Tak jsem byla se svou novou třídičkou na seznamováku, neboli na kurzu,
kde jsme se měly více poznat. Byly tam s námi i ostatní třídy z prváku
a vlastně i s těma jsme se měly seznámit. Jelo s námi ještě několik
psycholožek a třídní.
Já jsem se děsně bála, že nestihnu odjezd, protože mi ujel vlak a tak jsem
jela pozdějším, ale když jsem pospíchala na místo, kde jsme se měly srazit ,
potkala jsem cestou naší třídní a ta mi řekla: „no to jsem ráda,
že nejdu jediná na poslední chvíli“. Jsem se docela zasmála, já tak pospíchala,
aby mi neujely a pak potkám naší učitelku jak si to taky šine neposlední chvíli.
Tak a teď už k samotnému místu. Co to budu vokecávat,
prostě komunistické chatičky a jedna budova v témž stylu. Těm chatkám ve
kterých jsme byly ubytovaný se říkalo Zubatky (protože byly zubatý,
ale to asi každému došlo). Zubatky měly tři patra a mezi patrama nebyli
žádné dveře (což se později ukázalo, jako velká nevýhoda, protože když nahoře hlučeli,
dole se nikdo nevyspal a tak vznikaly menší spory).
Postýlky na rozpadnutí skříně taky, ale co to nebylo zdaleka tak nejhorší.
Nejhoršejššššíííí bylo totiž jídlo, no tomu se ani nedalo říkat jídlo prostě to
byly hnusný oranžový flákoty. Nejlepší byly snídaně, kdy si člověk nabral
haldu rohlíků, sýrů a jablek aby neumřel hlady.
Prostě ze strany areálu děs a hrůza, ale co se týče programu,
tak to bylo moc fajnový. Psychologové, učitelé a praktikantky z vejšky se opravdu
snažili a snaha se vyplatila a neminula se s účelem. Jsme se fakt nachechtali,
seznámili a vyhráli jsme si.
Naposledy jsem si nechala kolektiv. Sice jsme ve třídě rozdělené na tři skupiny (nebo na dvě?),
ale vycházíme všechny spolu dobře a
když se potřebujeme na něčem dohodnout, tak to docela jde.
Navzájem si pomáháme a tak… Teda neříkám, že nejsou hádky, ale nejsou moc a
nijak zvlášť velký (ještě si nervem vlasy ,hi hi ,).
Píšu o naší třídě schválně v ženském rodě, protože a jelikož jsme
ve třídě samí holky a taky se občas snažím psát tvrdé y ve slovesech, ale moc
se to nedaří protože pokud bych mluvila i o dvou dalších třídách v prváku,
tak bych musela napsat i měkké, abych neurazila ty tři kluky co jsou v lyceu.
Občas se nemůžu rozhodnout jaké i¬/y tam dát, tak je to jemně chaotické.
Na to si u mě holt zvykejte ,hi hi, né velkým češtinářům se omlouvám
(nejen za i/y , ale taky za ty hrubky co na mém celééém blogu jistě najdou).
Co dodat na závěr? Byl to první a doufám, že ne poslední Velký výlet
s mojí novou třídou.
kde jsme se měly více poznat. Byly tam s námi i ostatní třídy z prváku
a vlastně i s těma jsme se měly seznámit. Jelo s námi ještě několik
psycholožek a třídní.
Já jsem se děsně bála, že nestihnu odjezd, protože mi ujel vlak a tak jsem
jela pozdějším, ale když jsem pospíchala na místo, kde jsme se měly srazit ,
potkala jsem cestou naší třídní a ta mi řekla: „no to jsem ráda,
že nejdu jediná na poslední chvíli“. Jsem se docela zasmála, já tak pospíchala,
aby mi neujely a pak potkám naší učitelku jak si to taky šine neposlední chvíli.
Tak a teď už k samotnému místu. Co to budu vokecávat,
prostě komunistické chatičky a jedna budova v témž stylu. Těm chatkám ve
kterých jsme byly ubytovaný se říkalo Zubatky (protože byly zubatý,
ale to asi každému došlo). Zubatky měly tři patra a mezi patrama nebyli
žádné dveře (což se později ukázalo, jako velká nevýhoda, protože když nahoře hlučeli,
dole se nikdo nevyspal a tak vznikaly menší spory).
Postýlky na rozpadnutí skříně taky, ale co to nebylo zdaleka tak nejhorší.
Nejhoršejššššíííí bylo totiž jídlo, no tomu se ani nedalo říkat jídlo prostě to
byly hnusný oranžový flákoty. Nejlepší byly snídaně, kdy si člověk nabral
haldu rohlíků, sýrů a jablek aby neumřel hlady.
Prostě ze strany areálu děs a hrůza, ale co se týče programu,
tak to bylo moc fajnový. Psychologové, učitelé a praktikantky z vejšky se opravdu
snažili a snaha se vyplatila a neminula se s účelem. Jsme se fakt nachechtali,
seznámili a vyhráli jsme si.
Naposledy jsem si nechala kolektiv. Sice jsme ve třídě rozdělené na tři skupiny (nebo na dvě?),
ale vycházíme všechny spolu dobře a
když se potřebujeme na něčem dohodnout, tak to docela jde.
Navzájem si pomáháme a tak… Teda neříkám, že nejsou hádky, ale nejsou moc a
nijak zvlášť velký (ještě si nervem vlasy ,hi hi ,).
Píšu o naší třídě schválně v ženském rodě, protože a jelikož jsme
ve třídě samí holky a taky se občas snažím psát tvrdé y ve slovesech, ale moc
se to nedaří protože pokud bych mluvila i o dvou dalších třídách v prváku,
tak bych musela napsat i měkké, abych neurazila ty tři kluky co jsou v lyceu.
Občas se nemůžu rozhodnout jaké i¬/y tam dát, tak je to jemně chaotické.
Na to si u mě holt zvykejte ,hi hi, né velkým češtinářům se omlouvám
(nejen za i/y , ale taky za ty hrubky co na mém celééém blogu jistě najdou).
Co dodat na závěr? Byl to první a doufám, že ne poslední Velký výlet
s mojí novou třídou.