Život v Modém světě
Každým metrem, o který se vzdalovala od Země, z ní klouzala ta hrozná tíže bolesti, ponížení, lidské zloby. Na konci tunelu čekala jiná duše a pomohla jí překonat práh světů. Josef.
Ale já jsem tě neprozradil, byla Aljeanova první slova.
Já vím. Zradili mne jiní, ti, co mne odvedli do úkrytu. Když jsem viděl, jak po stráni k mé jeskyni šplahjí biřici, vyběhl jsem ven, do hor. Málem jsem jim unikl, ale pak mi uklouzla noha a spadl jsem do hluboké rokle. Za čas tam někdo možná najde pár kostí z mého těla, usmála se duše, která byla Josefem.
Proč to všechno bylo tak kruté?
Mocná energie, které my lidé říkáme Bůh, odpověděla: Musel sis projít bolestmi, které tvým zaviněním vznikly jiným. Každý týden jsi cítil bolest jednoho člověka, kterého nemohl vyléčit Jozue poté, co jsi v Jeruzalémě přispěl k jeho ukřižování.
Vím, vzdychla Aljeanova dušička. Jen jsem nečkal, že to bude tak strašně kruté, že budu tolik trpět.
Bůh se laskavě usmál: Nic se neztrácí, žádný čin, ani dobrý, ani zlý. Za vše dojdeš odplaty. Za dobrý čin tím, čemu lidé říkají úspěch, štěstí, spokojenost, za špatný neúspěchem, bolestí.
Jaké by asi muselo být křesťanské peklo... povzdechla si Aljeanova dušička, stále ještě ovlivněná náboženstvím, ve kterém její poslední poslední fyzická podoba prožila život.
Peklo je na Zemi, je to to, co jsi právě absolvoval. Není nic horšího než to, co si působíš sám svými vlastními činy. Lidem na světě chybí vnímavost pro potřeby druhého, chybí jim schopnost vcítit se do svých druhů. Mnohem snazší a jednodušší je přijmout dogma, zvlášť ocitnou-li se jejich duše v tělech vládnoucích vrstev jednotlivých národů. Duše, které vstoupí do fyzických těl, ztrácejí schopnost nahlédnout jedna do druhé, pochopit vzájemně své jednání. Jen v harmonii je dokonalost; dovedeš-li ty, duše, vstoupit do duší, které Tě obklopují - a ony do tvé, dovedeš-li je pochopit - a ony tebe, ocitnete-li se tak ve vzájemné harmonii, zjistíš, že fyzické či psychické násilí je něčím zcela nepotřebným, ba nesmyslným, nechápeš, proč a jak k němu kdy mohlo docházet. Jenže, bohužel, planeta Země není uzpůsobena k podobnému životu.
Proč tedy na ní musíme žít? Cožpak ve vesmíru není jiná planeta, kde by nám bylo líp?
Je, jistě je. Ale všechno má svůj nutný vývoj, vývoj trvající milióny let. Tento vývoj se netýká jen hmotného světa, ale i duchovní oblasti, a tím nemyslím náboženství, ale vývoj jednotlivých duší, které jsou samozřejmě ovlivněny prostředím, ve kterém se reinkarnují do hmotných těl, způsobem života a náboženskými a filozofickými idejemi té doby. Všechny duše, které přicházejí sem do Modrého světa, jsou ve stádiu určitého duchovního vývoje. Teprve poté, co dokážou zvládnout život na Zemi, mohou postoupit do vyšší hladiny duchovního života. Buddhisti říkají, že lidské duše chodí na planetu Zemi jako lidé do školy. Dokud nezvládnou třídu, musí ji opakovat. Tady je to ještě horší; i vyspělí žáci se někdy vracejí hluboko dolů, pokud ve chvíli, kdy už se blíží postupu, podlehnou svodům hmotného světa a ublíží. Víš to ostatně sama, dušičko, která jsi teď byla v těle muže Aljeana a před tím v mnoha jiných. Všechno tvé trápení začalo tím, že jsi nezvládla život v těle krásné a mocné ženy Anny v Jeruzalémě.
Aljeanova duše si vzdychla.
Takže vlastně prakticky nemám šanci... Ať se budu snažit jakkoliv, vždycky udělám něco špatného, co ovlivní můj další život ...
Chyby dělají všichni, i my, odpověděla mocná energie, nazývaná Bůh. Však jsme za své drobné chyby hned potrestáni. Ovšem ty chyby, které negativně ovlivnily existenci jiných duší, ty musíme odčinit ... Není to snadné, já vím. Z tohoto světa do vyššího odcházejí pouze opravdu silné duše. Mnoho faktorů ovlivňuje tvůj další vývoj. I hmotné tělo, které si vybereš a které je poznamenané genetickými vlivy předchozích generací. Stejný vliv mají chemické prvky, které se nacházejí v obalu planety Země i na jejím povrchu a jsou - nebo spíš v nedlouhé době budou - zneužívány.
Pohleď na planetu Zemi jinýma očima. Hmotný pohled ti ukazuje modrou kouli s probleskujícími temnými pevninami, obtočenou bílými oblaky. Docela pěkné, že? Duchovní pohled je úplně jiný - změní ji v pestrobarevnou změť, z níž značná část má silné negativní záření a ovlivňuje nejen existenci hmotného těla, ale i duševní a duchovní činy lidí. Mnoha, velmi mnoha životy musí duše projít, aby dokázala dosáhnout takové formy harmonie, která jí umožní postoupit výš.
Aljeanova dušička se usmála. Od chvíle, kdy opustila tělo, už necítila tak prudký odpor k poslušným příslušníkům katolické církve, přestože si uvědomovala, že tento pocit v sobě má a že se s ním v některých z budoucích životů bude muset vyrovnat. Dokud to nedokáže, dokud nedojde smíření, nedokáže postoupit po své duchovní cestě dál a - neboť v Modrém světě se paměť duším vrací - nevrátí se do situace, v níž se nacházela před vstupem do těla dívky Anny v Jeruzalémě. Aby mohla postoupit, musí se vrátit před rok nula křesťanského letopočtu.
úryvek z knihy Anny Farianové Putování po čtrnácti životech