JSME VE FINÁLE,
ALE..Vůbec první koncert v Jazz klubu a hned na začátku není s názvem téhle kapely něco v pořádku. Nebo je to naopak v pořádku ? To jsou ty paradoxy. Třeba i v tom, že právě název samotný/Jsme ve finále ale.../zní částečně optimisticky, ale hudba, kterou Chadima předvedl v Mariánském Údolí, byla poněkud zneklidňující, krásně temně a podzemně znějící a suplující tehdejší kulturně politické poměry.. Odehraným koncertem s názvem “Buďte zdrávi daří se nám dobře” s texty básníka Ivana Wernische jsme si nasadili hned v počátku laťku hodně vysoko. Tento koncert byl prvním a zároveň jedním z nejlepších a možná vůbec nejlepším. Ať si vezmeme návštěvnost (500 platících) atmosféru, přátelská setkání a jeden z nejsilnějších momentů našeho snažení, jsou jasným důkazem. Jak bylo již zmíněno, Chadima měnil na každý koncert názvy své kapely a “JSME VE FINÁLE, ALE . . .” byl jedním z nich. K vymýšlení těchto názvů jim pomáhaly titulky z Rudého práva. Jinde vystoupili např . pod názvem “Na pomoc lektorům”, “V dobré partě se nikdo nevymlouvá”, “Už dost”, a tak podobně . V Mariánském Údolí vystoupili v sestavě LUBOŠ FIDLER - basa, VLÁĎA DĚDEK - trombón, PETR KUMANDŽAS - bicí, FRANTA SKÁLA - bicí, perkuse, trumšajt, TOMÁŠ VOLÁK - casio, MIKOLÁŠ CHADIMA - saxofony, kytara, zpěv.
Jsem přesvědčen, že koncert s názvem “Buťte zdrávi daří se nám dobře” a navíc v této sestavě je nejcennějším co Chadima vyprodukoval za celá léta. Sám Chadima tento program pokládá za nejlepší věc, kterou v muzice dokázal udělat, V této sestavě odehráli celkem pět koncertu. Jeden z nich byl právě v Mariánském Údolí, a proto také stavím toto vystoupení na první příčku. Návštěvníci tohoto koncertu se sjeli snad z celé republiky. Vím, že tam byly máničky z Brna, z České Lípy a já nevím odkud ještě . Velké návštěvnosti částečně dopomohlo napsané jméno Chadima,, které jsme umístili na plakát drobným písmem za název “Jsmeve finále,ale. . .”.
Samozoejmě, že to bylo riziko, a mohli jsme kapele možná i uškodit, ale stalo se v dobrém úmyslu. Celá akce proběihla myslím v pořádku až na asi 1,5 hodiny opožděiný začátek koncertu z důvodu technických, které kapela měla. Proto také koncert skončil v jinou dobu než měl. Vlak, kterým měla odcestovat většina návštěvníků koncertu, odjel bez nich.
Nezbývalo než odcestovat dalším vlakem. Na nádraží zastavil jeden vagón pro několik stovek lidí. Nebyl jsem u toho, ale dokáži si to představit. Několik dělníků z místní továrny Morávia, vracející se z odpolední směny se nedostalo domů. A to byl pro nás průšvih. Někdo si samozřejmě postěžoval na patřičných místech a už se to nedalo zastavit. Vlastně hned po prvém koncertu nám zřizovatel znemožnil pokračovat dál. Jednu chvíli jsem si myslel, že je to úplný konec Jazz klubu. Čas rány hojí, a tak za několik měsíců, 12.listopadu 1983, jsme mohli v klubu přivítat další pražské seskupení “DURMAN , POSEJPAL, KODYM”.
DURMAN,POSEJPAL, KODYM
Duo
saxofonisty a klarinetisty Jiřího Durmana s basistou
Miroslavem Posejpalem patří k nejoriginálnějším souborům
české alternativní scény - jejich hudba je těžko zařaditelná,
objevují se v ní jazzové vlivy, ohlasy soudobé evropské hudby
i etnických kultur , stejně jako meditativní prvky, přičemž řada
skladeb vzniká přímo na pódiu.
