Je ráno, víkend. Je až moc brzo, moc brzo pro mě, která o volných dnech spím až do desíti. Dneska jsem ale spát nemohla. Dneska jsem se už od prvního paprsku slunce držela v posteli násilím a pokoušela se ještě usnout. Vzdala jsem to. Chjo, jediná doba, kdy tak nějak člověk nepřemýšlí. Zrovna dnes bych potřebovala nepřemýšlet co nejdéle, ale jako naschvál nemůžu spát. Jestli mi bylo v minulých týdnech mizerně, pak tenhle bude ještě horší. Všechno magoří a ještě k tomu Ségruška odjíždí pryč a já tu zůstanu docela sama, sama se svýma myšlenkama. Jeden z mála lidí, kteří mě vyslechnou, pochopí a snaží se mi pomoct. Jeden z mála lidí, kteří mají se mnou trpělivost. Jeden z mála lidí, který pozná když moje duše pláče a tak jí obejme a uklidní. Jeden z mála lidí, který chápe mé pohnutky. Ona není kamarádka, je něco víc, je prostě ségra. Přátelství je krásná věc, ale kolik přátel pro vás dá opravdu ruku do ohně? Který z nich vás opravdu poslouchá, když mu něco říkáte? Možná pro vás všichni vaši přátelé, pro mě ani jeden z nich. Mám je všechny moc ráda, moc, ale přesto… je to škoda, že ještě někdo není takový jako ségra, kdo by tady byl, když ona ne. Třeba by byl, kdybych se na to podívala z jiného pohledu, nevím. Možná kdybych změnila přístup. Ale nač ho měnit? Momentálně jsem změnila přístup k hledání toho druhého. Snažila jsem se bý otevřená, vnímavá a nenechat první krok na druhém. No a jak jsem dopadla? Jak se to říká? Jo už vím : život mi prostě a jednoduše nakopal prdel. (To jsem podala as dost ostře, ale nechám to tak, protože…, protože proto.) Zjevně si řekl: co má tohle znamenat? Koukej zalézt zpátky do své ulity, koukej vypadat zas nepřístupně, koukej přestat zkoušet něco měnit! Já tvůj život řekl, že budeš sama tak budeš, jasný?! A né, že si budeš dělat co chceš, stejně to máš marný, vždy ti to překazím. Fajn a tak to je, tak to běží, tak se to táčí….( teď jsem si vzpomněla na jednu písničku, kde se zpívá: Tak poraď mi jak mám teď žít, tak poraď mi o čem mám snít ….) …. a já budu dál pasivní, zůstanu sama a nechám sebou házet, tak či onak.
Komentáře
Přehled komentářů
srdce mé, srdce mé, pro tebe tebe TEBE ztracené...
víme o čem mluvíš, znám to a nic na to není, žádný lék, nic. jen čas...
odpověď
(Gan, 11. 2. 2007 20:35)v mém věku možná, ale né v mé kůži. Ty už tohle máš za sebou, ale já všechnu tu hrůzu před sebou. Do toho všeho tu ještě budou válčit a ropná krize bude... to se mám na co těšit
zase brečíme...
(Lamentia, 13. 2. 2007 21:37)