seznámil s Klicperou a pokoušel se o první beletristické práce. Filozofická studia nedokončil a odešel ke kočovným divadelním společnostem. Od počátku 30. tých. let zůstal v Praze, oženil se a stal se vojenským úředníkem. Práce na časopise Květy viz. str.2.
Téměř ve všech povídkách, dramatech z poloviny 30. tých. let podléhá Tyl romantickému rozporu mezi ideálem a skutečností a řeší to aktivní kladnou prací pro vlast. V tom se rozchází s K. H. Máchou. Jeho tzv. světobol nazývá Tyl rozervaností a píše novelu Rozervanec, kritizuje Máj jako společensky nepřijatelný. Vytyčuje program drobné práce mezi lidovými vrstvami, následují vlastenecké slavnosti (besedy, bály). Je jmenován „miláčkem národa“ a za povídku Poslední Čech je odměněný literární cenou Matice české.
Tylovo dílo má tři charakteristické rysy - ideový vlastenecký program, - idealizace charakteristiky postav, - subjektivismus v metodě monologu, vyprávěním v 1. os., líčení citových vztahů na úkor děje a popisu, časté zápletky, snaha přesvědčit, názornost obrazů, snaha o realistický detail.
V polovině 40. tých. let nastal v Tylově tvorbě výrazný zvrat, často idealizuje a poučuje. Karel Havlíček ostře kritizoval Posledního Čecha jako dílo myšlenkově zcestné s falešným romantismem.
Hlavním předmětem Tylovy činnosti bylo divadlo. Považoval je za hlavní cestu vlasteneckého působení. Překládal hry pro česká představení ve Stavovském divadle. Poté přešel k vlastní tvorbě. V lokální pražské frašce Fidlovačka se podařilo zobrazit praţskou lidovou slavnost - ševcovskou cechovní, kde poprvé zazněla píseň Kde domov můj. Není umělecky ucelená a má naturalistický charakter svyými postavami a jejich jazykem.
Na konci 30.tých let založil Kajetánské divadlo, lze se hrál hlavně Klicperův repertoár. Nemělo příliš velký úspěch. Po Fidlovačce následovala PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU. V ní vykreslil několik lidových typů. Kolem roku 1847 vznikla velká Tylova dramata. Zahrnují tři žánry: pro předrevoluční dobu jsou charakteristické dramatické obrazy ze života, pro období revoluce dramatické báchorky a pro revoluci samou historická dramata.
K dramatickým obrazům patří PRAŽSKÝ FLAMENDR, PALIČOVA DCERA, CHUDÝ KEJKLÍŘ, jsou realistickými obrazy současného ţivota. Zobrazil sociální tématiku doby, lidové postavy vykresluje s poctivostí, spekulanty odsuzuje. Nejdokonalejší, kterou je Paličova dcera – romantický princip je zapojený do reality soudobého života.
Před vypuknutím revoluce vznikají KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI A STRAKONICKÝ DUDÁK.Také ostatní dramatické báchorky: Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna, mají postavený dramatický konflikt na chybě nějakého názoru.
Užívá přirozeného a prostého jazyka celonárodní povahy, pouţívá lidová rčení. Zároveň psal i historická dramata: KRVAVÝ SOUD ANEB KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI, JAN HUS, KRVAVÉ KŘTINY ANEB DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ, ŽIŽKA Z TROCNOVA.
CHARKTERISTIKA
Jedná se o historickou hru inspirovanou legendou o sv. Václavovi
POSTAVY:
Václav - mladý kníže, právě dosedl na trůn, mezi lidmi je oblíbený, ctí ideály křesťanství, velice miluje svou babičku Ludmilu
Ludmila - matka knížete Vratislava, Václavova babička, krajní křesťanka, lidmi oblíbená, pomáhá chudým
Drahomíra - Václavova matka, která chce místo něho vládnout, sice křesťanka, přesto však dál tajně uznává pohanské bohy, nesouhlasí se spojenectvím, které mají česká knížata s německým králem Jindřichem
Boleslav - Václavův bratr, stále jej zesměšňuje, souhlasí s Drahomírou
Hněvsa - rádoby křesťan, spojenec Drahomíry, starý válečník, statečný muž
Tyro - Hněvsův sluha, válečný zajatec, pohan
Česta - starý pohan, nenávidí Ludmilu a Bořivoje, protože do českých zemí přinesli křesťanství, udělal by vše pro návrat pohanství
JAZYK A STYL
K charakteristice postav je využit podobný jazyk. Postavy vznešenějšího typu, jako je např. Drahomíra, rovoří vznešeněji. Kdešto např. Česta, jako starý muž a pohan, mluví ,,zastarale'' i též slušně. Autor si dal velice záležet, aby odlišil každou postavu. I když Tyl nebyl obzvláště vynikající dramatický talent, přece má jeho drama svůj význam. Ač při svých skladbách hlavně měl na zřeteli účel buditelské a didaktické, přece povznesl také drama české po stránce obsahové i formální.
