Kdo jinému kurz pro asistentky kopá, sám do kurzu pro manažery padá
Jako manželka vysoce postaveného, a proto stejně tak vysoce vytíženého, manažera, jsem si již zvykla na to, že většinu pracovních dnů, pokud se snažím vlastního muže sehnat, seženu pouze jeho asistentku. Dokážeme tak spolu vyřídit spoustu věcí. Od toho, kdo má vyzvednout děti ze školy po to, kdy se pojede k tchýni na oslavu jejích narozenin. Ve chvílích, kdy pak dochází na přímou komunikaci s manželem, během které se snažím přesně takovéhle organizační věci obstarat, si proto mnohdy přeji, abych žila právě s jeho asistentkou.
Jeden z večerů, který manžel trávil až do večera v práci, přišel domů náramně pobavený. Důvodem jeho dobré nálady nebylo jenom několik piv, které si po práci stihli s kolegy dát, ale rozhodnutí jejich firemního managementu o účasti některých z jejich „pravých rukou“ (někdy mě napadá, že spíše „hlav“) na odborném kurzu pro asistentky pořádané vzdělávací firmou Tutor. Manžel a jeho kolegové si totiž prý jako „normální chlapi“ přece musí něco pod kurzem pro asistentky představovat. S nadšením mi vyprávěl, jak si s kolegy kurz pro jejich asistentky představují.
Celý první blok kurzu se v jejich představách skládal ze základního telefonního výcviku. Několik hodin by podle nich mělo být věnováno nejenom výuce zacházení s pevnou telefonní linkou a posloupností jednotlivých číslic a přepojování hovorů, nýbrž i úvodu do zacházení s telefonem mobilním, se kterým ženy obecně nemají úplně nejlepší vztah. Musela jsem se téhle připomínce smát, protože mi hned naběhl obrázek naší dcerky, která dokáže z mobilního telefonu pořizovat fotky svého staršího bratra páchajícího klukoviny s kamarády, které mi pak s oblibou z mobilu posílá do práce s dlouhosáhlým textem o tom, co všechno její bratr vyváděl. A pak že my ženy s technikou neumíme! Umíme, když nutně potřebujeme! Dalším úkolem kurzu, který je dle mého muže pro dobrou asistentku nezbytný, by prý měly být základní cateringové schopnosti. Ty v sobě v první řadě zahrnují zejména obsluhu „baru“ neboli nošení kávy, minerálky a něčeho tvrdšího, když se zadaří uzavřít obchod. V druhé řadě by to ale mělo být také zajištění stravy jako takové, a to nejlépe teplé a nejlépe po celý den. Proč vlastně asistentka nemůže během dne na požádání uvařit hovězí vývar, když její šéf trpí „tou nejhorší mužskou nemocí na světě“ rýmičkou? Proč není možné, aby se šéf, který přijde hladový po těch všech salátech a dietních rybách z kantýny, v kanceláři pěkně dorazil knedlíky a uzeným od asistentky? A co pečení buchet k ranní kávě? Při těchto stravovacích požadavcích jsem si uvědomila, že když můj muž odcházel od své matky, musela jsem právě já být onou představou dokonalé asistentky i přes stravování. Zásadním bodem kurzu pro asistentky by také měla být obchodní pomoc asistentky při uzavírání různých dohod a smluv. Byla jsem potěšená, že můj muž myslí také na intelektuální stránku ženy a nikoliv pouze na její umění stát u plotny a minimální technickou zdatnost. To jsem ale muži věřila až příliš! Jeho představa obchodní pomoci spočívala zejména v zapojení vzhledu a oblečení asistentky. Je prý mnohem větší pravděpodobnost, že obchod dopadne, když vedle vás poskakuje vysoká blondýna s hlubokým výstřihem nežli ošklivka Betty. Mě však napadlo, že v tomhle případě také existuje možnost, že se daný klient bude chtít za danou asistenční bohyní neustále vracet, a proto bude obchod oddalovat a oddalovat. Na to muž neměl slov, s tím se prý nepočítalo. Nedílnou součástí kurzu pro asistentky by také mělo být vyškolení dam nejenom jako výkonné asistentky, ale také jako společnice. Byla jsem zděšená! Co že to můj muž myslí? Ujistil mě, že by se rozhodně nejednalo o nějaké služby intimnějšího rázu, ale o absolutní časovou flexibilitu asistentky, která v případě neexistence nebo nepřítomnosti přítelkyně či manželky sehraje roli dokonalé partnerky při různých mimo obchodních setkání. Závěrečnou částí kurzu by pak měl být tvrdý psychologický výcvik asistentek obsahující zejména zisk a procvičení schopnosti utajovat šéfa díky rychlým a věrohodným výmluvám, chránit jej před špatnými zprávami, chválit jej u sebemenšího úspěchu a utěšovat jej jen během náznaku možného neúspěchu.
Sečteno podtrženo, uvědomila jsem si, že vlastní manželka je vlastně takovou asistentkou pro soukromý život! Vaření, psychologická strategie manželky chválit, chválit a zase chválit, reprezentativní funkce před kamarády a kolegy z práce – je to jasné. Jakýkoliv nespokojený manžel by měl svou ženu přihlásit do kurzu pro asistentky! Jenomže, co pak dělat, pokud je žena nespokojená se svým mužem? Existuje nějaký kurz pro muže, kde by se nám naše drahé polovičky naučily: dělat kompromisy (jednou v televizi hokej, podruhé krasobruslení), organizovat si vhodně čas (nesedět u televize celý večer, a pak budit děti ze spaní, že se jde pomáhat s úkoly) a pracovat pro domácí firmu (když muž vidí krásnou mladou ženu, nesnaží se okamžitě nastrkat celou rodinu do auta a dělat, že je svobodným starým mládencem). Vyprávěla jsem svojí představu kamarádkám a je ještě mnoho a mnoho dalších věcí, které jsme byly schopné do rozvrhu kurzu pro muže zařadit. Jaké však bylo moje překvapení a hlavně pobavení po tom, co se mužova sekretářka zúčastnila kurzu pro asistentky, a můj muž mi doma oznamoval, abych ho příští týden v určité dny v práci nesháněla, že se bude v Tutoru pro změnu vzdělávat on v kurzu pro manažery! Už se nemohu dočkat, až do kurzu nastoupí…ta idyla…