Středověk,
křesťanská liturgie
Vliv antické řecké a římské kultury se promítl do
myšlení a zvyků prvních křesťanů. V 5. –
Díky propojení světské a
duchovní hudby v antice někteří křesťanští otcové projevovali neochotu k
příjímání hudebních zvyklostí. Např. sv.Jeroným pohrdal hudebními nástroji a
sv. Augustin nedokončil svoje dílo „O hudbě“a měl výhrady k užívání hudby při
shromážděních věřících.
Právě na
těchto shromážděních vznikla liturgie, kombinující řecké a židovské zpěvy.
Antifona
= odpovídající, protihlasý ( z řečtiny) – melodický zpěv, předzpívá sbor,
odpoví shromáždění věřící.
Responzorium
– vychází z gregoriánského chorálu – kněz předzpívá kolorovaně, lid odpoví prostě.
Sv. Augustin vzpomíná na
zpěv žalmů s hezkými a příjemnými melodiemi. Zpěváci se střídali, refrén
zpívali všichni společně.
První
kostely obohatilo zpívané čtení a předříkávání modliteb v jednoduchých
melodiích – jeden z předstupňů monodie křesťanského západu.
Ve 4.st.n.l. vzniká mnoho
kostelů a svatyní. Jeruzalémská liturgie byla vzorem pro liturgii římskou –
papež Damsa I. (366-384). Hudbě přáli i jeho nástupci, zejména Řehoř Veliký –
papežský úřad zastával v letech 590-604 n. l. Sjednotil křesťanskou liturgii,
hudba začala být chápána jako vhodný prostředek k šíření duchovna.
Opravdový rozvoj
křesťanské liturgie souvisel se zakládáním kllášterů – modlitby během celého
dne (zmínky o nich jsou již ze