Boj s ruskou byrokracií
Počátkem září nás vagony Transsibiřské magistrály dovezly z mongolských stepí k modravým vodám Bajkalu. Cestovali jsme dva a byla to naše první (a zatím i poslední) zkušenost s Dálným východem. A také s největším státem na světě. Rusko je zvláštní země a těžko se dá popsat slovy. Nejlépe uděláte, když ji navštívíte sami. Připravte se na věci, které nepochopíte a nikdo vám je nevysvětlí, ale také na milé zážitky, kterých se nejspíš nedočkáte nikde jinde. Spíše než milým zážitkům se chci ovšem věnovat těm méně příjemným – i to k cestování patří. Když se na ně ovšem člověk připraví, nemusí být pro něj větší problém.
Angličtina? Nikdo nikde
První překvapení je pro cestovatele zvyklého na poměry v západní Evropě zásadní – nikdo tu nemluví anglicky. Těžko říct, zda je to dáno odvěkým nepřátelstvím Ruska a Západu, nebo zda je za tím jenom lenost učit se cokoliv navíc, tedy pozůstatek z doby Sovětského svazu. Berte to každopádně jako fakt a důkladně se na něj připravte. Nejlepší věcí je zaplatit si kurz ruštiny pro začátečníky. Nemusíte zoufat, že za půl roku nic nestihnete. Ruština je slovanský jazyk a po prvotních problémech s azbukou se velmi rychle dostanete na úroveň, se kterou si koupíte lístek na vlak a především – povedete základní konverzaci s tamějšími lidmi.
Zážitek na milici
Že se ta trocha peněz investovaná do kurzu ruštiny vyplatila, jsem poznal už na naší první zastávce ve městě Listvjanka. Každý cestovatel do Ruska se totiž musí zaregistrovat do tří dnů na milici (ruská policie). Hotely a apartmány to udělají za vás, ale my jako nezávislí cestovatelé se stanem jsme museli do betonové milicionářské budovy, kde si nás posílali od okýnku o okýnku a pokaždé říkali něco jiného. Anglicky samozřejmě neuměl nikdo ani slovo. Zhruba po půl hodině mě to přestalo bavit a spustil jsem na přítomnou milicionářku nekonečný monolog, že registraci do pasu skutečně potřebujeme a že nám ji musí dát. Ona oponovala, že je sobota a že máme počkat do pondělí. Po dalších deseti minutách jsme odcházeli sice bez registrace, ale s potvrzeným papírem, že jsme se o takovou registraci alespoň snažili. Snad to po nás nikdo nebude chtít. Zmocnilo se mně egoistické blaho, že jsem vedl úspěšný boj proti ruské byrokracii, přičemž mi na to stačil jen základní kurz ruštiny. Samotného mě překvapilo, jak mi naskakovali slovíčka, o kterých jsem často ani nevěděl, že je vůbec znám. Pro Čecha snad neexistuje jiný jazyk, ve kterém by dosáhl takového pokroku za tak málo času.
Snídaně zdarma – po vyjednávání
Po čtrnáctidenním cestování okolo bajkalských vod jsme dorazili na letiště v Irkutsku. Letadlo mělo letět velmi brzo ráno, proto jsme se rozhodli na letišti nouzově přenocovat. Každému to bylo kupodivu jedno, i když jsem byl psychicky připraven na hádky s letištní ostrahou. Problém nastal až v momentě, kdy zhruba dvě hodiny před odletem zmizel náš let ze seznamu na světelné tabuli. Šel jsem se zeptat do kanceláře naší letecké společnosti, co se stalo. Odpověď byla, že letadlo právě odletělo z Moskvy. Což znamenalo zpoždění minimálně šest hodin. Po dvou hodinách čekání a poté, co se ozval prázdný žaludek, byl čas na další ověření znalostí ruského jazyka. Tentokrát to bylo o něco jednodušší než na milici a zhruba po deseti minutách chrlení ruských slovíček na překvapené zástupce letecké společnosti jsem odcházel s poukázkou na snídani v jedné z přilehlých restaurací. Když jsem poté do sebe ládoval krupicovou kaši, napadlo mě, jak byl dobrý nápad podstoupit pár lekcí ruského jazyka.
Úplatný celník
Zcela nejzásadnější problém ovšem nastal na letišti v Moskvě, kde jsme se museli přesunout z terminálu Šeremetěvo 1 na mezinárodní Šeremetěvo 2, což znamená zhruba deset minut jízdy autobusem. Připomínám, že jsme se vraceli z Mongolska a kvůli váze našich batohů jsme z nich vyndali dély (tradiční mongolské pláště) a cestovali v nich. To pochopitelně neuniklo pozornosti přítomného celníka, který po nás hned chtěl pasy a všiml si, že v nich nemáme povinnou registraci. Předal nás svému kolegovi, který si nás odvedl do své kanceláře a evidentně čekal na úplatek. Skvěle rozmluvený ze zážitků z milice v Listvjance jsem vysvětloval, přemlouval, prosil a rozčiloval se, až celníkovi došlo, že od nás úplatek nezíská a spolu s pasy nás pustil pryč. Případná pokuta by mě stála mnohem víc, než stál celý kurz ruštiny pro začátečníky, takže jsem si opět uvědomil, že v Rusku umět rusky se opravdu vyplatí.
Na letišti už naštěstí žádné další problémy neproběhly. Doufám, že vás tento článek neodradil od cestování po Rusku. To by byla skutečně škoda, protože je to krásná země. Musíte však nutně počítat s možným bojem s byrokracií. A nejlépe se na něj připravíte alespoň základním kurzem ruského jazyka. Osobně jsem navštěvoval jazykovou školu Tutor, která mi velmi vyhovovala a jak jste si přečetli výše, také velmi pomohla a ve výsledku mi znalost ruštiny zachránila hodně peněz.