navody a cheaty na ps2 hry plus mnoho dalsieho...

Společnost Electronic Arts si pro svůj „GTA“ pokus vybrala klasiku nejklasičtější – Kmotra. Byl to hodně odvážný krok – vždyť to, co je pro ženský Pretty Woman, to je pro chlapy příběh mafiánské rodiny Corleonů A to jak v knižní, tak filmové podobě. A hlavně na filmové verzi počítačový Godfather stojí. Potkáte v něm skoro všechny známé hrdiny z filmu... a některé z nich dokonce mluví i původní herci. Výjimkou je jen Michale Corleone. Al Pacino, který ho hrál, se už upsal konkurenčnímu projektu Scarface, takže si Michael moc podobný nebude… ale kupodivu to ani moc nevadí.

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

Především tvůrci udělali poměrně dobrý tah v tom, že vás neobsadili do role žádného z velkých hrdinů. Jste obyčejný malý grázlík, který má tu kliku, že jeho matka požádá dona Corleona, aby si ho vzal na starost. A don Corleone neodmítne a pošle svého nejlepšího muže, Lucu Brasiho, aby vám dal školení. Právě včas... Ani si to neuvědomíte, a už děláte první krůčky směrem k trůnu newyorského mafiánského bosse...

Ale začnete skromně. Jen co absolvujete vymazlenou tvorbu postavy, ve které si můžete svůj vzhled vykreslit do posledního detailu, včetně jizev a bradavic (samozřejmě, vzhledem k tomu, že se příběh odehrává po druhé světové válce, zapomeňte na afro či kohouta… a jiná barva pleti než bílá taky není povolená, mafie má svou úroveň), vyrazíte na procházku do New Yorku. I když je trochu zhuštěný a poněkud menší než originál, tak každá čtvrť, od Little Italy, přes Hell’s Kitchen až po New Jersey (ne, rodinu Sopránů jsme tam nepotkali) má svého ducha a svůj styl. Ovšem v téhle chvíli není ještě na zamyšlení nad designem města nebo úrovní grafiky čas. Musíte totiž absolvovat své první vymáhání výpalného. To takhle přijdete do krámu a vysvětlíte prodavači, že by byla fakt děsná smůlu, kdyby se jeho krámu něco stalo… a že když zaplatí, tak dohlédnete, aby se nepřihodila nějaká nemilá událost. Na to obchodník obvykle řekne, ať si trhnete nohou. Načež to začne být zajímavé. První krok je obvykle rozmlátit mu pár volně ležících věcí… a druhý je začít mlátit jeho.

IVANE, BIJ!

Mlácení je v téhle hře opravdu zajímavé, nicméně jde o první aspekt hry, ve kterém je třeba rozlišit PC od konzolí. Na PS2 je všechno maximálně jednoduché - tlačítkem L 1 zaměříte protivníka a pak do něj pomocí pravé páčky bušíte. Když dáte páčku dozadu, tak se pořádně rozmáchnete a vaše rána má pak větší říz. Na PC je ovládání hry o něco složitější záležitostí, zejména pokud nevlastníte některý z podporovaných gamepadů. V takovém případě jsou pak analogové páčky nahrazeny pohyby myši, a to hlavně ze začátku může působit dost neohrabaně. Autoři se sice snažili na PC nutnost rychlých tahů myší co nejvíce omezit a ve většině případů vám bude stačit obyčejná klávesnice – nicméně určitě se najdou hráči, kteří tuto inovaci (alespoň v rámci městských akcí) neskousnou. Objektivně je ale nutné uznat, že ovládání na PC bez joypadu je o něco nepohodlnější, než v případě konzolových verzí. Škoda je to hlavně kvůli tomu, že boje nabízejí velkou variabilitu stylů a PC hráči se po čase omezí jen na rychlé mlácení, namísto toho, aby si vše pořádně užili. Oblíbená metoda boje je třeba je chytit někoho pod krkem a pak ho druhou rukou zpracovávat nebo s ním jen cloumat a mlátit o zeď či o pult. Nebo ho vyhodit oknem na chodník. Nebo pod auto. Nebo do pece. A jsou tu taky rány dorážečky, kterými můžete svého protivníka popravit a které vám zvyšují renomé.

