|
Podle nejposlednějšího průzkumu, snem mnoha cizinců je vlastnit dům v Chianti, v části Toskánska mezi Florencií a Sienou, typické něžně zvlněnými pahorky porostlými lesy, vinicemi, olivovými háji a cypřišovými alejemi, na jejichž svazích ještě časem nedotčené hrady, rolnické usedlosti a středověká sídliště rýsují okouzlující krajinu magicky ztracenou v mlhách minulosti; až se zdá, jako by tam ještě byla.
Většina z nich se však musí spokojit s tím, že stráví pár dní v roce v jednom z mnoha agriturismů, zbudovaných z krásných kamenných stavení, jež svoji původní obyvatelé - rolníci opustili v padesátých letech, když zemědělství tohoto kraje nebylo už výnosné a stavení byla příliš nepohodlná k životu.
V současnosti domy na prodej už téměř nejsou a těch málo zbylých má nepřípustné ceny. V šedesátých a sedmdesátých letech se strhla bitva o „získání kusu Chianti“. Naštěstí noví majitelé s láskou, dobrým vkusem a trpělivostí zachránili toto výjimečné architektonické bohatství před úplným zničením; přivedli nový život do selských stavení, venkovských sídel, hradů a celého zemědělství, jež je s nimi neodmyslitelně spojeno.
Dnes tato část Toskánska, díky přínosu nové činorodosti a kapitálu, poznává novou renesanci, zakládající se na silné turistické poptávce a především na víně a olivovém oleji, svých tradičních produktech, jejichž výrobní proces udává jedinečným způsobem rytmus krajině a samotnému Chianti. Velkolepé především v říjnu, na konci vinobraní, kdy listí vinic, během pár dnů, přechází ze zelené na žlutou, na oranžovou…
Během posledních dvaceti let, díky velkému zájmu o Chianti a své zemědělství ze strany nových majitelů a především díky inteligenci a intuici tradičních vinařů, jakými jsou např. Antinori, Frescobaldi nebo Ricasoli, staré florentské rody - odedávna producenti vína, se v kraji započalo s vysazováním nových vinic, včetně zavádění nových odrůd do té doby zde neznámých, jako např. z červených Cabernet, Merlot, Pinot černý a z bílých Chardonnay, Sauvignon a Pinot šedý.
V současnosti se v Toskánsku, kromě slavného Brunella, vyrábí vynikající vína, jako „super tuscan“ (např. Sassicaia, Tignanello, Solaia, atd.), považována za nejlepší světová vína. Chianti, jehož jméno, bohužel z důvodu bezohledných komerčních manipulací, upadlo na úroveň synonyma nejhoršího kartonovaného vína ze supermarketu, poznává dnes zasloužený úspěch. Ze své původní receptury byla nicméně vyloučena vína bílá, Malvasia a Trebbiano, aby tak vzniklo víno plné chuti, zhodnocující se stárnutím, podstatně založené na vínech červených, Sangiovese a Merlot.
Jistě se vyplatí naplánovat si dovolenou koncem září v některém z agriturismů, a účastnit se tak tradičního vinobraní. Třebaže auta již nahradila nohy chlapců a děvčat, jež s vykasanými sukněmi, hodiny a hodiny, opojené vinnými výpary, s nohama mezi sebou pevně sevřenými, rozšlapávají víno; zdá se, jako kdyby tančila v kádích, připomínaje smyslné orgie výrazné erotické konotace; vinobraní zůstane zlatým hřebem událostí této půdy, tak milované Bakem již od časů starých Etrusků, národa, kdysi obývajícího toskánsko, jenž již v r. 600 před Kristem stáčel víno; pro toto byl tento kraj nazýván „Enotria“, z řeckého slova „enos“ = víno.
V listopadu, poté, co skončí vinobraní, se sklízí olivy; další velkolepá podívaná, jež může toskánský venkov nabídnout svým návštěvníkům; v olivových hájích se hemží lidé, česající stromy větev po větvi, nechávají padat olivy do oranžových sítí roztažených u nohou každé rostliny. Lisování oliv musí proběhnout bez kompromisu za studena, aby se nepoškodily viditelné vlastnosti oleje, jenž bývá v tomto případě označován jako extra vergine, obvykle dražší mezi běžně dostupnými oleji na trhu, ale určitě opravdový všelék pro své četné přednosti, především pro svou schopnost snižovat hladinu cholesterolu v krvi konzumenta.
Právě olivovému oleji se již od dob starých Řeků vděčí za rozkvět všech starých civilizací ve středozemní pánvi, které jej považovaly za tajemství své životní energie. Toskánsko představuje severní geografickou hranici výskytu olivovníku; poněvadž se jedná o stále zelený strom, zůstává ve vegetaci po celý rok a je tak vystaven nebezpečí zmrznutí, jakmile teplota klesne pod nulu; což se přihodilo v lednu 1985, kdy bylo Toskánsko výjimečně vystaveno mrazivým sibiřským proudům, již způsobily pokles teploty až na
(z knihy „Dojmy z Toskánska“ od A. Sferlazza)