Patnáct měsíců
Tak patnáctka se taky neoslavuje, kdybych si to nespočítala, tak ani nevím, že mi je už patnáct měsíců.
Je u mne zase spousta nových věcí, ani nevím jestli si na všechno nového vzpomenu. Zase chodíme s mamkou do Berušky, jsem moc ráda, už jsem se moc těšila na všechny moje kamarády z Berušky, a jak vyrostly, za tu dobu co jsme tam s mamkou nebyly! A taky jich přišlo hodně nových. Přemýšlela jsem proč jsme vlastně tak dlouho nebyly v Berušce, ale prý byly nějaké prázdniny, či co? Já jsem teda žádné prázdniny neměla, že by mamka? A protože jsem přes ty prázdniny vyrostla můžu už chodit na cvičení. Byla jsem moc zvědavá, co to to cvičení je a tak jsem se tam moc těšila. Byla jsem tam s mamkou a s Tomíkem a s jeho mamkou a všem se nám tam moc líbilo. Takže teď tam budeme chodit už pořád, každé pondělí.
Už jsem dlouho nenapsala jak vypadá takový můj obyčejný den. Takže, ráno vstanu okolo půl osmé, nabumbám se od mamky, mimochodem začíná mi vyhrožovat, že mi mlíčko od ní už nedá, ale snad to nemyslí vážně, co já bych dělala? Tak tedy vstaneme, teda spíš já vstanu, mamka by snad ještě chtěla spát, a začnu šmejdit po posteli, jednou jsem už i spadla z postele a to by jste koukali, jak mamka rychle z té postele vylítla! A hned jsme vstávali, asi takhle budu padat častěji. Hned jak vstaneme jdeme do pokojíčku, kde mě mamka dá na nočník a já se vyčůrám a vykakám. Pak děláme snídani, teda mamka dělá snídani, já připravuji příbory, misky, měchačky, lžičky, struhadlo, kelímky, otvíráky, kvrdlačky, mašlovačky, hrnce, pánve, pokličky a ostatní užitečné věci do kuchyně na zem. Mamka ale nechápe, že to připravuji, jako prostírání k naší snídani a vždycky když odběhnu, snaží se to vrátit zpátky. „Teda mami, víš co mi to dalo práce?“ Mrknu na mamku, když se vrátím do kuchyně s koncem toaletního papíru v ruce. „Néééééé“ zakvílí mamka a běží žbrblajíc cosi o tom, že zase, k mé velké radosti, zapomněla zavřít záchod, podél stuhy toaleťáku zpátky na záchod. Tam snažíc se namotat toaleťák zpátky na roličku po chvíli zavírá dveře. Já už mám opět vše v kuchyni prostřeno a navíc se mi podařilo rozcupovat zbytek toaleťáku na opravdu maličké kousíčky. Dneska se mi povedly opravdu miniaturní, jsem na sebe moc hrdá. Mamka je začala sbírat a já utíkám do pokojíčku lomcovat s houpačkou. „Hopy, hopy,“ dožaduji se houpání, ale mamka buď v rekordním čase uklidila kuchyň, nebo konečně pochopila, že takhle se bude snídat nejlépe, mě volá na snídani. Asi po desátém Nelinko ňaňa, pouštím houpačku a jdu omrknout tu snídani. Super, chlebík se sýrem a malinký rajčátka, to si dám, sbíhají se mi sliny a nechám se odnést do jídelní židličky, kde vydržím celé dvě minuty spořádaně snídat. Pak mě přestane bavit sedět, vyvleču se z popruhů a stoupnu si v židličce. Tohle vždycky zabere a i nyní mě mamka okamžitě ze židličky vyndá. Běžím si pro dálkové ovladače a s nimi v ručičkách se vrátím k snídající mamce. „Ham, ham“ dožaduji se dalšího sousta. Dostanu do pusinky kousek chlebíku a pádím na chodbu. Vždyť já málem zapomněla vyházet boty z botníku! Rychle svoji chybu napravuji, a vyhazuji všechny boty, na které dosáhnu, jednu si dám do košíku pod kočárek, jednu umístím do pračky a s jednou doběhnu do pokojíčku, abych ji pohoupala. To už mám v patách mamku, která sundává botu z houpačky. „Hopat, hopat,“ snažím se mamce naznačit, že ta bota se opravdu moc chce houpat, ale dělá, že nechápe. „Uááááá, Uáááá, Uáááá,“ začnu pořádně řvát a pro jistotu se propnu do luku. Mamka mě chytí a položí na zem. Chvilku řvu, ale pak zaslechnu jak mi mamka říká, že půjdeme za dětma. „Ne, ne, ne,“ protestuji, ale pak si uvědomím, že je čtvrtek a jdeme za dětmi do Berušky a pádím ke dveřím. Ty se snažím otevřít a volám: „Pa, pa.