Ještě večer před odjezdem se panička snažila domluvit s Alčou na společném spoji…Alča si nedá říct, vlakem s námi jet nechce a trvá si na svém ´nejlepším spoji´ - z Prahy busem do Obřízství ( šílená to zajížďka ) a odtama přestup na Veltrusy…ještě že si panička stála za svým vlakem a nenechala se zlákat do autobusu – Alči spoj měl totiž jednu menší chybičku…z Obřízství do Veltrus to jezdí jen ve všední dny a tábor začínal v sobotu… takže chudák Alča zůstala zaseklá v Obřízství na zastávce, kam pro ni musel Mirek dojet J.
My jsme v Kralupech na nádraží potkali Romču se setřicí Bonou, a po neustálém vrhání po sobě pohledů, jsme zjistili, že k sobě patříme J. Takže jsme si udělali krásnou procházku z Kralup do Veltrus ( panička říkala něco o 3 km…ehm bylo to asi 8…to je ten její odhad na mapě J ). Naštěstí cesta vedla podél Vltavy, kde jsme mohli být po většinu času puštění.
Po příchodu do kempu Obora nám byla přidělena chatka ( samozřejmě jsme uvítali první volbu a zabrali si s Romčou nejlepší postele J ), psí část chatky se zašla vykoupat do Vltavy, přijela ( ehm byla přivezena…) Alča s Kimem ( dokonce jsme na sebe ani nevrčeli…) a taky se k nám do chatky přistěhovala Jindřiška s výmarkou Agneskou. Ta byla po cestě autem nějak moc akční J, tak paničku i Romču hned vytáhla k vodě na vodní práce. Už jen večeře a nedočkavost na zítřejší výcvik…
Cvičilo se dopoledne a odpoledne, od 9 do 12 a od 15 do 18. ´Seznamovací táborák´ z druhého večera se pro velký úspěch opakoval každý večer, panička si libovala jaká je to pohoda mít polopenzi a k nám do chatky se v pondělí přistěhovala ještě Zuzka se dvěmi velkými munsterlandskými ohaři…
A teď něco k samotnému výcviku…jak jsme s paničkou zjistili, lovecký výcvik je převážně o aportu. Tudíž převážná část výcviku ( tedy nás, začátečníků ) byla věnována nácviku aportů. Jakožto nejspolehlivější metodou, probíhal nácvik formou parforsu. Tady nastal první problém…panička, zvyklá z agility cvičit spíše hrou a s negativními zkušenostmi s nuceným výcvikem ze cvičáku, byla nejprve formou výcviku mírně zděšená. Bouchání přes packy, tahání za uši a ´hodný´ Mirek, ze kterého měla dříve či pozdějc většina psů hrůzu…tímto stylem panička zásadně odmítla cvičit, protože by si za ty 4 hodiny denně drcení do mě aportu ztratila veškerou mou důvěru a možná bych aport uměl, ale bylo by po všem ostatním a veškeré tříleté práci. Protože ač nemám problém a paničku v pohodě respektuju jako ´vůdce smečky´, většina dalších činností je založena také na vzájemné spolupráci. Panička sice měla po prvním dni výcviku jasno – holt lovecky vedenej pes nebudu, všechno ostatní ( vyjma aportů ) jsme si taky zkoušeli a panička pečlivě okoukávala jak se co cvičí…
Krom cvičení a oblíbených táboráků jsme s Alčou a Kimem také párkrát vyrazili na noční procházku. Zase jeden praštěnej paniččin nápad – když se vyhrabala od táboráku s tím, že už půjde spát, mě že dá ještě vyčůrat, řekla ty vražedná slova, na které dokonale slyším - ´pudemeven´. Když jsme s nadšením v jednu v noci vyskočil s jéé hurá bude procházka a cestou ke koupelnám potkala Alču, nějak ji ten nápad uklouznul a Alča se ho chytla…vzhledem k tomu, že noc je velmi inspirativní, vznikají i takové nápady jako polít spícího Mirka vodou J, které se hned po návratu okamžitě uskutečňují…i když chudák Alča se z jedné naší večerní procházky taky skoro vrátila mokrá a zelená, protože nebýt paniččinýho upozornění tak by suverénně šlápla do potoka porostlého žabincem…a panička ještě dlouho litovala že nedržela hubu…mohla být sranda J ( i když ono v té tmě jsme pak dlouho zkoumali jestli to je ten potok nebo ta cesta, která by tu teoreticky někde měla být…až po vhození kamínku jsme zjistili že to je opravdu voda...).