Spolu hrají už od roku 1972, jako duo programově
vystupují od roku 1975, známými se stali díky
vystoupení na Pražských jazzových dnech v roce 1977,
nechyběli však ani na dalších ročnících PJD, už v následujícím
roce hráli na Bratislavských jazzových dnech a v roce 1980
na jazzovém festivalu v Lipsku. Celou dobu se snažili o prosazování
vlastní koncepce, jež stojí mimo škatulky: “Snažili jsme se najít
cestu pro člověka, který je ze střední Evropy, tedy nehrát čistý
jazz nebo další importované styly, protože vznikly v jiném kontextu.
Snažili jsme se o syntézu možností, které nabízí dnešní svět,
ale stejně důležitá jako asimilace hudebních i mimohudebních vlivů
z celého světa, byla i selekce všeho, co jsme necítili jako skutečně
podstatné. Vždycky nám šlo o to, aby naše hudba byla co nejprostší,
podstatná byla vnítřní opravdovost. A v hledání vlastní cesty
nám nakonec pomohlo to, že jsme hráli v tehdy nezvyklé malém obsazení,
protože duo, byť se nám v něm zpočátku hrálo těžko, nás v jednoduchosti
vedlo a umožňovalo nám lépe jít mimo vyjeté cesty. Celé východisko
naší tvorby však není pouze hudební, šlo nám o to najít autentický
lidský postoj a přístup k životu”. V letech 1982
a 1983, když už měli zmapované možnosti dua,
ve kterém zkoušeli nejrůznější nástrojové kombinace, neboť se
vždy snažili obsáhnout více nástrojů a pracovat jako multiinstrumentalisté,
vystupovali v rozšířeném obsazení o bubeníka Jana Schneidera,
kterého později vystřídal percussionista Miroslav Kodym
.
V této sestavě odehráli koncert v Mariánském Údolí
12. listopadu 1983.
Jiří Durman
- altsaxofon, barytonsaxofon, klarinet, basklarinet, percussions
Miroslav Posejpal - kontrabas, violonccelo,
percussions
Miroslav Kodym - bonga, conga, zvony, gongy,
metalofony, vodní bubny
HOSTÉ
/Ještě jsme se nedohodli/
V Mariánské Údolí vystoupila skupina pod krycím názvem “Hosté”, který byl samozřejmě uveden i na plakátech. Tehdy přijeli v tomto obsazení : Karel David- basová kytara, texty, doprovodný zpěv/, Stanislav Filip- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Petr Liška- zpěv, texty/ Jiří Macur- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Pavel Fajt- bicí/ Petr Hromádka- bicí, metalofon/.
Musím říci - mám to rád - slyšet - vidět opravdu odvaz a pěkný zážitek.Především na nás zaútočily texty Karla Davida, které mimochodem byly péčí brněnského Artfora vydány někdy v roce 1990 knižně.. Myslím, že jsou to texty, které neztratily aktuálnost dodnes. Jejich drsná poetika s řadou vulgarismů byla neakceptovatelná nejen pro tehdejší soudruhy, ale i pro běžného konzumenta. Ostatně pokud by dnes vystupovali, platilo by to s určitostí i dnes. Tyto texty skvěle umocňoval zpěv Petra Lišky, i když se spíše jednalo o určitou formu odvážné recitace. Je třeba připomenout, že zvuk kapely dotvářelo, tzv. prkno . Nástroj, který vymyslel Stanislav Filip. Šlo vlastně o podobnost bezpražcové kytary - opravdové prkno opatřené mechanikou na natahování strun, kobylkou a snímačem. Mělo to krásně nakřápnutý zvuk, a byl pro tento soubor typický. Tento koncert odehráli společně se skupinou “Pro pocit jistoty”. Dvojkoncert tehdy navštívilo 422 platících diváků. Zachovali se fotografie, diapozitivy a záznam koncertu na slušné úrovni. Některé skladby z tohoto koncertu byly dokonce použity na řadové 2 CD skupiny “Ještě jsme se nedohodli”, které před časem vyšlo a jmenuje se “ ONA NOVÁ DOBA”.
MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 20.10.1984
PAVEL BARŠA - kontrabas
IVO HORÁK - el. kytara,zpěv
Koncert odehráli společně s Ještě jsme se nedohodli za účasti 422 platících návštěvníků této produkce.Zachovaly se fotografie, diapozitivy a celkem slušná nahrávka koncertu.Martin Dohnal opravdu působil démonickým dojmem a zřetelnou klasickou průpravou.Pavel Barša ovládal svůj kontrabas smyčcem, což jen doplňovalo Dohnalovy kompozice plné vnitřního neklidu.Ivo Horák vykřičel texty na první poslech těžko hmatatelné, ale s takovou gradací s jakou jsem se do dnešní doby nesetkal.
BLUESBERRY
MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 30.LISTOPAD 1984PÍSNĚ ČESKÉHO LIDU ?
ALE PŘESTO ZAPLAŤ PÁNBŮ ZA TO !!!!
KAREL ŠTĚTKA JUNIOR
K O N C E R T MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 16. BŘEZNA 1985
jak jsem se již zmiňoval, na
předem připravené zvukové smyčky produkované ze dvou kazetových
magnetofonů, Tyto přednatočené, agresivní, ponuré a depresivní
plochy se staly základem celého koncertu a byly doplňovány
improvizacemi všech přítomných hudebníků . . Slyšeli jsme
kytaru , saxofony, bicí nástroje, nebo také maličký dětský
synthezátor tehdy dovážený z Maďarska. a občasný polodeklamovaný
Chadimův zpěv. Dobře víme , že Chadimovy koncerty nebyly
nikdy procházkou růžovým sadem, ale to, co předvedl v Mariánském
Údolí, bylo opravdu silné kafe i pro dlouholeté Chadimovi
obdivovatele.. Asi zkoušel, kolik toho vydrží.. A světe
div se, těch tenkrát 400 platících návštěvníků koncertu
to vydrželo, a asi s takovým hudebním dobrodružstvím se
ještě nesetkali . Ostinátní rytmika, doplňována častými
duo free sóly saxofonů, či kytary, stejně prozrazovala,
že jde opět o Chadimovy známé inspirační zdroje,FREE JAZZ TRIO
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 18.KVĚTNA 1985 a 19. DUBNA 1986
MILAN OPRAVIL
altsaxofon, barytonsaxofon
JOSEF BLÁHA
sopránsaxofon, tenorsaxofon
el. housle
PETR VEČEŘA
bicí nástroje
JOSEF MAHDAL
tetrachord chassi /kontrabas/
VÁCLAV KOUBEK
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 18.KVĚTNA 1985
Nejprve jsem slyšel o něm jen vyprávět, později jsem získal magnetofonovou kazetu od brněnského zvukaře Ing. Petra Wernera, který většinu akcí v M.Ú. zvučil. Hned po prvním poslechu mě natolik zaujal, že jsem okamžitě uvažoval o jeho koncertu v našem klubu. Koncert se po delším čase opravdu uskutečnil. Bylo to 18.května 1985, kdy jsme koncert po delším rozvažování spojili z olomouckým FREE JAZZ TRIEM, které vystoupilo jako první a Koubek, který měl zakončit tento večer, se stále neobjevoval. Měl totiž dorazit vlakem z Prahy, který jak už to bývá měl zpožděiní a přestup v Olomouci směr Mar.Údolí již nebylo možné stihnout. Koubek, znám také jako výborný cestovatel, se okamžitě zorientoval a nastoupil do městského autobusu č.11 směr Lošov. Následoval běh lošovským lesem s harmonikou na zádech. Nakonec se objevil včas zpocený kluk v odřených gatích s neméně odřenou harmonikou. Zcela samozřejmě klekl na pódium, na kolena si položil harmoniku a spustil - ..."Slunce zpívá a hlas se opírá o nový den".... Celý koncert odzpíval s otevřeným srdcem a klukovskou upřímností, která naznačovala , že se dokáže rozdat třeba i pro jednoho diváka.
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 15.ČERVEN 1985
JDE O SESTAVU, KTEROU NASTARTOVAL ZPĚVÁK A KYTARISTA VOJTA HUBINGER NA ZAČÁTKU ROKU 1983. KAPELA SE VŽDY UBÍRALA CESTOU VLASTNÍ TVORBY. JEJICH HUDBA MÁ SICE PROFESIONÁLNÍ ROCKOVÝ ZVUK S VELKOU ÚDERNOSTÍ, ALE ZVUKEM V JEDNÉ BARVĚ A STEJNÉ DYNAMICKÉ ROVINĚ, COŽ PŘIPOMÍNÁ HUDBU PŘI NEJLEPŠÍM K TANCOVAČKÁM.
