Maďarsko 04
Dovolená červenec 2004
V v pátek 23. 7. Jsme startovali z Mladkova na dovolenou, já s Plošticí ( jawa 360 a side 560) a synkem Ráďou a Dáša s Dášenkou (jawa 639 a side562) a synkem Martinem. Cesta probíhala dobře a v Blansku jsme se setkali s Charlim a jeho tandemistkou Pavlou (jawa 640). Bylo už navečer a my jsme odmítli nocleh u Carliho a po vyhledávání pěknýho místa na spaní jsme zjistili že tyčky ke stanu jsme jaksi nepřibalili. Tak se jelo do Brna k Chárlímu a Pavče na hotel. Ke vší smůle nám vypadl ještě jistící šroub k blatníku u side.
Sobota. Ráno mě Chárlí naložil na tandem a jeli jsme shánět tyčky- neůspěšně. V zoufalém stavu jsem za 1600.- koupil novej stan. Problém byl vyřešen, v Baumaxu jsem koupil šroub, gumovej doraz na dveře a spravil blatník na side. Chárlí s Pavčou mohli v klidu balit a my jsme jeli kouknout na jeskyně . Cestou jsme se stavili ve Vranově na Moravě, prohlédnout si kostel a okýnkama Lichtlštejnskou hrobku. Z jeskyní byla otevřená pouze Kateřinská, ale i tak se to klukům moc líbilo. Macochu jsme viděli z ochozů, taky pěkný. Na parkovišti po nás chtěli taxu za parkování jako za auto. Nepřesvědčil jsem je. Pak už jen návrat do Brna, najíst, na jedno a spát. Už jsme ujeli 240 km.
Neděle. Už můžem kompletně všichni vyrazit.V Hypernově jsme dokoupili zásoby a vyřešili zásadní problém, kam uložit karton Litovle. Brno nás vyplivlo na dálnici a já začal cejtit že Ploštici se jízda po rozpálené silnici ale vůbec nezamlouvá. 30°C, vítr v zádech 80km/ h zoufale jsem přemýšlel jak zastavit a vypadnout z dálnice. Sjezd na Hustopeče hlásilo návěstí, ale už bylo pozdě – písk, bum, mačkám spojku a motor chcípá. Po vychladnutí v odstavným pruhu sjíždíme z dálnice pod památník s ruským tankem sundáváme hlavy a je zle.1/3 levýho válce je zadřená píst má vytrhanej hliník kterej se rozmatlal na kroužky. Následuje telefonát Krtkovi ten nám ochotně přivezl brusnou pastu a protože jsem šikula a ztratil jsem pojistnou segerovku z pístního čepu, odjíždí Dáša s Krtkem shánět jinou. Než se vrátili provedli jsme s Charlim šmirglem a pastou
výbrus ,pak jsme vysbírali jehly z trávy a klikový skříně, smontovali motor, spacifikovali rozdivočený děti a můžem pokračovat. Před Lanžhotem mi u pumpy praská spojkový lanko- prkotina. Přejíždíme hranice na Slovensko, každejch 20km zastavujem na chlazení a už za tmy za Malackama v lese jdeme spát na „divočáka“
106km celkem 346.
