Zvykání na doma ...
Tak už sem tu. Je to to obrovský a neznámý a je tu plno cizích pachů. Položili mě do košíku, kde byla měkká deka a hračky. Ale ležet se mi nechtělo. Tak sem se vydal na průzkum. Všechno sem si pořádně očichal, chodil sem z jedné místnosti do druhé. Trošku sem se bál, ale byl tam klid, takže to nebylo až tak strašný. Našel sem i misku s vodou, tak sem se po té dlouhé cestě konečně pořádně napil. Mňam. Ještě sem chvilku zkoumal, ale nějak mě to unavilo, tak sem si lehl do pelíšku a odpočíval.
Pááánečku, prospal sem se asi 2 hodiny...paráda. Mám hlad a chci dělat loužičku. No..na dvorku sem ji udělal kdekoliv, tak asi tady můžu taky. Zkusím to. Tááák...hotovka. Proč ti lidi na mě zvyšují hlas...vždyť je to jen loužička. Ti nadělaj. Mám hlad. Oni to asi nepoznali...ale ano..už se mi tu cosi chystá. Hmm, pěkně to voní, to si pěkně nacpu pupík.... Tak už sem to zbaštil, to bylo jako všechno?? No nějak se mi to nezdálo, ale nic nenadělám.
Co se to děje. Někam mě nesou. Jéé....sem venku. Tolik místa a další pachy a vůně. Klacíky, tráva, drobečky..všechno to musím ochutnat. Halo, neberte mi to z té pusy. Lumpové, nic mi nedopřejou. Udělám naschvál loužičku. Táák, a je to. Nic? Ticho? Hm..zvláštní. Tak a už mě zase chytli a nesou pryč. Á, domů..to je mi pořád cestování. Asi si dáchnu...schoulím se do pelíšku, a budu si snít svoje štěněčí sny.