VOJTĚCH
HUBINGER
zpěv, kytara
STANISLAV ŠMERAL
bicí
VILÉM ČOK
baskytara
OMNIBUSKONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 15.ČERVEN 1985
OMNIBUS - pražský soubor, který vznikl nikdy v roce 1979, byl tehdy pro mne a myslím i pro ostatní v klubu velkou neznámou. Šéfem kapely je od počátku Jaroslav Zajpt. Jak jsem později zjistil, Omnibus byl vlastně jednou z prvních kapel u nás používající přednatočené pásky a smyčky. Kapela se vždy snažila o nějaký nový zvuk, který by ji jasně odlišoval od ostatních. Zajpt po krátkém čase zjistil, že cesta kterou se ubírá, není ta správná, a tak počátkem roku 1980 Omnibus končí. Asi na rok se Zajpt zapojil do hraní v kapele ECHO, která doprovázela Evu Olmerovou. Ale krátce potom zjistil, že ani toto není ta správná orientace, která se potom měnila a stále mění do dnešní doby. Připadá mi, že Jaroslav Zajpt je hudebníkem, který vlastně neví, co chce. To dokazuje také to, že se v Omnibusu za ta léta vystřídal nespočet hudebníků, a žádné obsazení nevydrželo víc než tři nebo čtyři měsíce a přitom se měnila stále také hudební orientace. Po koncertě v M.Ú. jsem si přisedl do jejich auta a ukazoval cestu do Hluboček, kde měli zajištěn nocleh. Při jízdě měli puštěn hlasitý magnetofon, z kterého doslova řvali Talking Heads. Zajpt mi cestou vyprávěl, že před týdnem koupil od Žbirky automatického bubeníka za dvacet tisíc, a že měli akorát týden na to, aby ho naprogramovali a mohli odehrát koncert, který před asi půl hodinou skončil. Za nějaký čas jsem se dověděl, že ani u této nové hodně computerové tvorby dlouho nezůstali. Čím vším ještě musí tento hudebník projít, aby byl spokojen. Dokonce bylo možné ho zahlédnout nějakou chvíli ve skupině ZIKKURAT nebo hrál hudbu ovlivněnou TALKING HEADS (proto je asi poslouchal v tom autě). Nebo se objevovali vlivy starých KING CRIMSON. Jednou do kapely přišli Ivan Pavlů a Aleš Drvota, kteří pro změnu přinesli reggae. Dokonce jednu chvíli se Omnibus vrhl na industriál a sám Zajpt tvrdí, že to byl nejlepší moment v historii kapely. Ale, jak je u něho zvykem, nezůstal u toho a do kapely přichází zpěvačka Jwan Kotalíková, která dosáhla zjemnění projevu. Ovšem po dvou koncertech odchází. Zajptovi neustálé pokusy dělat to jinak a nově se asi nezmění a bude v tom stále pokračovat. Je to opavdu zvláštní druh seberealizace, která ho asi uspokojuje, ale mě osobně dráždí a znepokojuje.
V NOCIKONCERT 21.ZÁŘÍ 1985
KONCERT MARIÁNSKÉ Petr Zelenka se narodil 21.8.1967 v Praze. Syn scénáristu Otto a Bohumily Zelenkových v letech 1984 - 87 zpíval a hrál na kytaru (spoleeni s Pavlem Nedomou z Precedensu) v rockové skupini "V noci". Tato skupina vystoupila v Mar. Údolí jako poedkapela skupiny "Garáž". Odehráli nikolik vlastních skladeb a dvi od "VISACÍHO ZÁMKU", kterého byl Zelenka velkým fandou a byl pro niho velkou inspirací. Jejich v té dobi ješti technicky nepoíliš zvládnutá hudba ovlivniná poedevším punkem , novou vlnou a reggae s texty, které poipomínaly ditské básnieky. Jako napo. skladby "Krteeek", "Hroch", atd.
