Sin City-město hříchů
29. 9. 2006
Když si Robert Rodriguez četl grafickou novelu Franka Millera Sin City, zaujal ho na ní její výtvarný styl. Rozhodl se ho do puntíku zachovat. Spíše než o adaptaci komiksu se tedy pokusil o jeho doslovné převedení do filmového jazyka.
Prolog: Vidíte dívku v červených šatech opírající se o zábradlí. Chvěje se jako poslední list na umírajícím stromě. A čeká na svou smrt.
Drsný sbohem: Voněla, jak asi voní andělé. Dokonalá žena. Bohyně. Říkala, že se jmenuje Goldie. Říkala, že ho chce. A o tři hodiny později byla mrtvá. Někdo ji zabil. Byla to jediná žena, která šla s Marvem do postele, aniž by jí za to musel platit. On ji pomstí. A za sebou nechá potoky krve.
Velká tučná zabijačka: Jackie Boy je hulvát, před kterým by potřebovala ochránit každá ženská. Až na prostitutky ze Starého města. Ty se o sebe dokážou postarat samy. Na to přijde Dwight hned potom, co ho a jeho kamarády jedna z nich zpacifikuje. Definitivně. Jenže kromě toho, že byl Jackie hulvát, byl taky polda. A ty holky měly s policií dohodu. Udržovala rovnováhu v jejich čtvrti. Teď je rovnováha porušena.
Ten žlutej parchant: Hartigan je snad jediný poctivý polda v celém Sin City. Zrovna měl jít do důchodu. Když vysvobodil malou Nancy Callahanouvou ze spárů pedofila, vysloužil si za to osm let vězení, protože šlápl na kuří oko senátorovu synkovi. Nancy je zase v nebezpečí. Musí jí pomoci i kdyby za to měl zaplatit životem. Starý muž umírá, mladá žena žije... Dobrý obchod.
Nakolik se film shoduje s komiksem, nemohu soudit, protože komiks se mi ještě nedostal do ruky. Každopádně výsledkem Rodriguezova snažení je vysoce výtvarně stylizované Sin City město hříchu. A vypadá to, že se mu tento přístup vyplatil.
Sin City je po vizuální stránce prostě skvělé a používá tuto výhodu jako svou největší devizu. Z celého filmu přímo čiší komiksovost a přitom vás při sledování příběhů nijak neruší. Člověk se až musí pousmát, když si vzpomene, jak se Ang Lee pokoušel do Hulka naroubovat komiks pomocí děleného obrazu. Otázka, je co vám zbude, když si právě tuto vizualitu odmyslíte. Zbydou vám tři příběhy. Temné, mrazivé, plné násilí a antihrdinů. Dobře vystavěné příběhy s pádnými dialogy a "drajvem".
Temnota příběhů je ještě podtržena temnotou scény. Násilí je utlumeno nadsazeností a stylizací jednotlivých scén. Bílá krev vám vlastně ani nepřipadne jako krev a když ji někdo prolije je to tak spjato s příběhem, že to tam prostě patří.
Za jedinou vadu na kráse by se dala označit jen povídkovost filmu přebraná z komixu. Díky tomu film působí roztříštěně, spíš jako jednotlivé epizody seriálu, není kompaktní a tempo vyprávění kolísá. Rozhodně by filmu prospělo, kdyby jedna z povídek tvořila jeho pevný bod. Třeba Hartiganův příběh. Ten tuto pozici ztratil rozdělením na dvě půlky.
Jestli půjdete v létě do kina, rozhodně si tuto vizuální lahůdku nenechte ujít a to i kvůli nejhustší koncentraci hereckých hvězd a hvězdiček, která kdy byla na plátně v poslední době k vidění. Sin City mě přivádí na myšlenku, že když Robert Rodriguez dokázal toto provést s černobílým komixem, co všechno mohlo vzejít z připravované adaptace Johna Cartera pána Marsu, kdyby mu ji Paramount spolu s režisérskými odbory nezatrhli, a co vše vzejde z připravovaného dalšího dílu barbara Conana, který má točit pro Warnerovy.