Jak jsme přišli k Mišce aneb jak přišla Miška k nám
Jak si nás Mišulka našla...
.
.
Kamarádka Radka mi volala, že si pořídila morčátko a že se mám na něj dojít podívat. Kývla jsem že ano, i když jsem morčata neměla ráda. Vadilo mi jak kvíkají a vydávají takové divné zvuky, jako když nastartujete auto nebo tak něco. Když jsem k ní ale přišla, zamilovala jsem se na první pohled a úplně jsem zapomněla i na odpor k morčatům!!
Jmenovala se Miška - 2 měsíční holčička s krásnou lesklou krátkou srstí. Hned mě zaujala její bílá cestička mezi očky. Byla tak rozkošná!!
.
.
Radka se mi poté svěřila, že jede na měsíc pracovat na druhou stranu republiky, a že se jí o Mišku neboli Krysíka - jak jí ráda Radka říká - nemá kdo starat. Má sice ještě matku - na kterou není spoleh a bratra, ale ten je antitalent na zvířecí potřeby. Kdysi měl rybičky a těm nalil do akvária vařící vodu z varné konvice. Prý aby jim v té studené nebyla moc zima. Samo že rybky plavali břichem napřed!!
Tak jsem se raději nabídla, že to zkusím na mamku, ale nic jsem nemohla zaručit, protože mamka je nesnášenlivá vůči zvířatům v bytě a HLAVNĚ na morčata!!
Udělala jsem pár Miščiných fotek a utíkala domů. Musela jsem čekat na správný moment, kdy bude mamka oslabená a pak jsem jí fotky ukázala. Čekala jsem na reakci „hmmm, pěkný a co jako?!“ řekla nezájemně.
Když jsem na ni vychrlila, že Radka potřebuje Mišku na měsíc ubytovat ke schopným lidem a pak jsem vytáhla historku s rybičkama - mamka souhlasila - „ALE JEN NA MĚSÍC!!“ zdůraznila výhružně.
.
.
První týden kolem Mišky chodila a snažila se ji ignorovat, Miška jí ale přitom brala iluze o hlučných, hnusných a zapáchajících morčátkách. Pomalu zjišťovala, že jsou to milí, přítulní a po seně vonící kamarádi, kteří slyší na zavolání stejně dobře, jako pes (tedy pokud zrovna nebaští nějakou mňamku) a dokáží stejně krásně vítat, když přijdete ze školy nebo z práce.
Za 3 týdny jsme si ji tak zamilovali, že když Radka viděla, jak jsme ji ochočili, řekla že jde na výšku a bude pracovat a nemohla by se tomu drobečkovi vůbec věnovat a tak nám ji moje nejmilejší, nejchápavější a nejlepší kamarádka přenechala. Byli jsme šťastní jak blechy a vůbec jsme nevěděli, jak jí to oplatit.
.
.
Všechno bylo úžasné, až na to, že po 3. týdnu, kdy jsme si všimli, že nám Miška nějak nabývá. Ne na objemu tělesném ale chlupovém. Z malého krátkosrstého morčátka nám před očima vyrostl velký chlupatec!! Ještě před pár týdny jsme se smáli všem morčatům, kteří sotva vidí na cestu. A teď...
To jsme měli za ty posměchy!! Začali jsme pravidelně česat a taky stříhat dredy, které se čas od času objevili hlavně na zadečku. Taky jsme se začali zjišťovat, co máme vlastně za rasu, což nás předtím nezajímalo. Po dlouhém hloubání a dloubání jsme zjistili že máme krásné malé a hyperaktivní morčátko Sheltie, které nám zbořilo všechny iluze o morčatech a určitě hodně změnilo životy. Vede nás k větší zodpovědnosti a vyrovnanosti, což nikdy není na škodu.
.
.
Někde jsem četla, že chov morčátek je nakažlivý a měli pravdu. Pod stromečkem bude mít Miška kamaráda!! Dnes je to skoro 5 měsíců co ji máme, už si na chlupy i šlape, ale to nás neodradí od toho, mít ji rádi stále víc!!
Na závěr bych se chtěla vyzvat všechny, kteří chovají svá morčátka v otevřených chovných boxech (nevím jak se tomu přesně říká), aby mi napsali na divoka.ell@seznam.cz jestli se jim někdy nestalo, že jim morče vyskočilo nebo jak poznají, že je morčátko klidné. Moje Miška by vyskočila i z klece kdyby mohla. Otevřené boxy mě lákají, ale mám strach. Poraďte prosím.
Komentáře
Přehled komentářů
to bylo pěkný takovej nečekanej dárek já mám taky to je šeltie a je moc hodný jmenuje se Teddy a brzo bude mít kamarádku a miška je mooooc krásná
propagace
(Anonym, 3. 12. 2009 21:43)Jaký prd!Ten kdo tayhlety stránky vyrobil musel mít trpělivost a skušenosti!!!!!!Tak nezáviď a nepropaguj tu svoje s prominutím PRD STRÁNKY!!!
Morčátko
(Sonulka.st, 27. 7. 2007 13:57)Tvůj příběh je parádní,a morčátko taky,líbí se mi jak si lahodí pěkně v klídku,jak leží na té zemi,jde vidět že je opravdu ochočené,to moje Dikinka nepoleží furt líce.
Jojo.
(.R.M., 7. 5. 2007 19:31)Pěkný, taky jsem měla šeltii, byla papírová a jmenovala se Zuzanka (chovná stanice "z Westminsteru"). Hodně úspěchů, ale otevřený boxy asi neznám.:D
super
(dominika, 21. 2. 2011 14:49)