DĚJ:
Po smrti knížete Vratislava usedá na trůn jeho syn Václav. Chce zachovat dobré vztahy
s Franckou říší. Spíše se modlí a pěstuje zbožný život, než-li vládne.
Z bojů se vrací Hněvsa, setkává se s Drahomírou, nabádá ji, aby se ujmula vlády místo Václava. Oba se chtějí vymanit z franského područí a pomoci moravským kmenům v bojích proti německému králi. Boleslav s nimi souhlasí, Václav s Ludmilou jsou proti bojům. Hněvsa radí Drahomíře, aby se Ludmily zbavila, jinak se nikdy nedostane k vládě a k dispozici ji dává svého sluhu Tyra, který je všehoschopný.
Bez Václavova vědomí posílá Drahomíra česká vojska v čele s Hněvnou na pomoc moravským kmenům. Bitvy se účastní i Boleslav. Česká vojská vítězí, Boleslav si domů do Prahy přiváží nevěstu Světimíru.
Za Václavem přichází vyslanci německého krále, chtějí znát důvod porušení dávného spojenectví, Václav nic netuší, chce vše urovnat. Němci požadují zaplacení válečných výdajů, pokud ne, vtrhnou německá vojska do Čech. Václav souhlasí, proti tomu se staví Hněvsa, který však začne velvyslance kritizovat, čímž pohřbívá mír. Václav Hněvsu vyhání, Hněvsa slibuje pomstu.
Ludmila po této situaci nabádá Václava, aby si začal víc všímat vlády a aby si dával pozor na Drahomíru. Ta se začíná s Ludmilou srovnávat, stále obhajuje svůj čin, myslí si, že lid chce bojovat. Lid přitom jen trpí útrapami války a stále častěji se obrací s prosbami na Ludmilu. Drahomíra se cítí být Ludmilou ohrožena, využívá Hněvsovi nabídky a dává Ludmilu zavraždit. Jejím vrahem je Tyro, Hněvsův sluha.
Václav je zdrcen smrtí milované osoby, přesto se vzchopí a začíná pořádně vládnout. Odjíždí za německým králem Jindřichem a vyjedná s ním mírové podmínky, čímž vzroste jeho obliba mezi prostým lidem, který již nechce další válku. Drahomíra s Boleslavem však nesouhlasí. Boleslav si myslí, že Václav je prznitel slovanské slávy.
Po roce Boleslav pozve Václava na křtiny svého syna. Spolu s Hněvnou Čestou chce sesadit Václava z trůnu. Drahomíra o jejich plánu ví, varuje Boleslava před výčitkami svědomí. Ona sama lituje vraždy Ludmily. Na straně Václava stojí i Boleslavova žena Světimíra.
Při cestě na křtiny potká Václava bouřka, ukryje se v lesní chýši. Před bouřkou se zde ukrývá i Česta s Tyrem, kteří rovněž cestují na křtiny. Tyro se zde vyzná z vraždy Ludmili, Václav vše slyší, chce si s Tyrem promluvit, ten se však začne bránit nožem a strhne se bitka. Tyro utíká, bojuje jen Česta, Václav má možnost ho zabít, z úcty k jeho stáří to však neudělá.
Václav přijíždí na křtiny, po oslavách se chce jít pomodlit. Boleslav ho chce doprovodit a při té příležitosti zabít. Václav doprovod odmítá. Při cestě do kostela se na Václava vrhne Hněvsova družina a zavraždí jej. Odtud název Krvavé křtiny.
POZNÁMKA:
Na programu ČT2 28.9. pod názvem Sv. Václav. Dramaturgie Jan Otčenášek, scénář a režie Frantiček Filip. V této inscenaci se objevilo mnoho známých a vynikajících herců:
Václav - Lukáš Vaculík
Ludmila - Jana Hlaváčová
Drahomíra - Taťána Medvecká
Tyro - Václav Postránecký
Česta - Luděk Munzar