V roce 1991 Zelenka úspišni zakoneil studium na katedoe dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Od poeátku devadesátých let pracoval na scénáoích pro televizní inscenace. V roce 1993 na sebe výrazniji upozornil pseudodokumentem o proslulé punkové kapele "Visací zámek 1982-2007", který i sám režíroval. Na tuto práci navázal a rozvedl ji v hodinovém, na pusobivé fikci založeném, poíbihu o vzestupu a pádu rockové skupiny "Moága - Happy End" (1996).V roce 1997natoeil podle vlastního scénáoe celoveeerní povídkový film "KNOFLÍKÁOI", který se setkal s mimooádni poíznivým poijetím u kritiky i u diváku a získal oadu oceniní. V letošním roce(2002) se objevil nový Zelenkuv film "ROK IÁBLA", který v návštivnosti opit lámal rekordy. Jak vidíte z bezvýznamného rockera se stal významný režisér.GARÁŽ
VÝBORNÝ K O N C E R TZa to, že vystoupili v Mariánském Údolí 21.září 1985, můžeme poděkovat bývalé Jazzové sekci, která nám pomáhala při tehdejším organizování většiny koncertů.Tento koncert patřil mezi ty nejlepší, které se v klubu konaly.Dochovaly se fotografie, diapozitivy a také zvuková nahrávka koncertu, která i dnes po letech znovu potvrzuje, že se Garáž stala jednou z nejoriginálnějších kapel na české amatérské scéně poloviny 80. let.
POČET PRODANÝCH VSTUPENEK 254
Nakonec jsem byl ale překvapen návštěvností této akce, která dokonce dosáhla rekordu. Odhadem asi 700 návštěvníků a z toho platících 585. Tehdy náš zřizovatel povolil otevřít spojovací dveře mezi sálem a závodní jídelnou. Lidmi se to jen hemžilo. Bylo vidět spousty známých, až se pletli všichni dohromady. Když jsem se rozhlížel kolem sebe, všichni tehdy vypadali spokojeně.
Na pódiu se střídali tu jeden, tu dva i víc. Pak se blížil večer a já litoval, že nepřijela Dáša Voňková, ale bylo dost jiných dobrých a zajímavých. Bylo cítit jak nálada graduje a to díky náhodně zvolené dramaturgii. Kolem půl deváté večer hrála poslední kapela "TŘI" za trapné přítomnosti pánů z Stb.
I přes to pěkný závěr Pepy Nose o tom, že země je kulatá. Nakonec jsem měl dobrou náladu, která ještě potom pokračovala za přítomnosti několika přátel ve tři hodiny ráno v jednom panelovém bytě v Hlubočkách. Pepa Nos zahrál společně s houslistou Slávou Formanem "PÍSEŇ MARIÁNSKÉHO ÚDOLÍ" , která vznikla na této půdě a i dnes málokdo ví, že tato píseň opravdu existuje.
O A HUDBA V KLUBUKDY ÚSMĚV LECKDY MRZNUL NA RTECH. DÁ SE ŘÍCI , ŽE ŠLO O ZEVŠEOBECŇUJÍCÍ ZAMYŠLENÍ NAD TEHDEJŠÍMI MECHANIZMY KAŽDODENNÍHO VŠEDNÍHO ŽIVOTA, KTERÉ SI BĚŽNĚ NĚKDO SOTVA UVĚDOMOVAL, A KTERÉ NÁS PROTO V TOMTO DIVADELNÍM TVARU NĚKDY DOSLOVA ŠOKOVALI...................................................
HUDEBNÍ ČÁST VEČERA OBSTARALI
FREE JAZZ TRIO - freejazzový nářez z Olomouce
THZ TRIO - kytarové trio z Olomouce ovlivněné především španělským folklórem
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 14.ČERVEN 1986
Náhodný návštěvník byl by parně zemřel, uvědomělý padl tváří od epicentra výbuchu.
VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ
sestava, která odehrála koncert v Mar.Údolí
Andrej Emiljevič Pastorek - vedoucí skupiny, kytara, zpěv
Antonín Hlávka - percussions
Zbyněk Heřmánek - basová kytara
Irena Kraftová - percussions, saxofon, zpěv
Kateřina Sidonová - saxofon, zpěv