Úvod - rozhodnutí

Na tradičním lednovém posezení jsme začali řešit, kam se letošní rok vydáme. Už mezi vánočními svátky jsme si s Petrem odkývali zahájení sezóny zase v Leeuwardenu, kde se nám loni líbilo. Samozřejmě tu byl NTM v Turecku, dalším návrhem byl tradičně RIAT a oponentura MAKS. Po krátké debatě jsme dospěli k závěru, že se budeme muset na tyto akce rozdělit. Sekce RIAT chtěla spojit tuto airshow s Mach Loopem ve Walesu, což by zase znamenalo prodloužení pobytu a zvýšení výdajů, takže nakonec byl Wales vyřešen samostatnou cestou. RIAT jsme museli chtě nechtě vypustit.  

Já s Doktorem a Sharkem jsme si zase nechtěli nechat utéct možnost fotit zase všechny možné Suchoje, které na západě nepotkáme a od začátku jsme byli pro MAKS. Sice jsme si vyslechli cosi o tom, že letíme k nepříteli a podobné žvásty, ale letíme tam kvůli mašinám... Dedé se k nám přidal, takže ideální - je nás sudý počet do dvoulůžkových pokojů. Doktor neváhal a hned zaplatil hotel. Opět Best Western Vega Convention. Byli jsme zde spokojení a trasu máme zmáklou. A letos cena 3 tis. Kč za 5 nocí. 

Letenky, hotel, víza, pojištění

Už jsme tedy mohli začít sledovat ceny letenek. S takovýmto předstihem byly zajímavé ceny, jen jsme ještě museli počkat, až budeme mít všichni pasy a už se jen vybírala trasa, kterou se vydat. Jednoznačně jsem po zkušenosti z před 2 roků zavrhl Frankfurt, nechat se zbytečně šikanovat při kontrolách se mi nechce a klusat dlouhými chodbami s fotobáglem taky není to pravé.  Riga a Bělehrad mají dlouhé časy na přestup, ale to už jsme měli tehdy v Curychu a tam byla aspoň ta terasa, tady asi takový spotters plac nebude a navíc pak to cestování bylo skoro 12 hodin celkem únavné. Kyjev? Mnichov? Přímý let? Vídeň? A na které letiště do Moskvy? Shodli jsme se, že by nebyl problém se z žádného z moskevských letišť se do centra dostat, ale volíme Domodědovo. Vybrána byla nakonec trasa přes Vídeň, sice krátké časy na přestup, ale snad to stihneme. Letenky jsou pod 5 tisíc, takže stejně jako u ubytování úspora oproti roku 2013, navíc rubl oslabuje... Tehdy byl za 0,6 a teď za 0,4. Shark nám vyřídil víza, Milča zase pojištění - pěkně děkuji oběma.  

Vstupenky, jízdenky

V plánu bylo se jít dovnitř podívat a nafotit statiku během obchodních dnů, kdy by neměly být uvnitř takové davy. Je to sice o něco dražší, ale nervy na tlačenici nemá asi nikdo z nás. Takže se mi povede spáchat objednávku vstupenek v předprodeji za 2 200,- RUB. O starost míň. Ještě jsem počítal náklady, které jsme tehdy měly a podle toho srovnal aktuální ceny jízdenek. Jak na aeroepress, tak metro. Vlak jsem koupil taky přes net a už budu jen věřit tomu, že mi to vytištěný kód načte. Prý by mělo fungovat i načtení uložené jízdenky z telefonu, ale papír si radši s sebou vezmu.  Našel jsem i jízdní řády vlaků, jízdenky přes net se mi ale nepodařilo koupit... Holt budeme každé ráno stát u pokladen. Ještě před cestou pro jistotu vytisknout všechny potřebné dokumenty - letenky, jízdenky, vstupenky a pro jistotu všem, kdyby se něco nepovedlo. S výměnou rublů čekám do poslední chvíle - pořád klesá, takže není důvod se nějak plašit. Po Praze se dá ve směnárnách nebo bankách sehnat, takže to je napohodu.

