Opravdu mě to sere! Musím to takhle strašně sem napsat, protože je to dost výstižné slovo.
Naprosto mě to rozhodilo a jsem plná vzteku a vraždícího šílenství. Nemůžu to momentálně vykřičet ani nikde vybít a tak to napíšu.
Hodně často se divím nad tím co lidi prováděj, hodně často jsem smutná z toho jaký svinstva na sebe házej, jaký hry mezi sebou hrajou.
Spoustu těhlech věcí jsem pochopila až teď. Během svého života budu jistě zjišťovat, že těch sraček, co tu lidi mezi sebou serou je jemnohem víc, než jsem si myslela.
Jsem sprostá, já vím, ale momentálně mi to je jedno.
Fůůů, trochu to vydýchám a snad už konečně začnu rozvíjet své myšlenky i tady na stránce.
Tak tedy: Budu psát o něčem co vím už dlouho, ale dnes se mi to vrátilo zase v plné síle a provázalo se to s činy u kterých bych to nečekala.
Mím dnešním tématem je komunikace lidí, aneb výchova lidstva. Zní to děsně nadneseně, ale nadnesené to vůbec není. Spíš je to každodenní chléb nás všech a každý z nás je tím každý den krmen. Teď jde o to, jestli to vyblejem nebo se tím budeme živit celý život a porosteme z téhle stravy.
Nevím jaký je prvopočátek toho všeho. Každopádně to někde nějakej sobeckej debil pěkně zpackal a zkurvil …zjevně nebyl jen sobeckej….
Uvedu svůj názor na příkladu, tak to bude snad aspoň trochu pochopitelné.
Narodí se dítě. => Dá se říct, že vyrůstá v normální rodině. Tatínek chlastá pivo a čumí na fotbal. Maminka vyvařuje u plotny, nadává a občas někde přivydělává. => Dítě roste, chodí do školy, kousek od rodného sídliště. Jeho znalosti a zájmy rodiče nezajímají (mají přece svých starostí dost). Jediné co je občas zajímá je žákovská knížka, kde jedničky přehlídnou a za špatné známky dítě dostane pár pohlavků či zaracha. Jednou za pár týdnů jde matka na třídní schůzky. Doma po té je dítě zmláceno za to, že je drzé na učitelku, či bije svého spolužáka. – Kde asi dítě takové chování sebralo? No, přece doma od svých nejbližších. Otec a matka se v jednom kuse hádají a hrají hru “ Kdo z koho, aneb kdo koho víc setře (překlad: kdo z koho bude na sebe víc drzí). Dítě je obvykle z vše, co provede zmláceno a fackováno….není divu, že bije spolužáky… => Dítě začíná vstupovat do puberty. Potřebuje pochopení, které nenachází. Rodiče se rozvedou. => (v tuto chvíli určím příkladné dítě – je to holka. Jo předtím to tomu nenasvědčovalo, ale na papíře mám možnost všeho i změny pohlavý) Naše dívenka žije teď s otcem. S matkou si nerozumí, nesnáší jí za to, jak otce ze všeho obviňuje. Vidí se s ní jen v nejnutnějších případech.
Život s otcem: Otec se vrací pozdě domů. O to, co během dne dělala jeho dcera nejeví zájem. V jednom kuse jí jen nadává, jak je neschopná a nic neumí. Nikdy ji nepochválí za to, co umí a nikdy jí nic neocení. Neptá se, kam zrovna dcera jde či kdy se vrátí. Naprostý nezájem. => Dívka se kupodivu dostala na střední školu…=>
Snaží se působit jako již dospělá, zodpovědná, jistá dívka, která naprosto ví co chce. Tak se snaží působit i v okolním prostředí. Místo toho, aby její komunikace působila, jako u dospělé dívky, působí na okolní prostředí spíš jako mluva největšího “fakana“ převlečeného do mini sukně. Její projev je nepříjemný, arogantní, člověk má pocit, že ho za zády takováto osoba neustále podráží. – Od koho se toto “dospělé jednání“ dívenka asi naučila??
=> I přesto všechno dívka udělá maturitu a pustí se plnoletá do “samostatného“ života. => Možná jí někdo trochu její nahlouplé chování vytloukne z hlavy, ale je velká pravděpodobnost, že v jejím nitru stále přetrvá. Jak se říká: „Nejvíce se toho člověk naučí v dětství a ať chtě či nechce jeho prvním a nejsilnějším příkladem jsou rodiče.“ => Tato mladá žena bude pracovat a ve své práci bude svým jednáním a komunikací ovlivňovat miliony lidí. Celé své okolí bude krmit tím – nafouknutým chlebem-. Také bude mít jednou své děti… Copak z nich asi vyroste?? A z dětí jejích dětí??? =Je to věčný koloběh
Myslím, že příklad byl vyčerpávající, ale to není vše.