Pondělí. Jedeme do Bratislavy, Ploštice se drží, tak můžeme projet do Rakouska. Za hranicema je budka a tam dva drsňáci se samopalama dalekohledem okukujou hranice. EU jak malovaná. Moc jsme se nezdržovali z Ploštice tek olej jak o život a Rakušáci to nemají rádi. Rakousko je nuda, jen silnice, okolo ní ventilátory na elektřinu, hrozný hic a proto chladící pauzy. U Novoselskýho jezera je přístup k vodě za 4 eura na osobu. Koupání se nekonalo. Honili se mraky tak valíme do Maďarska. Tam jsou hrbolatý silnice, ale zastávka v prvním městě (po výměně peněz jsme půlmilionáři) a návštěva pizzerie v nás zanechala dobrej dojem. Až na tu domluvu s místníma. Než jsme se doptali na wc kluci byli málem počůraný. Cestu zpestřil Martin kterýmu vypadl krteček ze sajdy Charlímu pod kolo a Martin za ním vystupoval ještě za jízdy. Všichni vyvázli bez zranění. Martin nevystoupil, krtečka nepřejeli, Chárlí infarkt rozdejchal. Ochlazuje se tak už bez zastávek na chlazení dojíždíme k Balatonu. Cestou nás zaujme jakýsi hrad z muzeem, dělama a katapultem v podhradí. Za tmy dojíždíme do kempu a jdem spát: 268km celkem 614km
Úterý. Chárlie s Pavčou oznamujou, že jedou do Chorvatska a Slovinska pro samolepky a my jsme se jeli toulat okolím Balatonu. Byla zima, zataženo tak nám jiného nezbývalo. Okoukli jsme přístav jachet a šli se podívat na hrad Váralapítvány, jestli se to tak jmenuje, může to znamenat i wc mimo provoz. Z hradu je nádherný výhled na jezero a okolí. Povzbuzený tím zážitkem jedeme na další hrad co je na mapě. Cestou jsme na přání kluků zastavili u houpaček a klouzaček co jsou v každý vesnici, ale hrad nikde. Asfalt skončil a ukazatel nás polňačkou žene kamsi do neznáma. Sajdy beznadějně zapadly do bláta, tak dál se jde po svých . Cesta je otřesná, a hle, najednou vila, bazén a terénní auto. Vylezli jsme na hrad Vársvár ( pravděpodobně) tam v troskách věže je rozhledna a opět krásná scenérie. Vinice, pole domy a mezi nima strašný cesty. Teprv teď si uvědomuju, že tady vůbec nemají jehličnaté stromy. Po Vársváru jedeme na ostrov Tihany, kde se máme setkat s Chárlím.Zajíždíme k rákosím zarostlýmu zálivu na svačinu. Tankvak mi zamáčknul bošák, takže pokus nastartovat je negativní. Baterka je prázdná. K obrovský Martinově radosti došlo na lano. Dáša s Dášenkou mě roztahují. Zadařilo se na první pokus. Na Tihany jíme meloun kterej je dražší než u nás a do tmy čekáme na návrat Brňáků. Pak pracně hledáme nocleh. Divočák v lese odkud je vidět na silnici se Charlímu moc líbil. Jen kluci nemohli pochopit proč mají při průjezdu auta zhasínat baterky. A pod tím igelitem co tam ležel nakonec žádná mrtvola nebyla. 106km cekem 720 km
Středa : Vracíme se zpátky na Tihany kde se naloďujem na přívoz. Pluli jsme 10 min na druhej břeh za 3300,- forintů. Poprchává, odbočujeme na pole, kde Chárlie chce vyklepat blatník ( úprava po předchozím majiteli) , vaříme a začíná pršet tak objev polorozpadlý stodoly příjde vhod. Sice na nás neprší , ale těch tisíc použitých kondomů nás nemile překvapilo. Padáme raději pryč. Hrkáme se na sever, cesta pomalu ubíhá. Při cestě jsme navštívili vykopávky Římskýho města půl hodiny před zavíračkou. Nechceme zase hledat spaní za tmy tak jsme si dali záležet a našli krásný místečko v lese mezi polema. 166km celkem886
