Romantismus
(z francouzského romantique – románský, ale také
tajemný, fantastický).
Přechod od
(poprava
členů francouzské královské rodiny).
Moc
převzala nová síla – osvícená buržoasie.
Někteří
francouzští intelektuálové přešli k otevřenému ideologickému boji, který uvedl
do konfliktu různé sociální, politické a církevní kruhy. Byl zpochybňován
královský absolutismus a šířilo se přesvědčení, že moc patří lidu. Nositeli
nových myšlenek byli encyklopedisté.
1787
vyhlášena nezávislost Spojených států, ústava zaručovala poprvé politické a
náboženské svobody.
Svoboda,
individualismus a suběktivismus se staly nosnými myšlenkami
Vedle Francie docházelo k závažným společenským
změnám i v ostatní Evropě: Španělsko, Německo, Itálie.
Hudba,
jako obraz neklidné doby podává svědectví o bouřlivém vývoji. Dokladem toho jsou
vrcholná díla dovršitele klasicismu L.v.Beethovena
-
Symfonie č. 9 d moll, opera Fidelio, nebo Missa solemnis – a díla jeho
pokračovatelů – romantiků.
Buržoasie
vystoupila jako nová společenská vrstva. Ovlivňovala kulturní, divalední a
hudební život evropských měst. Např.Gran teatro del Liceo v Barceloně bylo
postaveno v r.1847 za pomoci akcií. Bylo určeno pro buržoasii. Neslo sice jméno
královny Isabely II, ale královskou lóži postrádalo.
Hudebníci
se stávají svobodnými osobnostmi. Už neslouží panovníkům, šlechticům, jsou stále
častěji jako svobodní umělci, slouží sami sobě a především hudbě.
Romantismus
obnovil víru v člověka a lidské bratrství. Umění vyjadřuje city, je prostředkem
komunikace. Oproti hudbě
Na
základě filosofických úvah vznikají teorie o krásnu – estetika.
Je
vnímána a respektována úloha génia – skladatel i interpret, často v jedné osobě.
Romantismus
objevuje životodárné síly přírody a venkova – čerpá zde mnohé inspirace. Tíhne
ke světu pohádek, mythů, ke křesťanskému středověku. Hudba prochází mnoha
výrazovými a barevnými odstíny, od temných a zamlžených až po vroucí,
projasněné.
V
19.st. vznikají nové, nebo se proměňují stávající hudební formy a druhy:
do své podoby kristalizuje umělá píseň, symfonická báseň, programní symfonie.
Novinkou je také charakteristický hudební kus. Hudba se sbližuje s ostatními
druhy umění a také s filosofií, což odpovídá všestrannému vzdělání jejich
tvůrců.
Někteří
hudební badatelé rozdělují romantismus na raný – Schubert, Schumann, Chopin.
Vrcholný
– Brahms, Čajkovskij, Verdi, Wagner, Smetana, Dvořák.
Pozdní
– Mahler, Strauss, Rachmaninov, Skrjabin, Foerster, Suk.