Vezměte si, že touto ignorací, arogancí a hnusem jste krmeni i tam, kde to krom rodiny snad nejvíc škodí. Například ve školách a nemocnicích.
I někteří učitelé byli v tomto příkladu vychováni. I učitelé jsou neustále krmeni tímhle svinstvem a pokud nejsou dost silní, aby to někde v klidu vyblili nebo si nevezmou projímadlo, chovají se také tak.
S žáky jednají skorem jako s věcmi. Jako s balíky, které se dají srovnat do přehrádek podle daného řádu. Jejich komunikace a přijímání informací ze školního prostředí se dělí na to, co chtějí slyšet a co jim je násilně vnuceno, aby slyšeli.
Žáky šikanují úplně stejně, jako se žáci šikanují mezi sebou. Nadávají na to, že se žáci nechtějí vzdělávat a učit. Táži se tedy, kdo z nich se sám vzdělává v oblasti školství a života s dětmi ? Pokud je to 20% pak je to hodně.
Je to prostě paradox proti paradoxu …..
V příkladu jsem uvedla také nemocnici.
Vezměte v příklad tedy klasickou městkou nemocnici, kam chodí pacienti všech věkových kategorií a všech společenských vrstev.
Další krmení národa nastává ….. Doktoři sestry, pacienti a jeden od druhého…
Momentálně je mi nejblíže případ sekce pro narozená miminka a porody.
Sestry a doktoři se den ode dne setkávají s maminkami, které vyrůstali v rodině jako naše slečna z příkladu. Některé maminky svého potomka ani nechtěly, atak jsou o to víc napruzené na celý svět o to víc na ty, co jim jsou v tu chvíli nejblíže př. zdravotní sestry.
Zdravotní sestry jsou neustále buzerovány, jak lidmi, tak nedostatkem peněz a řádem, který musí striktně dodržovat bez ohledu na vlastní rozum (který se postupem času odnaučí v této záležitosti používat). K tomu všemu ještě naštvané matky ….
Potom se občas stane, že přijde do porodnice uvědomělá maminka. Snaží se komunikovat, jednat s okolím slušně a především se o své miminko zajímá a miluje ho.
Čeho se dočká? Neochoty, nepříjemného prostředí, které jí neposlouchá a na její dotaz nedokáže odpovědět ani jednou větou … Matku ani pomalu k dítěti nepustí, hlídají ho, jako psi a zároveň s ním jednají jak s kusem hadru. Žádné jemné dotyky a komunikace s nově narozeným …. je jen jeden z mnoha a s těma se přece jinak nejedná ….
Tahle starající maminka je z toho celá nešťastná.. O své děťátko se přirozeně bojí. Pomalu si ho nemůže ani pohladit, natož pochovat.
Žal a bezmocnost se bohužel netýká jen matky, ale též narozeného dítěte.
Nezdá se vám to smutné a deprimující ? Mě jo, o to víc, že s tím mnoho nenadělám.
Lidi proč jsme takový hovada ?? A chováme se k sobě snad ještě hůř ?
Vždyť nejsem jediná, kdo to takhle vidí ? Proč jsme všichni tak vyčůraní a jde nám jen o naše teplíčko ?
Proč je tak málo lidí, kteří se snaží své osudy změnit ??
Začíná už snad ve většině případů komunikace a tolerance habrovat již v kojeneckém věku ?
A proč sakra proč ? Copak to neumíme bez agrese, násilí a těch hnusáren?
Ano, taky jsem agresivní a je to krásně vidět v mém začátku tohoto článku. Tu si však můžeme vybíjet i jinak. Psi loví, koušou, štěkaj, trhaj - dobrá tedy, ale když už jsme takový egoisté a považujeme se, za tak velké inteligenty, nemusíme se chovat jako pes. Proč svou agresi neuvolníme ve sportu, či ve zpěvu… hraní na hudební nástroj, v kresbě …..? Proč? Proč svou inteligenci nevyužíváme jinak, než parazitací a hledáním podvodů ??
Teď mě už naplňuje jen lítost …