Den první - 26.8.2015 - PRG - VIE

Je středa, v půl 7 sraz na letišti. Odlet je v 8.10, takže máme času dost. Jdeme se zbavit bagáže (všichni pod váhovým limitem), dostáváme na vybranou místa - v dášeně (registrace OE-LGK) do VIE budeme sedět za sebou ve dvojicích a v 320 pak tři vedle sebe a čtvrtý přes uličku. Mažeme na snídani do McD. Míchaná vejce, maso, kávička - to by šlo. Vracíme se zpátky a už je tu fronta. Prohlídka trvá nejdéle Doktorovi, vyhlídli si ho určitě už předem.

Tak si ho fotíme, jak ho tam cvičí a pak se dozvídáme, že mu v kapse košile pískají hygienické, vlhčené kapesníčky. To bude teda asi pěknej sajrajt. Tuto teorii o několik dnů později rozvíjíme - do detailu. Účastníci zájezdu si asi vzpomenou na podrobnosti (upravený proužek, který po otření tímto ... zesvětlá a vypadá).  

A už je to tady - z rozhlasu hlásí naše jména - sakra, reminiscence předloňského odletu je tu. Poklusem běžíme k našemu gatu. Uff. Do busu jdeme poslední - z něho na palubu pak první, tak si aspoň v klidu narveme bágly do prázdných binů. Sedíme na pravé straně u vrtule - místa mohla být i lepší, ale tahle cesta uteče, tak je to jedno.

Startuje z dráhy 12 načas. Po startu točíme pravou zatáčku nad Stodůlky a pak se stáčíme směr Černošice a přes Davli

dále směr Rakousy. Vystoupáme maximálně do výšky cca 16 500 ft (5 000 m) a rychlost 230 kt (426 km/h). Detailní trasa je pak uložena tu:

PRG-VIE

Cestou jsme se snažili poznávat krajinu a místa pod námi, což se nám poměrně dlouho dařilo. Dostáváme vodu a můžeme i trochu blbnout. 

Cesta trvala asi půl hodiny, v 8:38 už přistáváme ve Vídni na dráhu 11. Pak nastupujeme zase do autobusu a kousek od nás stojí katarský dreamliner. My se ale snažíme se co nejdřív dostat ke gatu, z kterého budeme odlétat do Moskvy, aby nás zase nemuseli vyvolávat. Času máme poměrně dost - takže prostatici mají pré, pak je čas i blbnout kolem s foťákem.

Těsně před naším nástupem přilítá Airbus A-330 Eva Air, ale to už se suneme frontou, takže nefotím.

VIE - DME

Stejně jako z Prahy, tak i z Vídně mi kluci přidělují místo u okna, abych mohl fotit. Vedle mě je Doktor a na kraji Shark - Dedé přes uličku s nějakýma vyzobanýma slunečnicema z Rakouska. A protože je dost ukecanej, tak jim přednáší většinu cesty (německy, anglicky, rusky, česky...). My tři z nich máme ohromnou prdel. 

Airbus A-320 reg. OE-LBL s námi startuje z dráhy 16. Krátce poté točíme doleva na Bratislavu a přes Slovensko, Polsko a Bělorusko míříme k Moskvě. Cestou jsme si dali k obědu, (což byla malá mistička těstovin na kari, ohřátá bulka a jako dezert jogurt), trochu červeného vína.

Bylo nějak moc kyselé, tak zkusím druhou várku, které už bylo o něco lepší. 

Byť se Doktor těšil, jak si v letadla dá do zobáčku a bude zahrnut lahvičkami s vínem, tak jako tehdy to tentokrát nebylo. Ale cesta utekla a po 2,5 hodinách letu sedáme krátce po půl třetí místního času na dráhu 32R.

