Tak jseme zase jednou razily s Trpaslíkem do divadýlka a jelikož je zima, šly jsme do Divadla pod Palmovkou. Lákaly nás ty palmy v názvu divadla, protože kde jsou palmy, tak je taky teplo.
Rozhodly jsme se, že když teda půjdem do divadla kde je teplo a nějakou tu hodinku tam prosedíme, musíme se pořádně před tím projít a v pořádné zimě, abychom si to pod těma palmama pěkně užily.
Bus nás vyklopil na zastávce, kde jsou všichni chamtivý a křičí: „Dej více, dej více“a protože my toho moc neměly rychle jsme si to razily k hradu, kde ještě pochrupovaly "Vysoké hlavy" a pak ulicí Velkého spisovatele, mezi domky s krásnými obrázky Slunců, Labutě, Hvězdy…., přes řeku Vltavu jsme přešli po mostě Velkého krále, kde Trpaslík krmil vánočním cukrovím racky a já ho u toho fotila.
Taky jsem přemejšlela, jaký by to bylo, kdybych z toho mostu skočila dolů, do té ledové vody. Že to těm labutím nevadí, taková ledárna to je, chtěla bych bejt labuť, má to v životě jenoduchý a nemá palici k tomu, aby mohla tak moc přemejšlet jako člověk. Ačkoliv je fakt, že Trpaslík nic moc taky neřeší, hmm, tak chci bejt v příštím životě buď labutí nebo Trpaslíkem.
Když si racci napucli pupky cukrovým šli jsme s Trpaslíkem na metrovou housenku, která nás schlamstla a vyplivla nás skoro u Divadla pod Palmou.
Jo jo tam bylo teploučko a my si tu divadelní hru s Trpaslíkem vychutnaly… stejně byla ale nejlepší na dnešku ta procházka, žádní lidé, ranní mlha Praha, Vltava, racci, Trpaslík, já a …labutě.