Jelen sika
(Cervus nippon)
Hlavní znaky: Jelen sika je menší než jelen lesní evropský. Dalším rozdílem od jelena lesního je kratší, z profilu trojúhelníková hlava. V létě kaštanově hnědý s bílými skvrnami, v zimě šedohnědý.
Způsob života: Skrytě v lesních porostech, na pastvu vychází po setmění. Žije v menších, výjimečně i větších tlupách
Potrava: Potravou siky jsou letorosty a větvičky keřů i stromů, různé byliny, hlízy, houby, živá kůra, listy, pupeny a plody stromů, zvláště žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny, ovoce pláňat i různá zelenina a polní plodiny
Sika patří k menším druhům jelenů. Dosahuje hmotnosti do sto kilogramů a kohoutkové výšky 70-120 cm. V létě je kaštanově hnědý, s velkými bílými skvrnami uspořádanými v podélných řadách. Na hřbetě je podélný černý pás, okolí ocasu čistě bílé. V zimě skvrny mizejí, srst je pak šedohnědá. Parohy jsou jednoduché s třemi až pěti výsadami. Říje probíhá v září až listopadu. Na malém prostoru může dojít v období říje k vybití agresivity samce na laních nebo mláďatech. Jsou velmi časté případy, kdy samec laně napadá a pak musí být zbaven své ozdoby a odrohován. Hlavně v oborách v omezeném prostoru může souboj dvou samců skončit tragicky. Laň klade jednoho, zřídka dva kolouchy po 8 měsících březosti, zpravidla v červnu. Mládě kojí až do příští říje i když zelenou potravu přijímá kolouch již od druhého měsíce života. Mládě většinu doby proleží v úkrytu a matka se k němu vrací několikrát za den jen na kojení.Teprve po několika dnech mládě následuje matku. Dospívají ve věku 1,5 - 2 let. V zajetí se sika dožívá až dvaceti let. Jelen sika žije téměř stále ve větších nebo menších tlupách. Kromě doby říje, kdy se obě pohlaví stýkají, žijí laně s mláďaty v mateřských tlupách a jeleni se sdružují do zvláštních, vesměs málo početných v nichž zůstávají téměř až do říje. Tlupu holé zvěře vede vždy zdravá a zkušená matka, která však nemusí být vždy starou laní. Tlupu jelenů zpravidla vede její nejmladší člen, kdežto staří jeleni bývají většinou vzadu. Siky mají rádi střídavé poměry porostní a terénní s proměnlivou pastvou.. V zimě jsou to z více než 60% lesní dřeviny. Velké škody působí především loupáním a ohryzem lesních dřevin. Původní domovinou siky je Mandžusko, východní Čína, Japonsko, Korea a na sever zasahuje až do Ussurijského kraje v Rusku. U nás mimo zoologických zahrad a obor se vyskytuje především v Manětínské vrchovině odkud se rozšířil především na Tachovsko, Domažlicko a okolí Slavkovského lesa. V podstatě se s nim můžeme setkat ve větší části Plzeňského a Karlovarského kraje.
Zdroje: www.e-planeta.cz
www.příroda.cz
kniha - Zoologická zahrada
Fotografie: www.e-planeta.cz
Vypracovala: Petra Dušková
Dne: 16. 3. 2008
Děkuji
(petra, 26. 11. 2012 16:59)