Trasa letu, i když vzhledem ke vzdálenosti, ne tak detailní na rozdíl od prvního letu:

VIE-DME

Domodědovo

Odkladiště starých strojů tu pořád je, škoda, že některé třeba Il-86 nebo 62 nejsou líp postavené:

Po vystoupení a nezbytné návštěvě WC nás čeká fronta na kontrolu víz. Proplouváme touto procedurou celkem bez problémů a ani s kufry se nikomu z nás nic nepřihodilo. V hale Doktor ví, kudy má jít směrem k vlaku a tak samozřejmě míří hned ven z haly a jak je jeho zvykem, tak se ptá policajta na cestu.  My se opodál bavíme - dokázal nás ztratit cestou mezi turnikety.  Na letišti se toho od posledně moc nezměnilo, takže víme, kudy kam.

Aeroexpress Domodědovo - Pavelecké nádraží

Jízdenky na Paveleckoj vakzal máme koupené a vytištěné, takže rovnou na peron. Sem přijíždí vlak. Nějakej omlácenej a ošuntělej - Shark si pamatoval klimatizované vagony, tohle je změna k horšímu. Usadíme se a koukáme na peron, kde stojí ještě spousta lidí. Nedaleko nás sedí nějaká místní děvočka a říká nějakým jiným inostráncům, že tohle je courák, na první kolej přijede Aeroexpress. Takže ven... Nečekáme dlouho, za chvíli přijíždí moderní souprava, takže ta je naše. Cesta utíká, sledujeme okolí a bavíme se. Letos nás žádná depka nepopadá a to po celou dobu pobytu. Asi tím, že už jsme tu jednou byli, tak nejsme překvapeni tím, jak to tu chodí a na některých místech vypadá. (Návrat do reality pro mě nastal ve chvíli, kdy jsme se vrátili zpátky do Prahy a člověk najednou musí lézt do neklimatizovaného autobusu, kde je asi tak 200 °C, metro tu nejezdí po minutě...).

Paveleckoj vakzal

Na peroně Paveleckého nádraží rozdává nějaká holčina po dvou kusech SIMkarty místního operátora. Před odletem jsem studoval jejich tarify - za 650 rublů byl na měsíc 10 GB LTE internet a v rámci toho 70 minut volání zdarma. Obálky uložím, vyzkouším je, třeba se budou hodit. Protože jsme měli tentokrát v plánu víc cestovat po městě (Doktor měl připravené i nějaká muzea, na která naštěstí nedošlo), tak jsme ještě ve vlaku usoudili, že si nebudeme kupovat každý den jednotlivé jízdenky za 50 RUB, ale pořídíme kartu s 20 jízdami za 580 RUB. Ty by nám měly vystačit na celý pobyt a nebudeme každý den 2x stát u automatů na jízdenky. Jen se nedají koupit v automatech, ale musí se na ně vystát fronta u okénka. Tady se zase objevují Dedého nové objevy z letadla. Pro Doktora s Dedém (čerstvě diplomovaného z ruského jazyka) je ale nákup jízdenek u okénka proutěná překážka. Z karty to při každém průchodu po přiložení odečte jízdu a ukáže zbývající počet, takže budeme mít přehled. 

Metro

Sjíždíme eskalátory na Pavelecké a pouštíme se do chodeb metra, abychom ze zelené trasy č.2 přestoupili na okružní hnědou č.5. Doktorův kufr si vzal na starost Dedé. Teď 2 stanice a na Kurské další přestup na tu naší modrou, která už nás doveze na Partizánskou. Letos jsou to také jen 2 stanice, protože na Baumanské se buduje druhý východ a je zavřená.

Nastoupíme do vagonu a Doktorovi nabízí nějaký mladík místo k sezení s poznámkou, že je "pažiloj čelavěk" (tuto přezdívku mu už nikdo neodpáře), tak aby si sednul. Ostatně o pažilích ljuďach se mluví i v hlášení v místním metru. Je pravda, že na Doktorovi vyráží krůpěje potu, je celej rudej, takže se mlaďoch asi bál, aby to tam s ním neseklo a on ho ještě nemusel zachraňovat. 

