Pozdně
barokní styl,
rokoko,
galantní hudba
Po
rozkvětu vrcholně barokní hudby v ½
Jedním
z mezistupňů mezi barokem a klasicismem bylo rokoko– (z franc.rocaille
–rokaj)-ornamentální motiv, vzniklý z mušle. V hudbě se také někdy
označuje jako galantní, nebo citlivý styl. Směřuje k drobným formám,
zpěvné, citově zjitřelé melodice, přehlednému členění a prosté harmonii. Termín
rokoko je třeba chápat jen orientačně, nelze jej postavit jako rovnocenný mezi
baroko a klasicismus. Svůj význam ale má, neboť jeho protagonisté ve svých
dílech mimo jiné předznamenali vznik a vývoj symfonie, sonáty a sonátové formy.
Na ně navázali a jejich odkaz rozhojnili vídeňští klasikové i další klasičtí
autoři.
Berlínská
škola je reprezentována dvěma syny J.S.Bacha, ale také hudebníky českého
původu-bratry Bendovými.
Mannheimská
škola proslula svým orchestrem, který předváděl nové výrazové a zvukové
prvky – např crescendo a decrescendo. I tam se uplatňovali čeští hudebníci,
otec a syn Stamicové, F.X.Richter.
Čeští
i skladatelé dalších národností, propracovali a dovedli k dokonalosti formu
sinfonie a sonáty. Někdy bývají označování jako „malí mistři“, protože sice
ovládali dokonale skladatelské řemesko, ale byli zastíněni trojhvězdím Haydn,
Mozart, Beethoven. Tito géniové se od nich mnohému učili a v mnohém na ně navázali.