Filosofie jako povolání
Vyrůstat v intelektuální rodině člověka musí poznamenat. Přestože jsem chodil do běžných základních škol, věnoval se běžným zájmovým kroužkům a běhal s ostatními dětmi kolem paneláků, tušil jsem, že se každý vracíme do příliš odlišných prostředí. Náš byt byl obestavěn knihami. Každá místnost byla obehnána až do výšky stropu štosy knih, jejichž hřbety byly vystaveny každému návštěvníku na odiv. V obývacím pokoji a ložnici rodičů byli knihy tak vysoko, že se vedle skříně ukládaly štafle, na které jsme se sestrou jako malí rádi lezli. Samozřejmě jsme z nich i často padali, ale to už je jiná historka. Co si z dětství pamatuji, neviděl jsem u nikoho z kamarádů tolik knih. Průkazku do knihovny jsem si musel pořídit až na konci střední školy. Do té doby jsem ji nepotřeboval. Domácí knihovna mě i mým přátelům sloužila dobře a dostatečně. Otec jakožto přednášející historických věd na vysoké škole mé kamarády vždy poučoval o komunistických režimech a lidské potřebě vzepřít se nespravedlnosti. Mí kamarádi s merunou v ruce na něj většinou fascinovaně zírali, neboť mu nerozuměli a navíc měl otec snad odvždy vousy zarostlý obličej, takže byl neidentifikovatelného věku. Pamatuji si, že pro mě, jako pro malé dítě, bylo občas těžké otce rozeznat od našeho dědečka. Doma jsme se tomu smáli, přestože některé jiné rodiče a rodiny zjev mého otce nechápali. Maminka se věnovala překládání z cizích jazyků. Doma jsme tak našli i knihy cizojazyčné, ve kterých ale většinou chyběly obrázky. Bylo tak deptající číst cosi, čemu člověk nerozuměl. Rychle jsme proto se sestrou zatoužili naučit se cizí jazyky. Doma jsme měli k naší zálibě toho nejlepšího učitele. Přesto jsem si neuměl představit, že bych se věnoval podobně jako otec historii anebo jako matka jazykům. Líbila se mi představa, že bych dokázal oba směry propojit. Věnoval se historii, mohl číst cizí knihy, ale zároveň za tím vším sledoval cosi jako most, který by tyto dva krásné, mně dobře známé obory, spojoval. A tak mi přišla do ruky má první filosofická kniha.
Byla to na začátku třetího ročníku gymnázia, kdy jsem povinně procházel jakýmsi středoškolským školením o tom, co filosofie je. Přece jenom se jednalo o značně zhušťující výklad, kterému chyběla jakákoliv četba. Já však z domova byl zvyklý vše se dozvídat z knih, nikoliv ze strohého přeříkání jejich obsahu. Proto jsem stále nechápal, o čem se na hodinách mluví. Jaká idea dobra? Jaká morálka vyrůstající z péče o stát? Abstraktní pojmy mi splývaly lehce do sebe a já se v nich naprosto ztrácel. Rozhodnul jsem se tedy vyřešit problém nejjednodušší cestou, knihu si přečíst. Do ruky jsem tedy poprvé vzal Platónovu Ústavu a zhltnul ji jedním dechem. Pokračoval jsem tak dalšími knihami, dalšími svazky a esejemi, které mě přivedly až k české filosofii. Patočkův výklad antické filosofie mě zaujal natolik, že mi bylo jasné, jak lze jazyky a historii propojit. Oním spojovacím mostem, který jsem hledal, se stalo myšlení. Myšlení doby, z něhož daný jazyk vyrůstá a jehož je daná historie odrazem. Mé rozhodnutí mi přišlo naprosto samozřejmé, dospěl jsem si k němu sám. Někteří mí kamarádi mě však škádlili, že od intelektuálského dítěte se ani nedalo nic jiného čekat. Já naopak vím, že se od takového a jakéhokoliv dítěte dá čekat cokoliv. Svou cestu jsem si našel sám a rodiče mě plně ve studiu filosofie podpořili. Přestože jsem musel odbíjet dotazy ohledně uplatnění v budoucím životě, a to zejména ze strany budoucích právníků a ekonomů, věděl jsem, že i oni se s filosofií setkají, neboť ta leží v základu všech věd. Naopak, právě tím, že ona stála jako podklad všeho dalšího specializovaného myšlení, jsem cítil, že na jejím studiem budu plně připraven na cokoliv dalšího, co se v životě objeví.
Stály přede mnou ale přijímací zkoušky, které rozhodně nepatřily mezi to nejjednodušší, s čím jsem se musel v posledním roce studia gymnázia popasovat. Předepsaná četba byla v určitých momentech skutečně náročná. Čtení filosofických textů také vyžadovalo jistý nácvik a praxi, kterou jsem jako nováček v daném oboru skutečně neměl. Ačkoliv se rodiče snažili na mé otázky odpovídat, stále jsem se necítil jistý. V tu chvíli mi překvapivě pomohli právě oni známí a kamarádi, kteří se hodlali věnovat „skutečným a uplatnitelným“ oborům. Většina z nich totiž začala v posledním roce střední školy navštěvovat přípravné kurzy. To bylo přesně to, co jsem potřeboval ke svému oboru i já. Přípravu na určitý typ přijímacího řízení, odpovědi ze strany odborníka a hlavně setkání s těmi, kteří filosofii vystudovali, vyučují ji a věnují se ve svém profesním životě. Netušil jsem ale, zda i na filosofii jako obor „nepraktický“ jsou vypisovány přípravné kurzy. Na základě referencí úspěšných spolužáků jsem vložil své filosofické začátky do rukou přípravných kurzů a do vzdělávacího centra Tutoru docházel o volných sobotách. Právě tady jsem potkal další „podivíny“, co se rozhodli studovat filosofické myšlení. Uklidnilo mě, že „v tom“ nejsem sám. Poznal jsem muže i ženy, kterým se filosofie stala povoláním i koníčkem a ve svém studiu se jen utvrdil. Konečně jsem dostal do ruky texty a jejich interpretaci, kterou jsem ve škole ani doma nenacházel. Kurz tak byl naplněný pouze těmi, kteří k filosofii projevovali pozitivní zájem. Filosofie je obor natolik specifický, že jsme v přípravce nenašli nikoho, kdo by byl na filosofii donucen jít rodičem a kurz strávil okusováním nehtů. Na přípravných hodinách vznikala živá atmosféra plná diskuze a názorových přestřelek. Sobotní čas, který jsem jindy tak strávil v posteli, se proměnil v aktivní čas, kterého jsem nikdy nelitoval.
Jak se ukázalo, na kurzu jsem potkal mnoho z těch, kteří se dnes stali mými budoucími spolužáky. Na základě dobré četby, znalosti textů a schopnosti na texty si utvořit vlastní názor jsem se na filosofii dostal. Teď přichází chvíle, kdy se rozhodne, jak lze či nelze s filosofií do „dospělého“ života počítat. I kdyby se měla stát mým pouhým koníčkem, myslím, že člověk okolo dvaceti let má nárok na to dělat věci, které jej prostě „jenom“ baví. A směji se těm spolužákům, známým a kamarádům, kteří dnes obdrželi své rozpisy studia na první rok vysoké školy a všichni v nich nalezli jako shodný povinný předmět jeden – základy filosofie.