2012
24.12.2012
05.12.2012 - jelikož se výrazně ochladilo a nasněžilo, necháváme pejsky odpočívat, což bude asi pokračovat i nadále. Ejmulka se vždy díky zimě těší zvenku domů do tepla a na baštu, takže si pobyt v bytě náležitě užívá především v tomto období.
Ve světle nových událostí bych také ráda všem, kdo mají zapotřebí rozebírat život a činnost ostatních lidí, zejména pak prostřednictvím pomluv, že jedno africké přísloví říká, že "stavíš-li past z pomluv, ulovíš neštěstí". Každé špatné chování se nakonec vrátí jako bumerang a hrozí, že člověk zůstane sám bez opravdových přátel jen s pár povrchními známostmi v řadě. Proto bych ráda poděkovala svým přátelům a kamarádům za podporu a jejich přátelství, jejich čas, který mi věnují a do nového roku 2013 jim popřála hodně štěstí, zdraví, lásky a jen samé pozitivní zážitky !
04.11.2012 - dnes jsme se zúčastnily s Hexinkou a Beru s Bertíkem stopařského závodu v Rakovníku (Ottův pohár 2012) v kategorii B (1. stopa Fpr 3, cizí s přechodem, 2. stopa vlastní 500 kroků, dvakrát lomená, hodinu stará). Po téměř dvouhodinovém čekání, kdy jsme s Beruškou už měly od svých pejsků vykňučené hlavy jsem šla s Hexinkou na vypracování první stopy. Hexinka se pěkně rozešla, nebýt křivě zalehnutého předmětu (ale díky bohu zalehla !!!! ), tak neměla na prvním úseku ztrátu jediného bodu, bohužel pak přišel přechod do hlubší oranice, kde Hexule naneštěstí zazmatkovala a sešla ze stopy, bohužel tak nešťastně do strniště, že stopa musela být ukončena, což mě mrzí, protože kdyby si lom našla, stopu určitě mohla dojít. Takhle jsme si vystopovaly pouhých 19 bodů, nicméně radost mi udělala na druhé - vlastní stopě, kde nejen, že zalehla oba předměty, ale na celé stopě mohla mít ztrátu pouze dvou bodů, z čehož jeden byl za křivě zalehnutý předmět. Bohužel osudným se nám stal druhý lom, který si Hexinka pro mě z neznámých důvodů velmi ověřila a připravila se tak o 5 bodů. Takže celkem 93 bodů, nicméně pěkné sledování, svižné tempo a i ty předměty se nakonec zadařily !!!! Takže i když jsme se neumístily v první desítce na naši premiérovou akci pěkný výkon a hlavně výborná zkušenost - víme na čem zapracovat (přechody, vyladit předměty a hlavně chování při nástupu a u rozhodčího, kde pořád kníkala a různě se pohybovala jen neseděla tam kde měla 
). Celý den panovalo vlídné počasí, zbytečně nepršelo ani nefoukalo. Prostě ideál. Takže do příštího roku vyladíme chybičky a zkusíme to znovu ! 
). Celý den panovalo vlídné počasí, zbytečně nepršelo ani nefoukalo. Prostě ideál. Takže do příštího roku vyladíme chybičky a zkusíme to znovu ! TERÉNY: 1. stopa: osení s mokrou hlínou, přechod hlubší oranice
2. stopa: mokrá oranice
- v kategorii A, čili 2 x stopa Fpr 1 měli všichni závodníci strniště (pro obě stopy)
31.10.2012 - jedna památeční z Landštejna (2007) Větší ZDE
Větší ZDE
23.10.2012 - Ejmička unavená po závodech :)
Ale poslušnost byla pro mě byla trochu zklamáním. Do teďka cvičila docela pěkně a šlo nám to spolu, ale včera místo chůze u nohy pozorovala nějakého vetřelce, který se procházel za JEJÍM plotem na cvičáku a chrastil tam listím. Absolutně mě nevnímala, což se pak odrazilo i na obratech na místě. Ale s přivoláním a aportem mi udělala radost, sice nám sundávají bodíky za překusy, ale to opravdu v těchto nízkých kategoriích už řešit nebudu. Každopádně mě dost nemile překvapilo, jak se prsila na každého cizího psa – vetřelce, co si DOVOLIL chodit po JEJÍM place. Na závěrečném vyhodnocení, kdy se nedopatřením strhla bitka dvou psů jsem byla opravdu ráda, že jí mám na vodítku, protože už to tam chtěla jít „řešit“ a rozhánět tuto nepovolenou demonstraci. Každopádně, abych se vrátila zpět k poslušnosti, tak paní rozhodčí Duffková byla opravdu benevolentní a zadala 43 bodů, i když já bych možná ještě pár bodíků sundala. Každopádně první místo nám uteklo o 4 body !!! Shrnutím je, že mám doma šikulku, protože brambůrka se opravdu místy na závodech i snažila a za odměnu, když dostala doma plyšovou hračku, byla v sedmém nebi…. Různě se po ní povalovala, nadhazovala, muchlala a pořád jí chodila ukazovat 
. Konečného umístění (2. z šesti) si opravdu vážím a mám obrovskou radost
. Konečného umístění (2. z šesti) si opravdu vážím a mám obrovskou radost 
Dalším naším úspěšným závodníkem byl náš dědeček Asso, který závodil v kategorii Senior (což byla stopa ZPS 1 a poslušnost poskládaná z různých řádů vyjma žebříku, metrovky a áčka). Dědeček docela zabodoval, i vysílačka se mu celkem povedla, škoda jespan style=nbsp; src=n stopy, na které ten náš mameluk neoznačil dva předměty a tudíž stopa za 73 bodů. Nebýt této vylomeniny, tak mohl dědeček brázdit přední řady a usurpovat si první místo :). Takhle se musí s Romanem spokojit s místem třetím. Jsou to šikulky a jestliže dědeček vydrží v tak dobré formě v jaké je i dnes, tak myslím, že závody je příští rok neminou, na to OSOBNĚ dohlédnu 
Jsou to šikulky a jestliže dědeček vydrží v tak dobré formě v jaké je i dnes, tak myslím, že závody je příští rok neminou, na to OSOBNĚ dohlédnu 
BODOVACÍ KARTY V RUBRICE ZKOUŠKY a VÝCVIK.
14.10.2012 - složila Ejmička s Romanem v Chebu svoji první vydřenou stopařskou zkoušku (já na zkouškách stopovat evidentně nemůžu, neboť Ejmule si ze mě dělá dobrý den a více než-li stopuje se na stopě prochází a romanticky pozoruje okolí), a to Fpr 1. První úsek byl tedy naprosto katastrofální, Ája šla po stopě spíš asi nějakým omylem, pak se - asi ze zoufalství - začala rozhlížet po krajině a intenzivně přemýšlela zda-li má pokračovat i za lom, anebo už to zabalí. Známí a kamarádi Ejmičku prý tlačili i očima a za to jim velmi děkujeme, neboť to zřejmě pomohlo a Ejmulka se trochu vzchopila a od druhého lomu to i vypadalo že čuchá (!!). Stopu pak celkem obstojně došla. Pan HODNÝ rozhodčí Kasík za tento PRO MĚ obdivuhodný výkon zadal 80 bodů !! Se stopováním mám od určitého okamžiku s Ejmulí problémy, neboť nástup jsme sice měly dobrý, pak jsem ale někde udělala chybu a pravděpodobně asi i několikrát za sebou, z čehož Ája nabyla přesvědčení, že stopovat se nemusí, když se zrovna nechce, a tak jsme měli se stopováním téměř dvou a půl letou pauzu. Pak se do stopování s Ejmičkou pustil Roman, ale bohužel v pěti letech už se těžko znovu začíná, a tak jsem ráda za tento výkon a nezbývá než-li doufat, že pílí a snahou se časem naše stopování zlepší :) Každopádně klobouk dolů před Romanem, ale i Ejmičkou, které se stopovat sice moc nechce, asi i kvůli tomu, že zatím není moc jistým stopařem, ale přesto stopu od druhého lomu celkem pěkně došla i s předměty:)) Zaslouží si hudlana, buchtička moje
Se stopováním mám od určitého okamžiku s Ejmulí problémy, neboť nástup jsme sice měly dobrý, pak jsem ale někde udělala chybu a pravděpodobně asi i několikrát za sebou, z čehož Ája nabyla přesvědčení, že stopovat se nemusí, když se zrovna nechce, a tak jsme měli se stopováním téměř dvou a půl letou pauzu. Pak se do stopování s Ejmičkou pustil Roman, ale bohužel v pěti letech už se těžko znovu začíná, a tak jsem ráda za tento výkon a nezbývá než-li doufat, že pílí a snahou se časem naše stopování zlepší :) Každopádně klobouk dolů před Romanem, ale i Ejmičkou, které se stopovat sice moc nechce, asi i kvůli tomu, že zatím není moc jistým stopařem, ale přesto stopu od druhého lomu celkem pěkně došla i s předměty:)) Zaslouží si hudlana, buchtička moje 30.09.2012 - dnes jsme se s Ejmulkou účastnily našeho prvního závodu v životě. Závod organizovala ZKO Březenecká a soutěžilo se ve dvou oddílech: stopa a poslušnost. Poslušnost Ejmulka docela zvládla, i když to umí mnohem lépe a přesněji, rozhodčí pan Tišl přesto zadal 41 bodů (na to že jsem jí píchla nehtem omylem do oka a pak ještě přišlápla chudákovi Áje nohu to dopadlo docela dobře ) .
) . U stopy mě ale Ejmulka hodně (HODNĚ) pozlobila, vůbec se jí na vojtěšce nechtělo čuchat a po pár metrech to sprostě vzdala. S vypětím všech sil (a to jsem jí tam tlačila i očima) došla kousek před lom a pak to trapně zabalila. Pokoušela jsem se stopu na krátké šňůře dojít, ale Ejmička se rozhodla, že už se nikam nejde. Nejdřív jsem myslela, že se jí na té desetimetrové šňůře po mě stýská, protože se ke mě vrátila a s prosebným výrazem (jako asi ať už jí netrápím) na mě koukala, ale protože já jsem tvrďák, tak jsem jí nenechala a naprosto důsledně jsem trvala, aby i nadále pokračovala "v práci". Protože můj pes mě asi miluje (jinak si to nedovedu vysvětlit), tak i přes svůj vytrvalý odpor ke stopování se sebrala, ušla posleních pár metrů a pak si ze zoufalství lehla. Stopu jsme tedy ukončily s 21 body a to ještě pan rozhodčí přivřel všechny oči .... Celkem tedy 62 bodů - 1. místo od konce.
09.09.2012 - pár vzpomínkových fotek Ejmulky ze Sranda závodu v r. 2009 ZDE a z roku 2010 pak ZDE. Více pak ve fotogalerii ZKO Cheb na rajčeti: http://zko-cheb.rajce.idnes.cz/
04.09.2012 - pomalu a jistě se nám s Ejmičkou blíží zkoušky ZPU-1. Jelikož Ejmulka není srdcem stopař a poslušnost má hezkou jen když ona chce (což je asi tak jeden případ z dvaceti), budu šťastná jako blecha, když se nám podaří zkoušku s odřenýma ušima složit. Stopa na ZPU-1 je sice jednoduchá a krátká, ale jelikož Ejmulka je ten typ psa, který zadarmo nic provádět nebude, mám strach aby i tak jednoduchou stopu došla. O poslušnosti si iluze absolutně žádné nedělám, nedávno jsem se přesvědčila, že když je černá madam rozladěná a není úplně naladěna na modus "jdeme něco dělat" nezvedne ani oko, natož aby se držela způsobně u nohy, takže i když se jedná o poměrně snadnou a jednoduchou zkoušku není zcela jisté, že jí zvládneme. Stále doufám, že pro mě by to mohla udělat, ale to jsem si myslela i u BHčka . Takže nezbývá nic jiného, než doufat ve štěstí a v dobrou náladu Ejmuspan style=color: #0000fflky o čemž dost pochybuji, neboť jakmile jí vytáhnu z pelechu před osmou hodinou ranní je zcela jisté jakou náladu bude mít. Je to prostě moje milovaná bambulka, která má jednoznačně nejraději mazlení :)
. Takže nezbývá nic jiného, než doufat ve štěstí a v dobrou náladu Ejmuspan style=color: #0000fflky o čemž dost pochybuji, neboť jakmile jí vytáhnu z pelechu před osmou hodinou ranní je zcela jisté jakou náladu bude mít. Je to prostě moje milovaná bambulka, která má jednoznačně nejraději mazlení :) 04.09.2012 - propozice na Chebský stopařský speciál ZDE
09.08.2012 - z archivu roku 2008, kterak náš dědoušek Asso lumpa odhalil :) Více ZDE
03.08.2012 - přidáno pár fotek ze stop s Hexinkou, TADY
02.08.2012 - pár fotek ze zkoušky ZZO
25.07.2012 - výborný a jednoduchý článek o shapingu a luringu. Jasně a stručně, ZDE
25.07.2012 - můj lachtánek :)
a Assík na Žandovském obranáři se slušivou kostičkou (tedy aportkem)
16.07.2012 – Ejmulka složila v neděli 15.07. v Habartově zkoušku ZZO. Chtěla jsem si ověřit, jestli bude poslušnost stejně tak otřesná jako na zkoušce BH v Aši. Musím říci, že se Ejmulka trošku polepšila, nicméně stále je na čem pracovat, zejména pak v cizím prostředí na cizím cvičáku, kdy je těžké Áju přesvědčit, aby odlepila čenich od země. Byla nám vytknuta opět menší koncentrace při chůzi a nepřesnosti. Přivolání mohlo být za 10 bodů, kdyby si Ejmulka stále nepletla povel k noze a volno, neboť když jí dám povel k noze, myslí, že má volno a lítá na vodítku jak papírový drak a když má jít volno, tak jde všude jinde dopředu, jenom na zkoušce se mrcasí pořád u mě…Trochu mě zamrzel aport, kdy jsem použila jinou intonaci, protože jsem měla strach, že se na cizím cvičáku místo aportování někde cestou k čince začuchá a už jí nepřinese, tak jsem si to pokaňhala, což jsem si v zápětí uvědomila a vydala povel v běžně používané intonaci, což zafungovalo tak jak mělo. Bohužel Ejmulka si aportek žvýká jako žvýkačku a hraje závody o to, kdy se jí ho podaří překousnout. Bohužel s tímto si nevím stále rady a tak jsme asi navždy odsouzené u aportu k 6 a méně bodům, což mě velmi mrzí, protože jinak pro něj vybíhá s radostí. Každopádně pan rozhodčí T. Krajčí byl VELMI benevolentní a zadal nám 52 bodů – prospěla výborně. Sice jde o začátečnickou zkoušku, ale právě díky ní vím na co se více zaměřit a že je nutné častěji trénovat v cizím prostředí a HLAVNĚ – dávat si pozor na intonaci hlasu !! Potvrzení o zkoušce ZDE.
Potvrzení o zkoušce ZDE.26.06.2012 - aktualita
PLÁN NA MĚSÍC ČERVENEC: naučit polohy na dálku
23.06.2012: katastrofální
16.07.2012: stále ještě katastrofální
30.09.2012: už je trochu zvládá
10.02.2013: polohy na dálku zvládnuté !!
25.06.2012 - včera jsme se byli s Ejmulkou a naším kamarádem Bertíkem podívat na zkouškách dle KJ Brno, které se pořádaly v Křimicích u Plzně, konkrétně pak na provedení zkoušky dle ZPU-S. Cesta byla téměř bezchybná, nejdříve jsme se točili na dálnici jako blázni na obrtlíku, poté jsme vjeli do bohem zapomenuté krajiny někam doprostřed polí a luk, při vyhlížení případného orientačního bodu (žádný tam nebyl) jsem si odnesla suvenýr na kalhotech a až poté jsme zdárně dorazili všichni na místo a mohli tak sledovat zejména speciální cviky u vrcholové zkoušky ZPU-S. Využily jsme s Beruškou výletu a zacvičily si s psíkama na cizím cvičáku poslušnost. Ejmulka mile překvapila, kdy se i v tom vedru plně soustředila na své milované prasátko 
a poslušnost měla opravdu pěknou, tedy až na houpačku, ze které má panickou hrůzu a odmítá s tímto zařízením cokoli mít, alespoň mám do budocuna zase nad čím přemýšlet.
a poslušnost měla opravdu pěknou, tedy až na houpačku, ze které má panickou hrůzu a odmítá s tímto zařízením cokoli mít, alespoň mám do budocuna zase nad čím přemýšlet. 18.06.2012 - v neděli složila Hexinka s Lenkou zkoušku BH, bohužel Hexouš není v poslední době ve své kůži a také byla asi zkouška uspěchaná ... z tohoto důvodu rozhodčí zadal Hexince 42 bodů (i když si myslím, že měla tedy poslušnost o něco lepší než Ejmule, která má taktéž ostudných 42 bodů). Hexině byla vytknuta menší koncentrovanost na psovoda, pomalé zaujímání poloh, nekorektní přivolání a povelová pomoc ze strany psovoda. Doufám, že další zkoušky skládající se mimo jiné i z poslušnosti už složí Roman s Hexinkou sám. Bodovací kartu z BHčka naleznete ZDE. Na zkoušku dle MZŘ v kategorii Fpr 1 nastoupila v neděli i naše Ejmulka, kerá to však vlivem počasí zabalila na prvním úseku. Stopy se začaly šlapat kolem půl jedenácté dopoledne, kdy začlo také pálit slunce, Ejmulka už při vystupování z auta dala jasně najevo co si o té šaškárně myslí. Ploužila se jako v posledním tažení, sotva udýchala cestu na stopu :) O něco víc energie získala až k večeru, kdy si zalezla do stínu. Tohle je bohužel náš velký problém. Ejmička není bůhví jaký stopař, s poslušností je taky na štíru (resp. kdy ona chce cvičit tak není a když nechce tak je ). Obyčejné teplo (a teď nemluvím o vedru) snáší špatně i v běžném životě, čili v těchto situacích asi ani nemá smysl se o cokoliv pokoušet. Takže si dáme v nejbližší době opravku :) Bohužel teplo asi nenatrénujeme, takže poučení pro mě plánovat si zkoušky na počátku jara nebo podzimu :)
). Obyčejné teplo (a teď nemluvím o vedru) snáší špatně i v běžném životě, čili v těchto situacích asi ani nemá smysl se o cokoliv pokoušet. Takže si dáme v nejbližší době opravku :) Bohužel teplo asi nenatrénujeme, takže poučení pro mě plánovat si zkoušky na počátku jara nebo podzimu :) 12.06.2012 - v neděli se Ejmulka chystá na zkoušku Fpr 1. Bohužel v poslední době na stopách trochu stávkuje, když jí to nebaví, tak se prostě otráveně po stopě vrací zpátky a zkouší jestli jí to projde. Navíc očekáváme vysoké oteplení a pravděpodobně i dusno, takže spíše nedělní zkoušky pojmeme jako placený trénink a Fprko si zopákneme jindy.
18.05.2012 - ráda bych někdy docílila toho, aby Ejmulka šlapala na zkoušce jako při nácviku ......
oproti tomu NEPATRNÝ kontrast - foto ze zkoušek:
14.05.2012 – protože jsem náhodou zjistila na internetu, že má být v neděli max. 14 stupňů, což Ejmuli vyhovuje a náhodou se konaly i zkoušky IPO na ašském cvičáku, na poslední chvíli jsme se rozhodly, že to zkusíme s tím, že při nejhorším bude druhá šance u nás 17.06.2012. Narychlo jsme ještě dodělávaly odložení vsedě, protože Ejmulka se neustále chtěla rozcházet se mnou (asi mě tak str/spanašně zbožňuje, že mě chce všude následovat). Na poslední chvíli se zadařilo, a tak jsme mohly brzy ráno všichni vyrazit. Dopoledne bylo věru chladné, což psíkům zřejmě vyhovovalo, lidem však o něco méně. Celou dobu jsem říkala, že si to radši odbudeme hned, a tak nějak vnitřně jsem si říkala, že bude nejlepší, když půjdeme na řadu druhé, max. třetí. Bohužel bylo nám stanoveno poslední místo, tak jsme musely vyčkávat o něco déle. Na to, že šlo o první zkoušku, jsem ani nebyla moc nervozní, bohužel Ejmule měla ten den neidentifikovatelnou náladu (neustále se pásla, neslyšela na jméno, žrádlo brala tak nějak jakoby z donucení, v autě se ke mně točila zadkem…a podobné pro ten den jistě vhodné nápady). V nácviku jsem tušila, že Ejmička nepředvede svojí „dívatelnou“ chůzi, na které jsme OBĚ dřely a že se pravděpodobně bude opožďovat. Jaké peklo však nastalo v průběhu první a posléze i druhé chůze nelze slovy popsat a pocity ani vyjádřit. Okamžitě při vyjití z výchozího bodu jsem poznala, že tohle bude fakt průser. Povel k noze Ája jistě v životě neslyšela. Nastavila svoji robotickou chůzi, tj. uši dozadu, prohnutý hřbet, svěšená hlava, otevřená pusa, houpavá chůze. Rozhodla se, že nejvýhodnější poloha pro ni bude metr za mojí nohou a ani pomocné povely (kdy každý znamenal ztrátu bodu) ji nepřinutily, aby pohla pacičkami a alespoň trochu se pro mě snažila. První obrat byl ryze vycházkový, Ejmička napla vodítko co to šlo (zřejmě mi chtěla vyrvat ruku i s ramenem, což se jí málem podařilo), hlavu intenzivně natáhla k zemi (prostě stopař na FH2 hadr), a abych tam nenechala část své paže musela jsem s ní prostě cuknout, jinak by tam s rypákem u země zůstala ještě dnes. Při první změně tempa šla Ejmule do sebe a rozdíl metru a půl od mé nohy bravurně dohnala, teď ode mě byla pouze metr na délku. Při prvním obratu doprava si usmyslela, že doprava jít je nuda a chtěla jít rovně. Pomocné povely, které nás stály zbytečné body vůbec nepadaly na úrodnou půdu, ale tak nějak jsem tušila, že když ji alespoň neupozorním, že teď cvičíme a opravdu nejsme na procházce, že se tam někde svalí jako žok brambor a dál půjdu bez psa. Když jsme trapně zvládly průchod skupinkou (Ejmička už zase zvýšila svou vzdálenost na svůj metr a půl, ve skupince možná i dva metry) přemýšlela jsem, že pana rozhodčího Petráška požádám o ukončení zkoušky. Neboť někdo mi zřejmě v autě vyměnil psa, zlomil mu ocas a dal ho tam místo mojí Ejmule. V duchu jsem si říkala, že tohohle psa neznám a nechci ho. Naštěstí ji ke konci zkoušky osvítil duch svatý, při odložení vsedě seděla a ani neměla snahu mě následovat (jsem si říkala proč asi) a odložení vleže taktéž zvládla. Při přivolání z odložení zřejmě došlo ke změně časoprostoru, červí díra zapracovala a někdo mi v té rychlosti opět vyměnil psa. Najednou tu (opravdu brzo) byla moje milovaná Ejmulka a na zavolání vyběhla jako raketa a předvedla předpisové předsednutí (což normálně nemá, sedá trochu nakřivo). Dlouhodobé odložení už je naše disciplína, takže to jsme zvládly za 10. I když než se tam doplazila (protože mezitím opět došlo k deformaci časoprostoru a někdo tam zase nastrčil to trapné, otrávené psisko) uběhla další minuta. Ejmule sice zkoušku BH složila s hodně odřenýma ušima, ale možná bych byla radši, kdybychom neprolezly, protože 4 body z milosti u chůze hovoří myslím za vše. Přemýšlím, že si BHčko následně někde opravíme, protože tuto ostudu nemohu přenést přes srdce. Kdyby to totiž bylo zasloužených 42 bodů, tak jsem šťastná jako blecha a už Ejmulku nebudu trápit na takto nudné zkoušce. Bohužel jsem přesvědčena, že ve skutečnosti jsme měly obdržet tak maximálně 28 bodů. Provedení posledních cviků totiž grow celé zkoušky opravdu nezachrání, BH je zkouška doprovodného psa, tak by měl pes svého psovoda NORMÁLNĚ následovat a ro/spannbsp;zhodně by neměl předvádět to, co tam předváděla Ejmulka. Upřímě musím říci, že mě vzhledem k téměř ideálním podmínkám ke zkoušce, Eimie hodně zklamala a myslím, žpomalu a jistě se nám s Ejmičkou blíží zkoušky ZPU-1. Jelikož Ejmulka není srdcem stopař a poslušnost má hezkou jen když ona chce (což je asi tak jeden případ z dvaceti), budu šťastná jako blecha, když se nám podaří zkoušku s odřenýma ušima složit. Stopa na ZPU-1 je sice jednoduchá a krátká, ale jelikož Ejmulka je ten typ psa, který zadarmo nic provádět nebude, mám strach aby i tak jednoduchou stopu došla. O poslušnosti si iluze absolutně žádné nedělám, nedávno jsem se přesvědčila, že když je černá madam rozladěná a není úplně naladěna napodobnou vlnovou délku jako já, nic s tím v pdstatě nezmůžu. Naše dvouletá dřina přišla naprosto vniveč a bohužel OPĚT stojíme na začátku, což mě po dvou letech opravdu velmi mrzí. Byla bych asi spokojenější, kdybychom z této zkoušky s Ejmulí vyletěly jak raketa s Gagarinem.
