Až bude svobodná Severní Korea
25. 11. 2010
Severní Korea je poslední zemí na světě, kde se udržel stalinismus. Místní lidé jsou více než šedesát let sevřeni praktikami totalitního režimu, který rozhoduje o všem, co se ve státě děje. Od určení místa, kde bude člověk pracovat, přes náboženství až po nejsoukromější záležitosti každého občana. Jenže pojetí soukromého je v Severní Koreji trochu odlišné od Evropy. Všechno patří všem a zároveň nic nepatří nikomu. Proto je zde poměrně častý nedostatek potravin. V případě vypuknutí hladomoru však stačí, aby země pohrozila jadernými zbraněmi a tolik potřebná výživa pro miliony obyvatel putuje do země od světových humanitárních organizací.
Kdy se to změní?
Je ovšem velmi pravděpodobné, že tuhý režim stalinismu nebude zemi ničit donekonečna. Stejně jako se rozpadl Sovětský svaz, je pravděpodobné, že i v budoucnu dojde ke konci zločineckého režimu na severní části Korejského poloostrova. A pokud vám srovnání přijde úsměvné, vzpomeňte si třeba na Kambodžu v sedmdesátých letech a Pol-Potův režim, který vyvraždil více než třetinu obyvatel této země, ale nakonec byl i on poražen. Nikdo nemůže přesně předpovědět, kdy k pádu režimu dojde. Nový vůdce, který by nastoupil po tom současném, Kim-Čong-Ilovi, nemusí mít takové schopnosti vládnout. V zemi mohou přibývat problémy, které povedou k povstání tamějšího lidu. A nelze zcela vyloučit ani intervenci zahraničních vojsk, stejně jako se to v posledních letech stalo v Iráku a Afghánistánu. Nikdo sice neví, kdy se tamější režim zhroutí, ale většina doufá, že pokud možno co nejdřív. Mnozí v tom totiž vidí zajímavou obchodní příležitost.
Chaos a nepořádek, nebo výdělek?
Můj známý, povahou dobrodružný obchodník, vsadil na pád režimu čas i peníze – zaplatil si kurz korejštiny.Tento poněkud neobvyklý tah se mi snažil dlouho u piva vysvětlit a já se teď v krátkosti pokusím shrnout některé jeho základní myšlenky. I když předesílám, že jeho nadšení pro věc příliš nesdílím, musel jsem uznat, že z obchodního hlediska je to myšlenka mimořádně zajímavá. Pokud jste založením spíše dobrodružné povahy a nebojíte se trochu riskovat, může na vás časem čekat v Koreji téměř zlatý důl. Kromě odvahy a pár dolarů budete potřebovat ještě jednu věc – mluvit korejsky.
Předpoklad výdělku v Severní Koreji je založen na pádu režimu. Do té doby se nemá smysl pokoušet o jakýkoliv obchod, protože je to zhruba stejně marná snaha, jako pokoušet se věřícího přesvědčit, aby se vzdal své víry. Stalinismus razantně odmítá soukromé vlastnictví a kapitalismus. Země je od okolního světa naprosto izolovaná a je téměř nemožné do ní jen vstoupit, natož pak provozovat jinou činnost, než jen nezúčastněné pozorování. Ale jak jsem již naznačil výše, je možné, že režim se brzy zhroutí. Můj známý věří, že to bude ještě v době, kdy on bude v produktivním věku. Prý proto, aby se mu vrátila investice do kurzu korejštiny.
Jak vydělat na pádu režimu?
Zní to trochu cynicky, vydělávat na politickém převratu. Mnozí z nás si vzpomenou na divoká devadesátá léta v Československu a následně České republice, která mnozí označují za éru nezřízeného rozkrádání. Otázkou zůstává, zda jde v Severní Koreji vůbec něco rozkrást, pravdou ale je, že nový režim bude potřebovat obrovský příliv zahraničních investic. Zatímco na většině světových trhů je velmi těžké se prosadit, v zemi, která začíná prakticky od nuly je to výrazně jednodušší. Nezáleží na tom, v jakém odvětví jste odborníkem. Kromě strategicky důležitých oblastí, které si jistě stát ponechá pod kontrolou (tím mám na mysli třeba energetiku), se můžete začít živit v oblasti zemědělství, lesnictví, stavebnictví… podnikatelské fantazii se meze nekladou. Už nejspíše tušíte, proč můj známý investoval do něčeho tak exotického, jako je kurz korejštiny. V zemi mluví cizím jazykem jen velmi málo lidí a ti, kteří to umějí, si tuto znalost rozhodně nechají řádně zaplatit a spíše se stanou vaším konkurentem, než zaměstnancem. Lidé, kteří anglicky naopak neumějí, se vaším zaměstnancem nestanou také, protože se s nimi nedomluvíte.
Hrozí nějaké nebezpečí?
Na začátku jsem psal, že začít obchodovat v Severní Koreji po pádu režimu je určitá forma dobrodružství. Jako u všeho se dá i zde nebezpečí snížit na minimum. Je jen potřeba velmi pečlivě sledovat aktuální dění a mít připravený plán, jak postupovat. Největší nebezpečí vidím především v možném rozpoutání občanské války. Pak jsou samozřejmě investice do této oblasti krajně nebezpečné. Je to ale jen jedna z možností a tak se pravděpodobnějším problémem jeví fakt, že po otevření hranic světu proniknou do země bezprostřední sousedé země – obchodníci z Jižní Koreji. Ti mají výhodu ve znalosti jazyka, kterou ovšem můžete snadno smazat, začnete-li chodit na některý z kurzů korejštiny. Poté jsou vaše šance vyrovnané. Ani Jihokorejci nemohou mít v zemi dobré kontakty (kromě příslušníků tajných služeb) a i oni si je budou muset budovat od píky.
Jít, či nejít?
Téměř všichni vylučují úvahu obchodovat ve svobodné Severní Koreji. Je to přeci jen určité nebezpečí, které za to nestojí. Přesto se najde pár jednotlivců, kterým myšlenka v hlavě utkví, postupně zraje a přetavuje se v zajímavé nápady. Fantazii se meze nekladou. Počáteční investici člověk nějak sežene, odvahu už má a teď se to chce jen naučit korejštinu – tak argumentuje můj známý. S kurzem korejštiny již začal a tvrdí, že to není tak těžký jazyk, jak se může někomu na první pohled zdát. Doporučil mi studovat také, nejlépe prý v jazykové škole Tutor, se kterou má dobré zkušenosti. Myslím si, že severokorejské dobrodružství není nic pro mně. Ale proč by nemohlo být dobré zrovna pro vás?