INDIE 2008
10. - 27. 7. 2008
O Indii se říká, že ji člověk buď nenánávidí, nebo miluje. Nic mezi tím. Pokud to má platit, tak my jsme se nejspíš zamilovali. Když si jako první opravdu exotickou zemi (nepočítám návštěvu Tunisu s cestovní kanceláří) vyberete Indii, změní to mnohé. Už vám najednou nepřijde, že byste měli cestovat po Evropě. Vždyť tam je to přece stejné jako u nás. A hlavně, když člověk zvládnul Indii, zvládne už lecos. Takže jakmile se doma umejete a vrátí se vám čich, začnete plánovat kam byste už zase jeli. A vlastně, co kdyby to byla ještě jednou Indie, vždyť tam je toho ještě tolik, co jsme neviděli?! Jen pár dní po opuštění Dillí a už jakoby nebyly frustrující historky s úředníky, chudoba, smrad, špína a vlhko, neustálé smlouvání a dohadování se - věčně ve střehu, věčně ve středu pozornosti. Už mi chybí vůně orientu, příjemný rozruch, milí lidé, nepřeberný výběr, rikša vždy po ruce a překvapení na každém rohu. Jedu v metru a divím se, proč jsou lidé tak potichu, proč na mě nikdo nekouká, nikdo se neusmívá a nikdo se se mnou nechce bavit, co se to tu stalo? :)
Vyprávění o Indii
Co se pamatuji, tak před odjezdem jsem poprvé v životě pocítila cosi jako cestovní horečku, respektive strach z toho, co jsme si to vymysleli za šílenost a proč prostě jako normální lidi nejedeme na nějaký řecký ostrov - tam je přeci taky pěkně :).
-
Strach první - Nezbytné VYBAVENÍ aneb příprava na cestuDo Indie člověk potřebuje víza, takže jsme naší cestu začali plánovat již v únoru. Koupili jsme letenky a víza - vše zařídila naše kamarádka, tč. pracující... více zde
-
Strach druhý - POČASÍ aneb všudypřítomný smr.. tedy zápachDo Indie jsme se vydali v období monzunu. Docela mě to děsilo, protože sice moc nevím, co ten monzun je, ale ze školy si pamatuji, že to bylo něco... více zde
-
Strach třetí - Neztratíme se někde aneb indická byrokracieDoma jsme si přečetli, že cestování vlaky je pohodlné a snadné. Jen je třeba si dát pozor na to, aby si člověk koupil lístek včas a vlak nebyl plný. Jinak... více zde
-
Strach čtvrtý - ŽEBRÁCI aneb Indové jsou děsně mílí a přátelští lidé jen kdyby jich nebyla miliardaKdyž jsem četla, jak se všichni zmiňují o tom, že jeden z nejnepříjemněších aspektů Indie, jsou všudypřítomní, děsně otravní žebráci nebo prodejci zázraků... více zde
Deníček ve fotografiích
Fotky jsem popsala a jsou u nich napsány i příběhy, tak aby z nich bylo patrné, kde jsme všude byli a jak naše cesta probíhala (pro prohlížení fotek, klikněte vždy na název alba). Na rajčeti pak jsou popisky, omlouvám se předem za překlepy a nesrovnalosti, nemám na to to opravovat :)
7.7. - 9.7. Vídeň jako předehra k Indii
Letenky do Dillí jsme měli koupené z Vídně, tak proč se do ní nepodívat, když už v ní budeme. Inu pěkné je to naše, vaše, jejich, hlavní město.
Dillí je megacity, takže člověk nemá žádnou přestupní zónu. Hned při výstupu z letiště hup do indického galimatiáše. Pěkně smog, dusno, zmatek, lidi, smlouvání, cestování, jen co je pravda.
10.- 12. 7. Agra - Indie plná kontrastů
Agra je nejnavštěvovanější město v Indii díky jedné hrobce jednoho maharádži. Hrobka je milně považované za dar z lásky..... Ano, ano Taj Mahal.
12.- 14. 7. Bharatpur - bahňákov s ptáčky
Bharatpur je rezervace s ptáčky. Člověk si půjčí kola a zapomene na venkovní bordel a bahno a smrad. Krávy a prasátka se potloukají v ulicích mezi lidmi. A proběhne první sámosa na ulici.
14.- 15. 7. Mathura - hare Krishna, hare Rama
V Mathuře se údajně narodil Krishna a taky je blízko svaté město, ale Vatikán to není. Nejvíc drsné (čti autentické) město, které jsme potkali, nejezdí sem mnoho turistů, tak si člověk opravdu užije Indii.
16.- 17. 7. Udaipur - indický Český Krumlov
Dorážíme mezi kopečky, podle očekávání je tu příjemnější podnebí a zároveň uklizeno, protože jde o velmi, velmi turistické město. Nebýt žebráků, snad by člověk myslel, že je na výstavě a ne v Indii.
17.- 19. 7. Mt. Abu - prázdninové letovisko
V Mt. Abu je jezero, na kterém, když se po zásnubách a po svatbě člověk projede, tak si zajistí šťastné manželství. A tak se tuna Indů jezdí projet. Teda jen ten, kdo na to má. Kdo má víc, tam má i letní domek.
19.- 22. 7. Jodhpur - modré město
Zpět v orientu! Úplně nejvíc nejlepší město a to i přes fakt, že nás tam skolila nemoc zlá (čti rýmička) a že mě tam trkla kráva a že tam bylo asi nejvíc žebráků. Modrá je prostě dobrá.
23.- 26. 7. Dharamssala - Dalajlámovo město
Ano, ano. Všechno jak má být. Byly mlýnky, byly vlaječky, byli mniši, byly chrámy. Dalajláma nebyl. Byla příroda a byl monzun.