Vlakem do severních Čech
Bylo zamračené sobotní ráno 7.8.2010. Pohled z okna nebyl zrovna moc optimistický neboť pršelo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se na tom mělo něco změnit. I přes tuto skutečnost jsem vyrazil s deštníkem v ruce na kralovické nádraží. Mým úmyslem bylo strávit sobotní den v osobních vlacích a projet si některé tratě, po kterých jsem se zatím nikdy nesvezl.
Osobní dopravu na trati č. 162 (Kralovice - Rakovník) zajišťuje takřka výhradně motorový vůz 810.313, do něhož jsem krátce po osmé hodině nastoupil. Na této trati je zaveden specifický způsob odbavování cestujících. U strojvedoucího jsem si tedy zakoupil síťovou jízdenku SONE+ platnou v osobních a spěšných vlacích a usadil se na poměrně pohodlnou sedačku. Motorový vůz 810.313 v minulosti prodělal rekonstrukci v šumperské firmě PARS, proto zde již nejsou klasické lavice potažené koženkou, ale lavice s dělenými opěradly. Tyto jsou s výjimkou horní části čalouněné. V 8 hodin a 15 minut se motoráček vydal na svou 27 km dlouhou cestu do Rakovníka. Podle jízdního řádu tuto vzdálenost ujede za 40 minut. Na trati jsou však mnohé zastávky na znamení nebo požádání, a tak jsme do Rakovníka dojeli asi s 2 minutovým zpožděním. Nic hrozného. Na přestup do dalšího vlaku mi i tak zbývalo 5 minut.
Osobní vlak Os6725 byl veden také motorovým vozem řady 810. Ten však byl z nepochopitelných důvodů po osobní přepravu uzavřen. Pro cestující byla k tomuto motoráčku připojena motorová jednotka řady 814 RegioNova. Nastoupil jsem tedy tam a usadil se v přední vyvýšené části. Sedadla v tomto vlaku jsou také čalouněná, avšak o poznání pohodlnější. Informační audiosystém je navíc doplněn panely, na nichž se průběžně zobrazuje čas, další stanice a konečná stanice vlaku. V 9 hodin a 2 minuty se vlak dal do pohybu. Jeho konečnou stanicí byl Most. Já však jel jen do stanice Louny. Cestou vlak projíždí řadu stanic a zastávek, které jsou krásné na pohled (např. Chrášťany, Domoušice, Hřivice), ale také těmi, které už mají nejlepší časy dávno za sebou (např. Hořesedly). Cesta ubíhala v klidu a v pohodě a venku pořád pršelo. Určitým rozčarováním pro mne bylo, že jsme do Loun dojeli také se zpožděním. Ve stanici Louny je vedle nádražní budovy na samostatném kolejovém poli umístěna parní lokomotiva 317.001. Při přestupu mi pořád zbývalo dost času na získání informací o mé další zamýšlené cestě. Chtěl jsem totiž pokračoval po trati č. 114 do Lovosic.
Vlak Os6105 již stál u 1. nástupiště. Byl veden motorovým vozem 810.231, k němuž byl připojen "vlečňák" Btax. Moje volba padla na Btax. Později se ukázalo, že to nebyl zrovna nejlepší nápad, neboť vůz přímo volal po rekonstrukci a lavice pro cestující byly potaženy ještě stařičkou tmavě rudou koženkou. Sedl jsem si na lavici u posledních dveří vlaku. V 10:32 se vlak vydal na svou 34 km dlouhou cestu do Lovosic. S prvním záškubem na výhybce spadlo dolů levé stahovací okno. Za slunečného počasí by mi to určitě nevadilo, ale jelikož stále hustě pršelo, vzal jsem tento fakt na vědomí se značnou nevolí a pokusil se okno zavřít. Úspěšný byl až druhý pokus. S poznámkou, že nic horšího už mne snad nepotká, jsem pozoroval okolní krajinu. Ve stanici Libochovice - město oznámil průvodčí všem cestujícím, že podle jízdního řádu má vlak v této stanici 13 minut "pobyt". Na moji otázku: "Proč"? odpověděl, že snad kvůli nějaké NAD, která už prý stejně nejezdí. Docela logické, že?. Určitým zadostučiněním tak pro mne byly pohledy z okna na zříceninu hradu Hazmburk, která stála na nedalekém kopci. V duchu jsem posouval hodiny a doufal, že každou chvíli snad už konečně vlak zastaví v Lovosicích a já konečně vystoupím. Krátce před 12. hodinou polední se můj sen splnil. Vlak zastavil u jednoho z nástupišť lovosického nádraží. Ani mi moc nevadilo, že déšť se změnil v pořádný lijavec.
