Cheb
Je sobota, 17.února 2007. Na pražském hlavním nádraží sedíme v rychlíku, který má číslo 650 a čas odjezdu 8:16. Z nádražního rozhlasu se line zpráva, které jsem se obával – v úseku Kozolupy – Stříbro nás čeká náhradní autobusová doprava. Okamžitě to od syna Františka schytám, protože on NAD z duše nesnáší. Ani já nejsem z pobytu v autobuse nadšen. Naštěstí máme jen menší baťoh. Je třeba uznat, že dráhy organizaci zvládají, a proto v Chebu jsme jen s desetiminutovým zpožděním. Přesto mi kluk stačil v autobuse mírně zezelenat, a tím je rozhodnuto, že zpátky pojedeme přes Ústí nad Labem.
http://www.mestocheb.cz/
V Chebu jsme v poledne, čili je vhodný čas na oběd. Na nádraží je známá samoobslužná restaurace, kde se dá i sobotu za levný peníz slušně najíst. Ušetřený čas i peníze hodláme věnovat prohlídce starého města. Je konečně slunečno a městská památková rezervace se po vydatných finančních injekcích představuje v celé své kráse. Od nádraží po třídě Svobody přicházíme na náměstí krále Jiřího z Poděbrad se známým Špalíčkem.
Za Špalíčkem vstupujeme do muzea. Je dost jiné, než ta klasická z minulých dní. Brzy si všímám ošoupaného vycpaného koně, který je středem zájmu. Hned zjišťuji proč. Tento kůň byl totiž přímo pod Valdštejnem v bitvě zastřelen a vojevůdce si nechal svého oblíbeného oře vycpat. Vedle koně je bohatě zdobené generálovo sedlo a také různé předměty jeho denní potřeby. Dále je už autentická ložnice, v které Valdštejna zrádci propíchli. V pološeré místnosti mám stísněný pocit. Není problém si představit, jak se rozlítávají troje dveře a do místnosti vbíhají vojáci s tasenými kordy.
Zcela jiná atmosféra je o patro výše. Dostáváme se do první poloviny 20. století. V jedné místnosti je typická krčma, v další pan houslař tvoří nový nástroj ve své malé dílně a opět v další jsme v kuchyni z konce 50. let. Otec leží na pohovce, matka myje po nedělním obědě nádobí. http://www.muzeumcheb.cz/Index.html
Od muzea jdeme vpravo ke kostelu sv. Mikuláše. Jedná se o románskou, goticky přestavěnou baziliku. Podél hradeb pokračujeme ke starému falckému hradu. Ten prožíval největší slávu za slavného císaře Friedricha I. Barbarossy. V únoru ovšem přístupný není. To platí i o klášterní zahradě u františkánů. Naopak zcela volně přístupná je zbrusu nová parková úprava podél Ohře směrem do Německa. Ideální místo pro rodinné procházky i sportovní výkony.
Ohří, tedy R 611, jedeme také podél Ohře domů. Jestliže cesta přes Plzeň vede přes hluboké lesy okolo Svojšína, cestu přes Vary dělá romantickou samotná řeka Ohře a její meandry. Z Chebu jsme vyjeli s dvacetiminutovým zpožděním, tedy v 16:35. Důvodem bylo vykolejené Eurocity v Praze. V Praze je vlak o půl deváté.
PS: Ten obrázek je ilustrační - nádraží Cheb. To není rychlík Ohře.