Slavnostní zahájení 125 let od založení SDH Babí
Zahájení 125 let SDH Babí
Dámy a pánové, vážení hosté, uplynulo již pětileté období od našeho setkání při příležitosti oslav sto dvaceti let od našeho založení. Tenkrát jsem zavzpomínal na dobu nejstarší, tedy od vzniku sboru a jeho raného života. Samozřejmě, že i pozdější generace se snažily navazovat na práci a činnost zakladatelů našeho sboru. Pravidelný výcvik s hasičskou technikou a samozřejmě její údržba byla pravidelnou náplní jejich činnosti. Ovšem situace v dřívějších dobách byla složitější o to, že tehdejší stavební materiály jako například dřevo, šindele,došky apod. byly více hořlavé než dnes a prevence před požáry byla víceméně diskutabilní. Proto tedy nejen v naší obci, vznikaly organizované hasičské sbory. Bohužel, existuje jen málo dokladů o zásazích našeho sboru a tak některé útržky víme jen z vyprávění pamětníků, ze kterých už dnes většina nežije. Vytváří to dojem, že naši předci se věnovali více samotné práci u hasičů, než jejímu zaznamenávání.
Z nedávné historie je to účast na rozsáhlém požáru v Bělovsi v místech bývalé vajíčkárny, to bylo asi v šedesátých letech minulého století.
V historii, kterou už sám pamatuji je to pomoc při povodních na řece Metuji v roce 1979. V oblasti Velkého Poříčí náš sbor zasahoval po dobu třech dní. Samozřejmě, že ani naší obci se nevyhýbaly katastrofy v podobě požárů. Tak např. o silvestrovské noci roku 1983 – 84 vyhořela budova místní tělocvičny. Pro nás hasiče to byl opravdu rychlý vstup do 84. roku. V roce 1988 v odpoledních hodinách uhodil blesk do štítu chaloupky mezi ulicemi Ryšavého a U zvoničky a způsobil tak rozsáhlý požár, kterého zdolávání a následné dvacetičtyřhodinové dohlídky jsme se rovněž účastnili. V tomto období také došlo k menšímu zahoření v kotelně jednoho rodinného domku, u kterého jsme byli taktéž přítomni. Zaplať bůh, toto období velkých požárů na Babí skončilo a některá zahoření či menší požáry likvidují výjezdové jednotky z Náchoda, Bělovse či Lipí. S naší technikou jsme schopni při zásahu provádět plnění cisteren, nebo dálkovou dopravu vody z vodního zdroje, vyhledávání pohřešovaných osob v terénu, v nejnutnějším případě hašení z místně dostupných požárních hydrantů. Přesto se samozřejmě účastníme jak teoretického, tak i praktického výcviku. Samozřejmostí je údržba jak techniky, tak i výzbroje a výstroje a budovy hasičské zbrojnice. Náš sbor má rovněž desetičlenné družstvo zařazené do zásahové jednotky města Náchoda.
Nástup nového tisíciletí se vyznačuje příchodem masívních povodní s velmi ničivými následky. Tím se otevřel prostor pro naší novou činnost.
V roce 2002 dva naši členové, Ladislav Hanuš a Václav Korec vyjeli s ostatními dobrovolníky z Náchodska na pomoc povodní zničenému městu Terezín. Myslím, že si z oné akce přivezli opravdu nezapomenutelné zážitky.
V roce 2008 a 2009 jsme organizovali humanitární sbírky pro povodněmi postižené oblasti. Tyto sbírky měly neočekávaný úspěch a tak i naši spoluobčané dokázali, že mají sociální cítění a můžeme být na ně právem hrdi.
V roce 2010 zasáhla velká povodeň severní Čechy. Samozřejmě, že jsme poskytli drobný finanční dar z naší pokladny, ale zároveň i další tři naši členové, Honza Říha, Petr Hornych a Zdeněk Roušar se vydali s ještě dalšími kolegy z náchodského okrsku do obce Višňová na Frýdlantsku pomoci likvidovat následky po velké povodni. A opět jsme si dovezli zážitky, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Samozřejmě, těší nás, že jsme mohli být nápomocni lidem v tíživé situaci.
Na druhou stranu je nutno dodat, že naši hasiči žijí také společenským životem.
S určitou nepravidelností vyjíždíme na hasičské soutěže. Vykazujeme výsledky s určitými výkyvy. Několikrát jsme stáli na bedně, zároveň však jsme se také párkrát objevili i na pověstném chvostu. To je prostě ten sportovní život. Čas jde dál, a my se budeme připravovat na příští soutěž tak, abychom skončili se ctí.
Navíc jsme pořádali pro naše členy několik zájezdů a společenských akcí.
V roce 2010 bylo v našem sboru založeno družstvo mladých hasičů. Malé děti si nesměle osahávají hasičské nádobíčko, cvičí sportovní útok, učí se např. uzle, ale i poskytovat první pomoc, nebo práci s mapou a další dovednosti. Velice oblíbený byl i letní tábor mladých hasičů, který je pro ně pořádán. Doufejme, že z některých mládežníků vyrostou naši nástupci.
Dlouhodobou tradicí se již stalo naše cvičení požárního útoku na zdejší školu. Tohoto cvičení se kromě hasičů účastní i školní děti v rolích figurantů raněných, a navíc si sami mezi sebou poskytují první pomoc. Tím jsou aktivně včleněni do samotného děje celé akce. Pokud mohu soudit, tak podle ohlasu jak pedagogického sboru, tak samotných dětí, toto cvičení je ve velké oblibě a pokud bude zájem, tak v něm budem pokračovat.
Myslím, že výčet naší práce není úplný a ani o to tak nejde. Jde mi spíš o to, abych mohl poděkovat všem babským hasičům. Každý z vás jste nějakým způsobem přispěli k rozkvětu našeho sboru a věřte, že ostatní si vaši práce váží. Zvláště pak bych chtěl poděkovat těm tzv. tahounům. Díky vám nejen za vaši neúnavnou činnost, ale i za to že prostě jste. Bez vás by ta práce šla pomaleji. A samozřejmě, že dík patří i vašim rodinám, kterým občas díky hasičům zkomplikujete jejich chod.
125 let uběhlo jako voda a je dobré si také vzpomenou na ty, kteří se tohoto našeho slavného výročí už nedožili. Ti založili pevný základ a my se na něm snažíme stavět.
Myslím, že už je čas abych toto povídání ukončil a tak mi dovolte, abych jej ukončil starým hasičským heslem: Bližnímu ku pomoci a vlasti ke slávě.