Tohle se ale dělá jen ve chvíli, kdy narazíte na nějaké členy konkurenční rodiny. V případě obchodníka platí to, že mrtví nejen prd ví, ale i prd zaplatí. Takže si musíte dát bacha, abyste mu nahnali hrůzu, ale pořád ještě zůstal naživu. Zpočátku budete muset obchodníky přesvědčovat hrubou silou, ale jak budete stoupat na společenském žebříčku výš a výš, bude pak stačit jen požádat a už vám sami začnou cpát peníze do kapes. A ještě vám budou tvrdit, jak jsou rádi, že se o ně Corleonovci starají. Ostatně, jak se z Outsidera dostanete na post Associate (Společník), pak Soldier (Voják), Capo (Velitel) a výš, bude se měnit i chování lidí na ulici. Ke konci hry už kolem vás neprojdou bez toho, aniž by se uctivě neuklonili. Tak se nám to líbí. Mimochodem, každý správný obchodník má za svým krámem ještě nějaký ten zdroj vedlejších příjmů. Ať už je to tajné skladiště, tajná herna či jiný pofidérní podnik. Vyplatí se tam zajít a zapojit se do kšeftu. Násilí nepomáhá - budete se musíte praštit přes kapsu a podíl si koupit za uspořené dolary.

O MÉ RODINĚ A JINÉ ZVÍŘENĚ

Jak budete mocnější a mocnější a jak budete získávat větší a větší území a víc a víc peněz (i když z toho, co si vymlátíte, budete odvádět rodině tak obrovský podíl, že budete ještě s láskou vzpomínat na Český daňový úřad), budete mít i víc a víc nepřátel. Konkurenční rodiny po vás půjdou dost tvrdě. Pokud je budete moc provokovat, můžete mít na krku regulérní válku gangů. A tu můžete vyřešit buď uplacením agenta FBI, aby nějakým zátahem odvedl pozornost od vašich čachrů nebo radikálním útokem na nepřátelské sídlo (které je docela dobře střežené).

Tam už si jen s pěstmi nevystačíte a budete muset použít i zbraně. Máte jich spoustu, od garoty, přes basebalovou pálku až k pistolím, revolverům, samopalům a brokovnicím (žádna správná hra se neobejde bez brokovnice). Zaměřování je automatické, i když občas míříte jinam, než byste chtěli, což vám může dost znepříjemnit život. Zvlášť když narazíte na více jak dva protivníky, kteří vám budou chtít rozbít ciferník ručně, nebudete díky neobratnému zaměřování vědět, kde vám hlava stojí. Ale i když vás sejmou, nic moc se neděje – jen zaplatíte pár babek za ošetření ve špitále a můžete jít znova do akce.

Jelikož je tohle v podstatě GTA, tak samozřejmě dojde na jízdy autem (které si samozřejmě poctivě ukradnete). Vozový park je poměrně jednotvárný – existuje jen pár tipů a liší se pouze barvami – a i jejich samotné textury a odlesky na nich nevypadají nějak zvlášť přitažlivě. Na rozdíl od Mafie se tvůrci zcela vykašlali na nějakou historickou věrnost, takže se stará fára řítí po ulicích stovkou a berou zatáčky po dvou kolech. Co se týče realismu, nejsme příliš velcí pedanti a arkády nám v podstatě nevadí. Tím spíš, že v Godfatherovi jsou přesuny autem a honičky jenom doplňkem chodících misí a za volantem nestrávíte zdaleka tolik času, jako třeba v Mafii nebo v San Andreas. Problém je ale v tom, že po pár misích se z ježdění auty stane jednoduchá, nebál bych se říci, primitivní záležitost, která jen zdržuje od skutečné akce. Umělá inteligence ostatních účastníků silničního provozu je mírně řečeno slabá a i když po vás půjde celé osazenstvo newyorské policie, nezapotíte se. Jediné nebezpečí hrozí v těchto chvílích v tom, že auto rozflákáte a vyletíte do vzduchu – model poškození je ale hodně tolerantní a pokud se vyloženě nesnažíte, plechy odlétávat nebudou. Mimochodem, trochu nepochopitelné je, že všechna auta ve hře mají kouřová okna a není tedy vidět dovnitř. Ne, že by to nějak ovlivňovalo hratelnost, ale přeci jenom, působí to trochu lacině a neumětelsky.