Do odjezdu dalšího vlaku mi zbývalo cca 30 minut. Po zjištění, že nádražní budova v Lovosicích není z vnějšku ničím zvláštní ani hezká, jsem se odebral na obhlídku nádražní haly. Tam se snad zastavil čas. Nebýt prodejních automatů na kávu a jiné podobné pochutiny, byl bych ochotný přísahat, že jsem se nějakým záhadným způsobem přenesl v čase o přibližně 30 let zpátky. Přesunul jsem se tedy na 1. nástupiště, odkud se mi kamerou podařilo zdokumentovat odjezd rychlíku do Prahy a o chvilku později i příjezd rychlíku odtamtud. V čele obou těchto vlaků byl "Patriot", tedy stejnosměrná elektrická lokomotiva řady 162. Když bylo asi 20 minut po poledni, odebral jsem se na druhé nástupiště. Právě z něj měl totiž ve 12 hodin a 29 minut naplánován pravidelný odjezd vlak Os2310, jímž jsem chtěl pokračovat do stanice Ústí nad Labem. S hrůzou v očích jsem hleděl směrem ku Praze a horečně přemýšlel, jakýže stroj se odtamtud přižene. Pochopiteně mne nenapadlo nic. Ve 12:23 zastavila u 2. nástupiště stejnosměrná elektrická jednotka řady 471 City Elefant, která je přezdívána "Ešus". Ještě nikdy jsem "Ešusem" necestoval. Nástup byl tedy přijat s ohromnou zvědavostí. Přesně ve 12:29 se vlak rozjel na svou další 22 km dlouhou cestu do Ústí nad Labem. Nutno podotknout, že komfort cestování touto elektrickou jednotkou předčil veškeré moje očekávání. Pohodlné čalouněné sedačky i ve druhé třídě (1. třída je také součástí "Ešusu"), dokonalý informační audiosystém doplněný o infopanely (jako v jednotkách RegioNova). Po kontrole jízdních dokladů sympatickou paní průvodčí jsem se odebral do patra, abych prozkoumal "Ešus" i tam. V této části vlaku nikdo nebyl, tak jsem tam zůstal. Jediným negativním dojmem, který ve mně tento konkrétní "Ešus" zanechal, bylo, že všechna WC ve vlaku byla mimo provoz a tudíž uzavřena. Jinak mohu s klidným svědomím prohlásit, že komfort cestování touto jednotkou je srovnatelný s jednotkami řady 680 Pendolino. Od těch se liší především úrovní poskytovaných služeb na palubě vlaku. "Ešus" má také nižší maximální rychlost (140 km/h) a poloviční výkon (2000 kW). To už jsem ale zabrousil do technických detailů, jimiž se v tomto příspěvku nechci zabývat. Ve 12 hodin a 50 minut vlak zastavil ve stanici Ústí nad Labem hl.n. Podotýkat, že stále pršelo asi nemá velký význam, že?.
Na tomto nádraží jsem fotograficky i kamerou zachytil odjezd rychlíku R615 Salubia do Prahy. V čele tohoto vlaku byl pro změnu opět "Patriot". Do odjezdu mi zbývala ještě necelá hodinka, a tak jsem se dal do řeči s jedním staničním zřízencem. Dověděl jsem se od něj mnoho zajímavých věcí o Ústí nad Labem, o tom, jak to ve městě vypadalo před 8 lety při povodních a co se od té doby změnilo. Prakticky nic moc. No, spíš nic než moc. Protipovodňová hráz nedaleko hlavního nádraží stále není dostavěna. Pohled na zvýšenou hladinu Labe tak nebyl zrovna příjemný. Do vylití z koryta zbýval v době mého pobytu na ústeckém nádraží odhadem asi 1 - 1,5 m. A to není zrovna nějak moc. Dále mi onen člověk poskytl informace o jedné z dominant města, která se jmenuje Větruše. Je prý odtamtud vidět celé město, je tam restaurace atd.