Čtvrtek Ráno vaříme a balíme, Dáša se šla projít a vrací se s kytkama konopí který jsem strčil do sajdy a převezl přes dvoje hranice a doma ho sežrali myši. Dáša taky objevila rozhlednu v polích. Jeli se tam podívat. Všude okolo polí konopí, asi nejspíš technický.(nevím jestli by tomu věřili celníci kdyby ho u mě našli, to by byli zážitky-asi jsem fakt vůl) Chárlí offroad cestu ke 30 metrů vysoký geodetický věži vzdal, takže ji zdoláváme akorát já a Radek s Dášou. Martin bál vejšky tak čekal dole se mnou. Když se Dáša pokochá jedem dál. Při zastávce na domluvu kterej hrad navštívíme Dáša zjistila že nemá dalekohled. Jela se po něm podívat zpátky k věži. Nevrací se, tak Charli jel zjistit kde se courá. Taky se dlouho nevrací tak otáčím sajdu a jedu se kouknout co se děje. Ubohá Pavla zůstala sama na silnici. Dojel jsem na dohled k věži a nikdo nikde. Začíná krápat tak se radši vracím k Pavle. Cestou mě chytla průtrž mračen. Řvu na Radka at‘ se kreje za plexisklem. Já žádný nemám tak jsem v mžiku mokrej jako myš. Našel jsem zmoklou Pavlu a všichni tři se choulíme pod igelitem. Když slejvák přestal přijel mokrej Charli a mokrá Dáša bez dalekohledu. Převlíkli jsme se do suchýho, navlíkli nepromoky a kašlem na hrad jedem na Slovensko. Cestujem v dešti, stavíme u obchůdku na doplnění zásob a na kafe jdem do vedlejší zaplivaný hospůdky. Tam se s náma snažil družit jeden opilej Maďar, jenže mu nerozumíme a asi by jsme nerozuměli ani kdyby mluvil česky. Pak už zastavujem jen na kontrolu mapy. Při odjezdu z jedný takový zastávky najednou ty dva přede mnou skočí na brzdy, brzdím taky, jenže tři mokrý bubínky mě nechaj na holičkách. Bum. V sajdě je díra o Dášenčin výfuk. Trochu moc zážitků na jeden den. Když pak po pár kilometrech přestane Dášenka dobíjet už se ničemu nedivím. Na okraji cesty v hrozným smradu z jakýsi slepičárny opravujem uhlíky. Hranice přejíždíme v Komárně. Konečně rozumíme nápisům i lidem. Valíme se na první kemp. Ten už bohužel zrušili jak zjišťujem na místě. Jedem dál na východ od Štůrova . Kemp je lacinej a hezkej. Šílenej den končí. 150km 1036 km celkem.
Pátek. Prší a pršelo až do odpoledne. Když konečně přestalo jedeme se vyloupat na termálko a domů. Jenže 20km za Štůrovem bouchlo Dášence zadní kolo. Duše na odpis. Termálko je v řiti Charlie vyrazil shánět duši. Po ujetí 70km se vrátil my se zatím choulíme pod igelitem v dešti ,kterej Charlie objel..Přezouváme a jedem dohnat ztrátu. Dáša poslala bráchovi sms, že bouchla duše a ten šílenec neví, že jsme před Komárnem a veze nám novou. Už nešel zastavit. Konečně si kupuju jiný brejle ( měl jsem jen černý) a tak můžem za tmy pokračovat. Leoše jsme potkali kus před Dunajskou Stredou . Jel 4 hod- šílenec už ve čtyřech moto jedem domů. Průjezd noční Bratislavou byl úchvatnej Ploštice krásně uháněla. Nikoho nemůžu ukecat abychom jeli až do Brna tak spíme zase u Malacek na stejným místě. 220km celkem 1256km
Sobota. Zase je hic. Přehřívá se i Dášenka. Než v tom jet tak se radši jedem poprvé vykoupat k jakýmu si písáku. Čistá voda, písek a vykulený Slováci, kterým jsme předvedli jak má vypadat drsnej Českej motorkář!!!! Lanžhot – jsme doma!!! Svíčková v hospodě nám po týdnu s plechem a glutamanem přišla skvělá. Pak už jen jásání u Hustopečskýho tanku a vítěznej dojezd do Brna. Leošek přijímá Charlieho pozvání a jdou pařit až do rána. Já s Dášou jedu domů. Dorážíme v 0.45 hod. A jdem všichni čtyři spát do své postýlky. 263km celkem 1519km
Shrnutí:
Ujeli jsme 1500 km se závadama kterejm šlo i nešlo předcházet ale všechny byli opravitelný. Navšívili jsme tři středoevropský země a trochu je poznali. Maďarsko je pěkný, cenově srovnatelý, stojí za to tam jet. Je lepší vynechat Balaton a jet jinam mimo turistický oblasti. Maďaři jsou v pohodě až na domluvu. Lze se s nima domluvit německy nebo anglicky hlavně s mladší generací. Starší spíš ruštinu nebo po svým a to je pro nás zlý. Kér mi dere tvár nic neznamená. Máme-li doma malý dítě tak od tří vejš a sajdkáru můžeme bez obav cestovat. Samozřejmě že se jim musí přizpůsobit cestovní režim, nemůžem vzít s sebou bandu drsnejch motorkářů co z mašiny slezou jen na vyčůrání a celou noc prochlastaj. Moc se toho za den neujede, ale proč spěchat. Jedinej problém vznikne když dítě celou cestu prospí a večer nechce usnout.
Dřevák
Náhledy fotografií ze složky Maďarsko 04