S Nelou jsme toho zažili opravdu hodně, však už do naší rodiny patří sedm a půl let. Za tu dobu prošla šílenou psí pubertou. Naučila se bravurně zvládat parkury v agility. Zkusila si i pár závodů. Okusila tábor Se psi. Pořádně se nám v roce 2003 poprala s vlčákem a utržila si modřiny a prokousnuté pravé ucho. 31.1.2004 se jí povedlo se ztratit v lese, naštěstí se o sebe postarala a naskočila k jedním hodným lidičkám do auta a ty nám jí pak za dva dny vrátili. Tímto bych jim chtěla stráášněěě moc poděkovat:0) No a aby těch nehod nebylo málo tak se jí povedlo v únoru 2006 vběhnout na horách pod auto a zlomit si prstíky na přední tlapce. Říkám si co nás ještě na naší společné cestě čeká. Říct, že už jsme si toho prožili dost a že už nás nic nepřekvapí, to si opravdu netroufám. Osud je nevypočitatelný a nikdo nemůže vědět co nám přichystá za překvápka. Tak uvidíme...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář