L.á.s.k.a
Až náhodou,
až náhodou
se sejdem
Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde
Jeden z nás dvou,
jeden z nás dvou
ne-tuší
A z velkých slov,
a z velkých slov
jen prší
Když ti schází sůl
cukr nestačí,
vím co chceš teď říct,
že bude všechno jinačí
R: Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
není žádná hra.
Přihořívá
děláš , že ne-máš zájem
si prostě TEN
i po slepu
se najdem
Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde
Až náhodou
až náhodou
se sejdem
Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší
R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já
Tak to jsem já
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já
Jé é
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk …
chci ti právě říct,
že si správnej kluk
Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší
R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
chci ti právě říct,
že si správnej kluk !
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já
Tam gdzie ty...
Rzucamy tyle słówŻe nie uniesie wiatr
By echem o nich grać
Pal sześć...
Zwodzonych uczuć most
Po którym przyszło iść
I suchą stopą przejść
Na „cześć”
Czy do głuchych rozmów niesłownych
Szczęście nam dopisze
Znów treść?
R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Ty mówisz – nie ma co...
Bo z tysiącami spraw
Do ładu musisz dojść
Więc idź!
Zwodzonych uczuć most
Na brzegach naszych serc
Podnosi w górę czas i ty...
Czy do białych kopert z daleka
Szczęście mi dopisze
Twój list?
R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
Czy do dróg co jeszcze przede mną
szczęście mi dopisze
twój ślad ?
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
Jen spát
1. V dálkách, kde mi láska dává křídla.Tam v těch dálkách, co chci, může se i stát.
Zatím víc než tuším, že můj budík vstává.
Zase mám se snů vzdát, když já chci spát!
R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 2x
2. V dálkách, kde mi lítat nezabrání.
Tam v těch dálkách, co chci já se vyplní.
Přesto vím, že budík jedno moje přání
nesplní a s ránem zazvoní.
R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 4x
Nebojím se!
Den zavřel brány a hodný holky spí.Ten, kdo se brání, čeká až se rozední.
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních.
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl,
v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil.
R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý...
neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí.
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP!
Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé.
R: Nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
Vím, co zná můra, když zbloudí.
Smotá do záclon svý touhy pouhý – kouzlí ...
Já vím, že nejsou zlý.
R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám, chci odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
Jak motýl
Nejsou vždy příjemnésny co se zdaj
Někdy tak záhadně
v myšlenkách spěchám
pod polštář své lži schovám
když utíkám ( „za čím ?“ )
Utíkám od-někud a nevím kam
někdy tak vzdálená,
vzdálená se zdám
Do sebe schoulená jsem
jsem nevinná ( „zatím“ )
Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….
R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
Denníky skrývají
věty s otázkou
Hádky i smíření
stránku za stránkou
Prý velké holky jak já,
už nepláčou
Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….
R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
- - -
R 2x: Toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
Zavři oči
Tolikrátslyším, že se neztratím
prý se nemám čeho bát
Tolikrát
koukám dírkou klíčovou
co se všechno může stát
Všechno je,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na “velké“ věci si přivykám
R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.
Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám
… a taky pospíchám!
na na na na na na na ….
Tak se ptám
proč se hází na zdi hrách,
když hru s časem musím hrát
Jak se znám
ze spaní prý povídám,
někdy k našim utíkám
Všechno je ,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na “velké“ věci si přivykám
R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.
Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám
Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.
Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám
… tak něco si přej!
Noc se už ztrácí
buděj se ptáci
končí můj vysněný sen
stát jen za dveřmi
se nevyplácí
úraz je víc než jistej J
něco si přej !
na na na na na na na ….
tak jen si přej!
na na na na na na na ….
R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.
Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám
… a někam pospíchám
Měls mě vůbec rád
1. Zavolá nebo přijde.
Prostě řek: „ Jak to vyjde .“
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.
2. Zmizela i moje víra,
na lásku se přece neumírá.
Tak dál se ptám,
proč tě nezajímám ?
Na strach se nevymlouvám
úsměv, ten předem vzdám.
R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát,
tak měl´s mě vůbec rád – aspoň trochu rád ?
3. Zavolá nebo přijde,
Prostě řek: „Snad mi to tak vyjde. “
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.
Na strach se nevymlouvám,
úsměv, ten předem vzdám.
R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát.
Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát:
„ Měl´s mě vůbec rád, prostě rád, někdy rád ?“
Zavolá nebo přijde....
Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát...
2x Měl´s mě vůbec rád ?
Zapadlej krám
1. Snad možná zítra já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší než ostatním může se zdát.
Jsem kapkou v moři,
co hráze boří
a devátou vlnou se tváří.
R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.
2. Den líně snídá, čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím.
Že pro pár kouzel, svět neprobouzel....
A tak v dešti mám sama stát.
R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.
Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá.
Už možná zítra já nebudu stejná,
snad možná zítra neobyčejná – chci se stát.
R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes už neotvírám, neotvírám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách se líbat.
když svítá....
Pády nespočítám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat
Klam
Otáčím další list
knihy, kterou musím číst
Proč málo není víc
a proč v slzách končí
loučení
dospělých
Jak máme, máme žít
kterou cestou a kam jít,
tak prázdný je ten sen
Proč se lidi trápí
závistí
každý den
Proč jsou hádky, proč ten klam
Ve svých lžích je každý sám
Když jsou sliby jen slíbené
Zůstaneš sám