Výhled z horky
Tak jsme se dnes celá rodina i s pesičama vypravili na Vinařickou horku . Odpoledne, krásně svítilo slunko, teplo jak na jaře.
Pod kopcem bylo ještě pořád krásně, když jsme se vyšplhali až do kráteru vyhaslé sopky, kdy jsme to pořádně prolezli.
Nela byla naprosto šílená, zjevně lovecké pudy. Celou dobu větřila, no jo ty mufloni dělají s loveckým psem hodně. Ašanty taky větřila, ale především jí šlo o to, jít pořád jako první.
Došli jsme až na úplný vrchol a tam to docela fešně foukalo a z dálky na modré obloze se k nám hnali černé mraky ,váááááááá .
Tak honem dolů, ale kudy?? No na potřetí se nám povedlo najít spáteční bahnitou cestu. Stejně jsme dešti neušili, ale kdyby jen ten déšť, byl to déšť + výtr + plus kroupy.
Ježušky co moje dredy?! Všudy přítomná palestina kolem mého krku zachránila situaci, abych nemusela pak zbytek dne sušit tu “deku“ co mám na hlavě.
Pesanům se to počasí taky moc nelíbilo. Ašanty po mě občas hodila vyčítavý pohled, jako kdybych za to co na nás padalo snad mohla já, ale ten její kožíšek jsem jí záviděla, no jo podsada má své. Opravdu, když jsem doma psiska utírala a sušila, Ašanty neměla promočeném kožich sni s poloviny co Nela.
To se někdo má .