Být tak bezstarostný dospělák.
Přála bych si být dospělák, jako je mamka a taťka a nemít žádné starosti. Umět dobře chodit a dojít si tam, kam potřebuji, být veliká a všude dosáhnout, umět mluvit a moct říct, co chci, chodit spát, když mě se chce a ne, když někdo usoudí, že musím být ospalá. Jó to by byl život!
Mamka s taťkou občas říkají, ty se máš Nelinko, ty nemáš žádný starosti. A jak jste na to přišli? To myslíte, že jsem bezstarostná jako vy? No, přála bych vám být jeden den v mé kůži. To by jste samými starostmi asi zešedivěli. Jen si to představte, máte třeba hlad a oni vás místo toho posadí na nočník. Máte zrovna vážnou rozmluvu s hračkami a oni vás seberou a šoupnou vás do postýlky, aniž byste se stihli s hračkami rozloučit. Zapláčete, protože máte mokrou plenku a oni vám strčí dudlíka, na kterého zrovna nemáte ani pomyšlení. Chcete zrovna chodit za ručičky a místo toho se octnete sami v chodítku. Potřebujete někam vysadit a neumíte si o to říct, chcete si číst, ale místo toho stavíte kostky, chcete se nést, nebo jít, ale místo toho jedete v kočárku a tak dále a tak dále, mohla bych pokračovat třeba donekonečna. A celý den pořád jenom přemýšlíte a přemýšlíte, jak to udělat, aby ty dospěláci, kteří si sami dělají co chtějí, nejlépe pochopili, co zrovna potřebujete. Jak to jenom říct, když neumíte mluvit? Jak jenom říct, že přišli s nočníkem právě, když jste se vyčurali do plínky? Jak to jenom říct? Marná snaha, nezbývá, než si to na tom nočníku odsedět a doufat, že jim po chvilce dojde, že se vám teď opravdu nechce. Jak jenom říct, že máte žízeň a že jen co byste se trošičku napili, opravdu rádi byste se zakousli do nabízeného rohlíku? Je to opravdu starost nad starost každý den. A ještě, když už si myslíte, že jste právě našli správný způsob komunikace, jak vyjádřit svojí nespokojenost, musíte poslouchat: Proč se proboha zase tak vztekáš?
A pak přijde nějaký dospělák a řekne, ty se máš prcku, ty nemáš žádný starosti. No nepraštili byste ho něčím?
Komentáře
Přehled komentářů
Neboj Nelinko, ten čas strašně rychle letí a jak pomalu porosteš, budou ti mamka s taťkou vic a víc rozumět.Ale staroszi budou pořád,ubydou a zase přibydou. Život je fajn a ty to všechno zvládneš.
Díky Domí
(Nelinka, 14. 5. 2007 1:36)Jé díky Dominičku, to je fajn, že v tom nejsem sama. Už se těším na zítra, poradíme se s kámošema v Berušce a určitě něco na ty dospěláky vymyslíme.
Porozumění
(Dominik Friedel, 13. 5. 2007 23:33)Ahoj Nelinko, musím ti napsat. Taď mi mamka přečetla ten tvůj článek a strašně se směje. Nevím proč. Mám některé problémy stejné jako ty.Úplně ti rozumim, ale jak to udělat, aby nám rozumněli i dospěláci, to fakt nevim. Měli bysme dát hlavy dohromady a domluvit se na ně. Třeba to konečně pochopí a nám pak odpadne to vysilující plakání.Jsem z toho občas taky tak unavenej, že mi pak nezbývají síly na pořádný lumpačení. No nic, snad něco společně vymyslíme ... Tak zatím papa Domas
Neboj Nelinko
(Strejda Zdenda, 21. 1. 2008 8:58)