29.10.2008- Dneska jsem přišla do stáje až trochu později, konečně jsem se
vyspala:D... Koukám na tabuly a pod hááfem lidí vidím Karolina Olehlová
a Olmaia... Cože :O... Nějak mi to nedošlo a moje první myšlenka byla
kdo jezdí pod mým magnetem... Pak Jana na mě že mám Máju... Já že
co:O... Tý jo já si pořádně nic nepamatuju... byla jsem v nějakém
šoku:D... Ne.e ale jinak já nevím... :D... Ptala jsem se asi já nevím
jak dlouho, ale ptala jsem se všech jestli jako fakt... Peťa už to
nejspíš nvydržela a ''Mám ti to napsat?!'' Tak dobré... nějak jsem se
probrala a šla si chystat věci:) Vyštuch, dečka, bederka, sedlo,
podbřišák na poníka:D, uzdečka, vesta, rukavice, přilba:D A už mě to
neba:D... Noo Májulka byla naprosto zlatá, nasedlali jsme a vyrazili
před stáj:) Trochu nám sjelo sedlo, tak znovu:D... Ona je taková
maličká(podle fotky jsem zjistila že maličká není, ale Táža je
velký):D... No nic vyjeli jsme... Byla jsem neskutečně nervozní... Pane
bože, vždyť já seděla na Olmaice... Byla jsem tak neuvěřitelně šťastná,
létala jsem nejmíň v 10. nebi:)... Měli jsme jet parymuchu, bylo po
dešti, mlha a mokro:D... No co už:) My to zvládnem že Májulko :*...
Dotáhli jsme, dostala jsem poslední instrukce od Peti a začali jsme
klusat... Jen se vznášela... A já taky:) Byla jsem úplně mimo, v jiném
světě... zatočili jsme do ''lesíka'' a nacválali... Peťa říkala že jde
v rukách... Už jsem si říkala jestli se mnou ujede, už mi jí taťka
nikdy nedá... Cože... Bylo to jako bych v rukách nedržela nic, mohla
bych jí jezdit na nitkách, ani jednou nepotáhla, možná to bylo tím že
bylo hrozně měkko... nevadí... Prostě to byla nádhera... Byla jsem jako
v pohádce...Jako by se mi splnil ten nejdivočejší sen... A on se
vlastně splnil... Já seděla na hřbetě kobylky, kterou miluji ze všech
plokrevníků nejvíc, pro kterou bych dýchala stejně jak pro Timečka...
Se kterou prožím takřka celý její život.... Nikdy mě nenapadlo že bych
jí vážně mohla dostat... A ono to je tady, ani si nedovedete představit
ten pocit... A něco úžasného bylo, když ta kobylka je nervní,
poskakuje, háže hlavou a všechno to... a podemnou šla jak zlatíčko a se
všímvšudy si pohodila hlavou dvakrát nebo třikrát:)... Musela jsem
zářit jak sluníčko... Snad celý den jsem se usmívala... Máji... byla
jsem s tebou když si přijela, byla jsem s tebou když jsi poprvé
vyběhla, když si poprvé vyhrála, když jsi mě udělala nejšťastnější a ty
jsi mi dala ten nejkrásnější pocit... Děkuji ti... hrozně moc... Jsi
moje rezavý sluníčko... Ty a Timík moji dva ponclíci:*:)