Mezi hroby
Za tmavého večera vítr svíčky sfoukává,
my dva blázni ruku v ruce jdeme cestou mezi hroby,však né cestou smrti, ale cestou vykoupení.¨Mlha už dávno není, to podzimní listí chroupe pod nohami. Znovu se tu zapalují svíčky pro všechny lidé, které něco tíží! Je v tom vykoupení, zrada, láska,však kdo pomůže, aby srdce nehyzdila vráska?!Černá prý světu sluší, ale i bílá má kouzlo vyšší moci. Je v ní touha, nevinnost, chtíče přebytek, co v sobě měly by lidé probouzet.A v tom prázdnu mezi hroby duchové se v noci probouzejí,chtějí se zahřát kouskem tepla,co zapálená svíčka ve své moci laská.Jsou dobří i zlý, jejich duše neposkvrněný.Ráda se toulám mezi hroby,když kolem mě svíčky plápolají.Noc je tak tajemná a temná jako moje duše,čím okouzlím dnes v noci duše mrtvé v tmavé róbě?Celé noci se toulám mezi hroby a zima mi nikdy není,já prosím svět o vykoupení.Nalézám zde klid a zbavuji se všeho co mě tíží,dokud zas nevyjde slunce a já nemusím zpět zas ulehnout vedle cesty.Zlatavý nápis na žule ten přes dny mě tíží a já nemůžu ze sebe smýt tu tíhu mezi hroby!!!!