Na Partizánské změna žádná, socha partizánů tu stojí,

Kuzmin

a Zoe taky, schodiště je možná ještě delší než tenkrát (že by to bylo kily navíc? To se mi nezdá ). Stanice Partizánská byla otevřena 18.1.1944 - neuvěřitelné.

V telefonu mám staženou aplikaci moskevského metra, kde se dá spočítat čas, který je potřeba na cestu a i to nabídne optimální trasu cesty, což se nám párkrát hodilo.

Partizánská - Hotel Best Western Vega Convention Center 

Kolem metra se nic nezměnilo, stravovny, obchůdky, restaurace i Kružka jsou na svých místech, takže budeme mít zase vše při ruce. V hotelu nás ale nevítají šampaňským - asi fakt ta krize.  

Máme pokoje na stejnou stranu jako kdysi s výhledem na Ismajlovský kreml

jen o pár pater níž, vše vypadá OK, jen tu je navíc rychlovarná konvice a čaje, takže Dedé bude moct každé ráno vařit. Je čas na sprchu a pak lehkou večeři, na kterou nás k nim zve Doktor. Budou řízky.  

Pak už se vydáváme do centra, zjistit, jak to vypadá na Rudém náměstí a okolí - jestli zas není uzavřené.

Rudé náměstí a okolí

https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157658322032071

Bohužel jsou tu zas zábrany, naštěstí ne v takové míře a projít se tam dá. Doktor může začít řádit se svým ministativem - lidi mu nevadí. 

S výrazem Gluma

Snaží se nám u některých památek udělat společnou fotku,

ale na jeho organizování moc neslyšíme - má to těžké. A my taky - než si všechno vždycky nastaví...

Turek s turbanem

No, tak můžeme pokračovat - jdeme k řece přes most, na kterém před nějakým půlrokem byl zastřelen Boris Němcov - Putinův kritik... Na místě je pamětní místo s květinami a i dnes se tu živě debatuje...

http://www.lidovky.cz/ruska-televize-zverejnila-kamerovy-zaznam-nemcovy-vrazdy-pa9-/zpravy-svet.aspx?c=A150301_081212_ln_zahranici_rof

http://i.lidovky.cz/15/023/lnorg/ROF599166_P201502280067201.jpg

http://i.lidovky.cz/15/023/lnorg/ROF599165_P201502280067101.jpg

Pak už se pomalu vracíme zpátky na Rudé náměstí, jdu ještě s Doktorem na opačnou stránu chrámu Vasilije Blaženého, kde si Doktor staví stativ na obrubník u stráně a následně se klouže do prdeli dolů... Fotka není.  Scheisse. Mám jen balancování těsně předtím.

Pak už jdeme za klukama a u stánků na Rudém náměstí přemýšlíme, jestli koupit salám z bobra (zabij bobra, zachráníš strom), medvěda nebo jelena - ale nakonec, je teprve první den, tak kdyby přebývaly peníze, tak se sem vypravíme poslední večer doutratit zbytek. Zajde ještě mrknout do GUMu, pár fotek

navštívit dobové hajzlíky a pak už do metra. Nezbytná fotka s Vladimírem Iljičem a na peróně s jeho dvojníky a vzhůru domů.

Ještě koupit nějaké pití a na pokoji ještě rychlý brífing k zítřku. Poslední den business days, takže poslední naše možnost se dostat dovnitř a nejít s víkendovými davy. Otevírá se v 10.00, busy z Otdychu jezdí od 8.45, takže vstávání bude v rozumný čas. Jdeme si lehnout a strýc Pepin (rozuměj Dedé) poprvé od rána zmlkne a začne řezat motorovkou. Takže sluchátka a jsem tam taky.

Photos:

https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157657607675659

https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157658252623716/with/20604155993/

Next day:

http://www.dawe-photo.cz/clanky/nekolika-slovy/maks-2015-statika.html