Ovladatelnost na vodítku: 10 bodů / 15
Ovladatelnost bhttp://www006.estranky.cz/system/editor/fckeditor/editor/images/smiley/msn/heart.gif p/spanez vodítka: 4 body /15
Odložení v sedě: 8 bodů /10
(dva body dolů za menší koncentrovanost na psovoda)
Odložení vleže s přivolání: 10 bodů /10
Dlouhodobé odložení: 10 bodů /10
CELKEM 42 bodů z 60. OBSTÁLA (z milosti). Potvrzení o zkoušce naleznete ZDE.
22.03.2012 - dneska má Ejmička 5. narozeniny !!! Všechno nejlepší i ostatním "éčkům" z vrhu ! :)
16.03.2012 - tento týden jsme s Ejmičkou nacvičovaly část zkoušky BH. Po dlouhém a náročném přesvědčování z řad kamarádů, kdy jsem kladla tvrdý odpor jsem se rozhodla, že s Ejmulkou v červnu zkusíme odchodit BHčko (zde uvádím výňatek konverzace - Kamarádka: "pojď, půjdeme spolu, bude sranda..." Já: "ne, nikam nejdu. Je to dlouhá zkouška, k ničemu jí nepotřebuji, pro Ejmuli je to těžké, nudou mi pak uteče z poslušnosti. O takový trapas nestojím." Kamarádka: "ale nene, to zvládnete, tak pojď..." Já: "tak jo"). Jelikož Ejmulka cvičí pěkně, ale pouze v krátkých sekvencích, je tato pro ni VELMI dlouhá zkouška prubířským kamenem a nejsem si zcela jistá, že ji složíme hned napoprvé. Velkou roli v tom hraje také fakt, že jakmile žroutík zjistí, že v kapse nemám nic, čím bych ji dostatečně uctila, začne protáčet oči a po chvilce vypadá, že týraná je její druhé jméno. V takovém případě, pokud má možnost, odchází a předstírá, že mne neslyší. O čemž jsem se přesvědčila při nácviku, kdy už nudou sotva pletla nohama a kdyby si vzala příklad ze svého kamarády Pídi, tak začne hlasitě vzdychat. Její útrpný výraz to jen potvrzoval a hovořil ke mě zcela jasně. Po skončení "výcviku" byla propuštěna, což pro ni bylo povelem k obnovení energie a běžela se se svými emocemi podělit s opodál ležícím klackem. Ten to jednoznačně odnesl, zbyly z něj jen třísky. Evidentně mozek (můj) dlouhou odpočíval (asi 14 dní), a tak ho budu muset zase zapojit a popřemýšlet jak to celé provedeme.
25.01.2012 - trocha té historie, zde Ejmička coby malý kašpárek s Vítkem :)
08.01.2012 - všechny své dvounohé i čtyřnohé známé a kamarády vítáme v novém roce 2012. Letošní rok bude ve znamení tvrdé dřiny (již od vánoc se na to zodpovědně připravuji a vytvářím si potřebné tukové zásoby, aby mé tělo v budoucnu netrpělo nedostatkem z důvodu časové tísně v rámci intenzivního tréninku, Ejmička mě v tom hrdinně podporuje a batští o sto šest). Onehdá jsem řekla, že Ejmulka je ve velmi dobrém stavu, proto na ní zatím nemohu najít jediný šedivý chlup. Doufám, že v tom zápřahu tento stav i nadále potrvá a ani jedna v průběhu nezešedivíme
