Hřebec
Za hřmotu kopyt v bouřný cval,
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal,
jiskrné oči září.
Srst jasným zlatem zplane,
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.
Když uzda zkrotí divný příběh
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest,smutek,strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.
A znovu letí dálavou,
teď před sebou má překážky
a první k cíli dorazí
ten hřebec nezná porážky.
A znovu srdce hrdé plá,
a znovu duní bouřný cval,
teď jinde šťasten vyhrává,
teď dostihových drah je král.