Strach druhý - POČASÍ aneb všudypřítomný smr... tedy zápach
Do Indie jsme se vydali v období monzunu. Docela mě to děsilo, protože sice moc nevím, co ten monzun je, ale ze školy si pamatuji, že to bylo něco drsného. Pak jsem se dočetla, že Rajastan, kde budeme trávit nejvíc času je vlastně skoro poušť a obvyklá teplota v červenci je zde mezi 40 - 50 stupni a vlhkost 70%. Poušť a vlhkost mi dohromady už vůbec nešla. Takže jsem si říkala, že se tam buď utopíme nebo umřeme na vedro.
Evidentně se nestalo ani jedno ani druhé. Rajastan byl krásně zelený, taky říkali, že mají jaro. Léto u nich začíná v září, kdy se tam prý strašně práší a je tam velké vedro. Indové tvrdili, že jsme přijeli v nejkrásnějším období - oni toho teda napovídají, ale budeme jim to věřit. Na teplotu jsme si během jednoho dne zvykli. Ono totiž nesvítilo sluníčko (to jsme viděli asi 3 x za náš pobyt), takže teplota byla konečná (ne že by bylo 35 stupňů ve stínu a 60 doopravdy). Také se teplota neměnila ani v noci, takže bylo vlastně pořád stejně. Pokud jsme nezměnili nadmořskou výšku. Více o počasí zde.
Horší byla ta vlhkost. Z trénigových důvodů může člověk vyzkoušet nějaký tropický skleník. Člověk si připadal, jak když se pod oblečením obalil takovou tou průhlednou potravinovou fólii, která mu kolem těla dělá souvislou vrstvu vody. Prvních pár dní jsem se zkoušela pořád sprchovat. Ale jednak to nezabíralo a jednak to bylo časově dost náročné, tak jsme si prostě zvykli ;).
Pan monzun je vychovaný živel, takže přichází v každém regionu v určitou hodinu, kterou každý zná. Na začátku naší trasy to bylo ve 4 odopoledne a trval asi 20 minut. Později (např. u Dalajlamy, kde je silnější) to bylo ve 2 a trval i něco přes hodinu. Byl to liják, který každý den rozvodnil kanály a v ulicích bylo rázem půl metru vody. Za dvě hodiny bylo zas všude sucho. Taková uklízečka zadarmo :-).
Nejhorší byl ale smrad. Jednak Indové fakt nejsou čistotní. Já například byla v Tunisu a říkala jsem si, že to přece znám, že tyhlety národy málo uklízejí... No, muslimové jsou v Indii ti čistotní a pořádkumilovní... A za druhé to vlhko to nějak ještě umocňuje nebo co no a ve větších městech nesmí chybět smog. I přes varování jiných cestovatelů, šok si v Indii prostě zažijete, protože na něco takového se nedá připravit a dokud neucítíte, neuvěříte. Naštěstí tělo člověka je výborný stroj. Po určité době čich prostě ztratíte a je pokoj. Tedy většinou. Tato skutečnost je empiricky podložena. Bydlíme totiž ve smradlavym průchodu (tedy pochopitelně ne přímo v něm, ale to je teď jedno) a, když jsem přijela necítila jsem nic, po pár dnech si jdu takhle v klidu z práce a prásk - vrátil se mi čich. Naneštěstí průchod zůstal stejně smradlavý.
Strach třetí - Neztratíme se někde aneb indická byrokracie