“ Mamka mě však táhne zpátky do pokojíku, kde mě svléká a dává na nočník, po chvíli mého řevu pochopí, že čůrat nebudu, oblékne mě a konečně posazenou v kočárku vystrčí na chodbu. Hurá, už pojedeme, raduji se a pozoruji, jestli už pro nás jede výtah. Výtah je tu během chviličky, nastoupíme a před barákem už na nás čeká Tomášek s jeho mamkou. Pozdravíme se s Tomíkem a frčíme do Berušky, cestou ještě nabereme Nikolku s mamkou a už nám nic nebrání dorazit do Berušky, kde nás mamky přezují a vypustí do herny. Jééé tady je zase spousta nových dětiček, pomyslím si při klusu na klouzačku. Vylezu na klouzačku s Tomíkem v patách, sednu si a sklouznu se dolů. Jééé, Nikolka má kočárek, zahlédnu a už si pro něj frčím. Ale co to? Nikolka mi ho nechce dát. „Uááá, uááá, uááá,“ spustím řev a Nikolka spustí pro jistotu také, ale kočárek mi nedá. Mamka mi vysvětluje, že musím počkat až si Nikolka s kočárkem přestane hrát, pak mi dá do ruky stavebnici a já zjišťuji, že ta je mnohem zajímavější než kočárek, takže si s ní chvilku hraji. Pak si ještě skočím párkrát prolézt tunelem a utíkám svačit. Nasvačím se co možná nejrychleji abych zase mohla utíkat do herny si hrát. Dvě hodiny utečou ani nevím jak a mamky najednou uklízí hračky a přesto, že nechceme nás oblečou a vyrazíme ještě na kraťoučkou procházku. Pak už pospícháme domů na obídek a spinkat. Hodinku si schrupnu, vzbudím se v postýlce, přesto, že bezpečně vím, že jsem usínala s mamkou ve velké posteli, a volám na mamku, že už vstávám. Mamka přijde, krásně se na ni usměji a nechávám se odnést do pokojíčku na nočník. Na nočníku si čteme knížky, mamka mi dává otázky, kde co je a já na to ukazuji. Dávno vyčuranou mě přestanou knížky bavit a zdrhám z nočníku. Mamka mě odchytává, dává mi tepláčky a bačkůrky a v naději, že si budu chvilku hrát mi otevírá bednu z hračkami. Během minutky všechny hračky vyházím a běžím za mamkou do kuchyně omrknout co mi připravila na sváču. Bezva lipánek, to si dám. Sním pár lžiček a utíkám do obýváku, kde v rychlosti sházím z topení ponožky a objevím papírový leták. Než mě mamka přijde zkontrolovat, roztrhám ho na malinké kousky a uteču se schovat do ložnice na postel. Mamka mě odnese z ložnice, zavře tam a postaví mě na zem v kuchyni. Pádím se podívat, jestli nezapomněla zavřít záchod a po cestě mě upoutá kabelka. Jéééé, to je paráda, sednu si k ní a lovím z ní různé poklady. Nejlepší je peněženka, tu kompletně vyberu a s kreditkama běžím za mamkou. Nemá z nich radost jako já, bere mi je a já chvilku honím magnety po ledničce, to mě brzy přestává bavit a protože slyším prát pračku utíkám to omrknout. Chvilku pozoruji prádlo, točící se v pračce, pak se rozhodnu zatočit kolečkem, ale to zase zbystří mamka a s hlasitým tytyty mě odtahuje od pračky. To se mi, ale vůbec nelíbí a s křikem se snážím naplácat napřed mamku a pak bouchám ručičkou sebe do hlavičky. Mamka mi drží ručičku a říká mi ať se nebouchám, když mi slíbí, že si půjdeme malovat, přestanu a běžím do kuchyně, kde čekám až mamka přinese voskovky a papír. Paráda vyberu si jednu voskovku a čmárám s ní po papíru. Chvilku