První dny doma.
Cestu z porodnice domů jsem prospala a spinkala jsem i doma, když mě položili do košíku. A to jsem se tak těšila, jak si to doma všechno pořádně prohlédnu. No, vždyť času budu mít ještě dost. Zatím co jsem spala, maminka mi povlékla postýlku a tatínek vyvařil dudlíčky. Po chvilce spánku mě vzbudil hlad. Maminka mi dala nabumbat, přebalila mě a uložili mě do autosedačky a někam mě odnášeli. Aha, nesou mě do auta a prý jedeme k babičce a dědečkovi pro kočárek.
U babičky a dědečka, kde se sešla na mojí počest celá rodina, mě dali do kočárku a vozili po zahradě. Kočárek, který mi vybrali se mi docela líbil, proto jsem po chvíli dyndání usnula. I po cestě domů jsem spala jako dudek. Vzbudila jsem se až doma, když mě babička svlékala. Co se to děje, snad mě nechtějí koupat i doma? Omyl, chtějí!!!! Maminka mě šoupla do vaničky, aniž by brala ohledy na můj pláč. Tak to ne, musím pořádně křičet, aby si to příště s koupáním rozmyslela. (Stejně si to nerozmyslela a já v následujících dnech začala postupně zjišťovat, že v té vodě to není zas až tak špatné, nakonec se mi to ještě bude líbit.)
Hned v úterý 13.6.2006 mě naši naložili do kočárku a vezli mě ukázat sestřičce a panu doktorovi Křešničkovi. Maminka jim zároveň šla říct, že na kontrolu 14.6.2006 už nepřijde, protože už nebydlím u ní v bříšku. Sestřička vůbec nemohla uvěřit, že už jsem na světě a protože jsem se jí strašně moc líbila, zavolala i pana doktora, aby se na mne také podíval. Pan doktor mě strašně chválil, že vypadám jako dvouměsíční miminko, jaká jsem vyžehlená a nádherná. Také obdivovali, ostatně jako všichni ostatní, moje dlouhé černé vlásky.
Ve středu 14.6.2006 jsme místo k panu doktorovi Křešničkovi, vyrazily k dětské paní doktorce Fialové na první kontrolu. Paní doktorka mě prohlédla a zvážila, vážím už 3560 gramů. Pochválila mě, že jsem v pořádku a řekla, že tak pěkné miminko už tam dlouho neměly. To se maminka a hlavně tatínek dmul pýchou.
Ve čtvrtek jsem poprvé jela na výlet. Zatím jenom do Mladějovic, kde jsem se musela ukázat všem sousedům jako nová chalupářka. Výlet jsem zvládla v pohodě, na návštěvě u Čížků jsem se pořádně pokakala, dokonce tak, že mě maminka musela komplet převléct.
V pátek 16.6.2006 jsem opět vyrazila na výlet, tentokrát do Písku. Teda nebyl to ani tak výlet, jako spíš návštěva u pana doktora na kontrolu kyčliček. Ty mám v pořádku, přesto mamince doporučili aby mi dávala navíc dvě plenky. Teda doufám, že je neposlechne, kdo by se v tom pařil v těhle vedrech. Maminka, ale pana doktora poslechla a tak mě vždy doma balila do dvou plenek navíc. Ještě, že mě alespoň venku nechá vydechnout.
Protože jsem oba dva malé výlety zvládla na jedničku, vzali mě v neděli 18.6.2006 na celodenní výlet do Horní Vltavice na chatu za babičkou a dědečkem Hanušů. Děda potřeboval od tatínka pomoct s dřívím a my jsme si zatím s maminkou a babičkou užívaly šumavského vzdoušku. Ani tento výlet mi nečinil sebemenší problémy, naopak v autosedačce se mi opravdu nádherně spinká.
Od pondělí, kdy nás pustili z porodnice, jsem každou noc krásně spinkala. Vzbudila jsem se vždycky po třech hodinkách, napila jsem se a zase jsem usnula. Jak maminka říkala, prostě idylka. Tato idylka skončila v neděli 18.6.2006. To mě v noci tak strašně bolelo bříško, že jsem skoro celou noc proplakala. Maminka mi hned druhý den koupila kapičky proti bolení bříška, ty mi ale moc nepomáhaly. Bříško mě bolelo dál a já v noci pěkně křičela. Jediným místem, kde jsem byla schopná tu bolest snášet se stal gymnastický míč. A tak se mnou maminka, nebo tatínek hopsali na míči dokud jsem pořádně neusnula. A že mi to někdy trvalo i celé hodiny.
V sobotu 24.6.2006 tatínek a vlastně i maminka slavili v Mladějovicích moje narození. Na chalupu jsme vyrazili už v pátek a maminka měla strach jak zvládneme noci bez míče, ale protože v chalupě byl příjemný chládeček a ne vedro jako u nás doma, spinkalo se mi krásně. Vždycky jsem se jenom probudila, nabumbala a hned jsem zase spinkala. V sobotu na oslavě se mi moc líbilo, peklo se prasátko a dokonce mi přijela hrát i kapela Šťastná náhoda. Hráli opravdu moc dobře a mě se přitom krásně spinkalo. Na oslavě se mnou maminka vydržela až do 21:45 (je to docela měkota, já bych klidně vydržela déle) a dokonce mě poprvé za můj život večer nevykoupala. To je super, tahle oslava by se mohla konat každý den.
V úterý 27.6.2006 mě začalo zlobit levé očíčko. Vůbec jsem ho nemohla po probuzení rozlepit. Hnisalo mi a tak se mnou maminka ve středu zašla k paní doktorce. Ta mi předepsala kapičky, které mi maminka 5x denně kape do očíčka.