A CO TY SEŠ ZAČ?

Jak už jsme psali, nebudete hrát za žádnou postavu z knihy, ale to neznamená, že byste byli mimo slavný příběh. Budete sedět u stolu, když Michael Corleone pomstí svého otce, budete svědky smrti Luca Brasiho, či atentátu na dona Corleona. Navíc se doplní některé scény, které byly v knize a filmu jen naznačeny – potrestáte mladíky, kteří ublížili dceři majitele pohřebního ústavu, ukryjete pistoli na toaletě v restauraci, kde se má konat mafiánská schůzka, budete pomáhat dopravit koňskou hlavu do postele filmového producenta, zlikvidujete zrádce Paulieho, dovezete do nemocnice dona Corleona. Prostě žádná větší akce se bez vás neobejde. Snad jen škoda, že na Sicílii se za Michaelem nepodíváte. Ale od čeho tu jsou druhé díly, že ano. V některých místech se hra od svých předloh odchyluje, vesměs směrem k akčnějšímu pojetí. Kupříkladu si nějak nepamatuju, že by odvoz dona Corleona do nemocnice připomínal projížďku po bojišti druhé světové války. To samé platí i o Michaelově útěku z restaurace po zastřelení Solloza. Ale je jasné, že se film musel pro potřeby hry trochu upravit, a tady je to dělané celkem elegantně. A když vaše služby ocení consiglieri Tom Hagen, nebo když vás přijme sám don Corleone, v té chvíli hře odpustíte veškeré úhyby stranou. I když jste film viděli třeba desetkrát.

ODMÍTNOUT, NEBO NE?

Godfather není dokonalou hrou a na základě velkých očekávání jej určitě spousta fandů označí za kontroverzní dílo, případně za úplnou blbost. Souhlasit s nimi ale nemůžeme, už jenom z lásky ke klasickému Kmotrovi. Tak skvělá předloha se určitě dala zpracovat lépe a je pravděpodobné, že kdyby EA ještě o pár měsíců pozdrželi vydání (jako se tomu stalo u verze pro Xbox 360 a PSP), dostala by se nám do pracek mnohem lepší hra. Stačilo by jen doladit umělou inteligenci, přidat pár dalších typů misí a trochu zamakat na texturách (hlavně u aut), a bylo by vymalováno. Určitě se také najdou lidé, kterým bude vadit konec hry, respektive jeho absence. Pokud budete hrát jenom základní linii, tak máte hru za chvíli hotovou, v jedné kratičké animaci vás prohlásí za dona… a šlus. Pak sice můžete hrát dál, přebírat všechny nepřátelské podniky, vykrádat banky, přepadat náklaďáky, skupovat volné pokoje, balit štětky, nacházet filmové pásy s úryvky z filmu a likvidovat nepohodlné osoby… ale už je to přece jen trochu zbytečné a upřímně – i dost nudné. Ale i přes tohle vyšumění do vytracena je Godfather kvalitní hra. Po jejím dohrání možná budete přemýšlet o svém dalším životě a začnete zjišťovat, kde byste si mohli podat přihlášku do mafie. Jestli na to přijdete, dejte nám vědět.