Těsně před 14. hodinou přijel k 1. nástupišti vlak Os6818 s "Peršingem" (lokomotivou řady 163) v čele. To byl vlak, jímž jsem, s asi 3 minutovým zpožděním, odcestoval do 71 km vzdáleného Chomutova. Když o tom teď tak přemýšlím, byl to vlastně nejdelší úsek cesty projetý tento den jedním vlakem. Cesta však byla klidná a pohodová. Douhou chvíli jsem si krátil pozorováním okolní krajiny a občas také četbou časopisu ČD Pro Vás, který se mi podařilo "ukořistit" ze stojanu v nádraží hale. Pro čtenáře tohoto příspěvku jen, tak na okraj, připomínám, že je poskytován cestujícím zdarma, a že jsem ho tudíž neukradl. Předpokládal jsem, že 3 minutové zpoždění na odjezdu z ústeckého nádraží se dá na 71 km stáhnout. Teď už vím, že tenhle předpoklad byl špatný. Strojvůdce zpoždění nedohnal, ale statečně ho udržel až do Chomutova. Tam jsme tedy dojeli v 15 hodin a 27 minut.
Žádná tragédie, pořád zbývalo 45 minut do odjezdu dalšího vlaku. Během této doby jsem se v nádražní restauraci občerstvil pivem z žateckého pivovaru. Sice mám jazýček zmlsaný dvanáctkou z plzeňského Prazdroje, ale subjektivně musím uznat, že to pivo bylo fakt dobré. Po opuštění restaurace jsem na nádraží v Chomutově kamerou i foťákem zachytil příjezd a odjezd dvou rychlíků a jednoho spěšného vlaku. Dokonce k prvnímu nástupišti přijela i německá motorová jednotka 642.556, která, bohužel, až po mém odjezdu z Chomutova měla naplánován odjezd do německé stanice Chemnitz Hbf. V 16:10 přijel na 2. kolej spěšný vlak Sp1681 do Lužné u Rakovníka. Poněkud mne překvapilo, že je veden motorovou jednotkou řady 814. Z nějakého důvodu jsem předpokládal, že vlak bude veden dieselovou lokomotivou řady 754 s několika vagóny Bt nebo Bdt v závěsu. Ale což, RegioNovou se cestuje také pohodově. Nastoupil jsem tedy do přední části vlaku. Přesně v čas odjezdu, v 16:12, se vlak dal do pohybu a statečně vyrazil na 66 km dlouhou cestu do Lužné u Rakovníka. Rozhovorem s průvodčím jsem zjistil, že mechanická návěstidla nejsou jen ve stanici Krupá (předposlední stanice), ale jedno že je už v zastávce Deštnice. V 17 hodin a 27 minut vlak zastavil v Lužné u Rakovníka. V 17:35 jsem nastoupil do osobního vlaku Os19712 a odjel do Rakovníka. Možná to někomu bude připadat zvláštní, ale tenhle vlak byl, pro změnu, veden jednotkou 814.044 - tedy opět Regionovou. Těch 9 km do Rakovníka bych určitě přežil i v Btaxu. Do Rakovníka jsme přijeli také včas. Čekala mne 1 hodina a 12 minut čekání na vlak Os17716 do Kralovic. Co teď? Nenapadlo mne nic lepšího, než zalézt do nádražní restaurace a v klidu povečeřet. Od jídla, smažáku s hranolkama a tatarkou, jsem nečekal nic zvláštního a můj předpoklad se zcela potvrdil. Zalil jsem to tedy třemi desítkami "ŽATEC" a na perónu počkal na vlak.
V 19 hodin jsem odjel vlakem Os17716 do Kralovic a v 19:40 vystoupil na kralovickém nádraží, kde ráno začínala moje 304 km dlouhá cesta.