V polovině tábora bylo jeden den volno, pro odpočinek náš i páníčků. Na odpoledne byla naplánovaná ZMZ ( základní mazlící zkouška ) a dopoledne bylo volné…to se panička s Alčou rozhodla využít k procházce. Nakonec se k nám připojila celá naše chatka a na doporučení jsme se vydali hledat zámek ( samozřejmě né ten ve Veltrusích, ale jiný J ). Smůla byla, že byl na druhé strany řeky a jediný most široko daleko byl uzavřený. Tak jsme místo k zámku došli alespoň k domovu důchodců, který byl ale tak hezký, že jsme si ho na první pohled se zámkem spletli…cestu zpátky jsme mírně nevychytali – po stejné cestě se nám jít nechtělo, tak jsme se vydali podél řeky…jenže hezkou cestičku po chvilce vystřídalo křoví a ostružiní ( což panička ve své ´vhodné´ obuvi – sandálech moc dobře ucítila ).
Odpoledne byl čas na ZMZ. Sestávala ze čtyř disciplín ( jezení párku na čas, vodění na řemeni, kutálení plechovky čumákem a mazlení ). Všude platilo, že když nechce pes, musí páneček J. První disciplína se mi líbila nejvíc – kdy jindy se mi poštěstí, aby do mě panička cpala buřta. Když celýho jsem ho nedostal – ve snaze o co nejlepší čas mě s ním panička pomáhala J. Vodění na řemeni se nám moc nevyvedlo – s paničkou jsme si totiž museli vyměnit role, já byl pán a ona pes. Bohužel jsme měli docela krátké vodítko, takže si ho panička připla a já ho měl držet…no asi po 5 vteřinách jsem si čmuchnul k něčemu zajímavému na zemi, vodítko pustil a jal se prozkoumávat stopu…sem tam jsem označkoval nějaký stromeček…a panička jakožto pes mě musela poslouchat a po čtyřech lezla za mnou, ve všem mě napodobujíc…
Třetí disciplína se nám líbila nejvíc…čumákama kutálení konzervy…přičemž já jako pes jsem musel alespoň jednou pomoct…taková podmínka pro mě ani nebyla třeba, protože jakmile se panička o tu konzervu začala zajímat a šťouchat do ni, zaujalo mě co zase blbne a okamžitě mě ta konzerva začala zajímat taky…tak jsem jí pomáhal celou dobu, i když jsem vlastně nevěděl co po mě chce…
Pří poslední disciplíně – mazlení se Zuzkou – jsem taky ( jako u všeho, krom žraní párku ) nechápal co se po mě chce, ale když si mě chtěla hladit, tak proč ne… J.
Na konci tábora se uskutečnili cvičné podzimní zkoušky. Ti pokročilejší si tak mohli vyzkoušet průběh zkoušek ´jen tak´. My začátečníci jsme tvořili tzv. koronu a sledovali průběh zkoušek. Psi byli rozděleni do dvou skupin- na ohaře a na slídiče ( malá plemena a retrievry ). Ohařů bylo 9, ale slídiči pouze 3 ( dva zlatí retrievři a Kim-kokr ). Ohaře vyhrála Jindřiška s Agneskou a slídiče Koldova Athea. Alča s Kimem byli 2. Navzdory paniččinýmu počátečnímu negativnímu vztahu ke stylu výcviku jsme z tábora odjížděli nadšení, s kladnými dojmy a velmi neradi...
Navzdory paniččinýmu počátečnímu negativnímu vztahu ke stylu výcviku jsme z tábora odjížděli nadšení, s kladnými dojmy a velmi neradi…