Pohřeb anděla
Pírko po pírku se anděl rozpadá,
slza co uronil na zem dopadá.
Prach na zemi mění se v luční kvítí,
slunce na poslední jeho pouť rudě svítí.
Svatozář v půli praskne jako srdce bolavé,
smutek se usadil na tváři popelavé.
Modré oči jako svíčky pohasínají,
žár smutku ostatní andělé pláčem uhasínají.
Tak skonal anděl co poznal že jen v iluzi žije,
že na světě je nenávist,bol a duše v člověku hnije.
Slunce ze záře postavilo hrobku nebeskou
a oblaka do urny z deště uložili duši andělskou.
Ze svatozáře další hvězda zrodí se,
že prasklá je to nevadí,v nebeské klenbě ztratí se.
jeee chudak
(Kajiszka, 14. 6. 2009 9:01)