voskovky střídám a pozoruji mamku, která mi maluje autíčko, brrrrrrm, brrrrrrm, potěším ji, že jsem obrázek poznala. Pak dám voskovku nad podlahu, kouknu na mamku a vyčkávám. „Ne ne, Nelinko na podlahu ne,“ říká mamka. Ale když ono to tak láká! Pomaličku pokládám voskovku na podlahu a když jí pod voskovkou ucítím rychle čmárám. „Ne, ne, ne, ty, ty, ty,“ říká mamka a bere mi voskovku z ruky. S malováním jsme skončily, protože mamka mi nechce půjčit už ani jednu voskovku. Chvilku se vztekám, pak odběhnu do pokojíčku k houpačce, kde se opět dožaduji houpání. Klap, zpozorním, a když se ozve: „Nelinko, ahoj, kdepak jsi,“ poznám, že jsem se nemýlila a že se vrátila domů taťka. Utíkám se s ním s rozzářeným úsměvem a hlasitým voláním táta, táta, přivítat. Jen co mu dám pusinku, táhnu ho do pokojíku a donutím ho mě pohoupat. Houpačky si ani pořádně neužiji a už je tu mamka, že jdeme ven. „Ne, ne, ne“ pro jistotu ještě vehementně zakroutím hlavičkou, aby mamce bylo jasné, že já se z houpačky ani nehnu. „Pojď Nelinko, půjdeme za babičkou“ láká mě mamka a moc dobře ví, že tohle na mě platí, přestanu jí odendávat ruce, kterýma se mě snaží sundat a dokonce je k ní natáhnu. Jen kdyby se před odchodem zase nemuselo na nočník. Pro jistotu se rychle vyčurám a už běžím ke dveřím s voláním baba baba. Cestou ke dveřím mě mamka oblékne, šoupne do kočárku a už vyrážíme za babičkou. Chvilku si lámu hlavičku tím za jakou babičkou jdeme, ale když se přiblížíme, ke školce je mi to jasné. Je to babička co má Denžíka. Jdeme jí vyzvednout ve školce, kde pracuje, párkrát jsem si tam dokonce i chvilku hrála s dětičkami a vždycky se mi tam moc líbilo. Hned jak babičku uvidím začnu štěkat. Babička se usmívá a říká, že opravdu jdeme k ní domů za Denžíkem. Jůůů, už se moc těším. Když dojdeme k babičce, Denžík mě přiběhne přivítat a celou mě olíže, to je veliká legrace, moc se u toho nasměji. Pak uvidím dědu a hrnu se k němu, „dede, hopat, hopat“, dožaduji se houpání. Děda se nechá přemluvit a bere mě na zahradu na houpačku. Když mám houpání dost, teda spíš, když ho má dost děda, vrátí mě k mamce a babičce dovnitř, kde si chvilku hraji s hračkami a s babičkou. Odpoledne uteče jako voda a my odcházíme domů za taťkou. Taťka mě slyší už na chodbě a přijde mi otevřít, vřítím se do bytu a taťka mě nemůže dohonit, aby mi sundal botičky. Nakonec mě přece jenom chytí, zuje mě, svleče, posadí na nočník a říká, že budeme dělat cáky, cáky. Hurá! Jdu do vany! Vystřelím z nočníku a letím do koupelny, kde nakukuji jak se mi napouští voda. Taťka mě doodsvleče a posadí do vany, kde už plave spousta hraček. Ještě volá na mamku, jestli mi má umýt hlavu, mamka říká, že dneska nemusí. To jsem si oddechla, mytí hlavy nesnáším a přesto, že vždycky řvu co mi síly stačí, ještě je to neodradilo a hlavu mi stále myjí. Po koupání, než se mi vychladí mlíčko si ještě s taťkou zahrajeme hru, kde mám vlásky, zoubky, očíčka, pusinku, nosánek, krček, ouška, ručičky, nožičky, a tak dále a já všechno umím bezpečně ukázat. Pak už jenom vymlasknu mlíčko a nechám se mamkou uspinkat ve velké posteli. Zhruba po dvou hodinách se vzbudím ve své postýlce a dožaduji se mlíčka od mamky, když se napiji, nechám se ještě napůl spící vrátit do postýlky, kde setrvám další hodinku až dvě, než se zase vzbudím na kojení. Poté už mi nic nebrání zůstat u mamky a taťky ve velké posteli, kde s třemi až šesti probuzeními na mlíčko, setrvám až do rána.