Svět na Wallachu IX. ; Za branami Staré Školy
Svět na Wallachu IX. ; Za branami Staré Školy
Opatrně nakoukne do malorodního landsraadu. Místnost je prostorná, podlahy majestátně vyhlížející svým stářím a kvalitou, ve školách Bene Gesseritu jsou Rebelové uznávaní a Rebelky obdivované. Mezi Sestry zapadáme a ukazujeme jim nový směr, směr slávy a učených hlav. V landsraadu je vidět od dvoukřídlých dveří pouze pár siluet osvícených světlem z krbu, tvořeným poskakujícími plamínky. Našlapovala tiše, nechtěla na sebe poutat pozornost. Byla utahaná denní prací a bála se, že pokud něco nezakousne, mohla by ztratit kontrolu nad stavem svého metabolismu. Ještě pár kroků, a dojde skrze místnost ke schodům, vedoucím k její pracovně, za kterou se nálezají její komnaty. Někdo by si troufal tvrdit, že jsou zakleté. Prostě jen malá Rebelka, nyní Matka, není zvyklá používat věci dvakrát, muže nevyjímaje. Pár kroků, pár kroků. Naposledy došlapuje těsně před schodama, stáčejicími se nahoru do tmavé, černotou zahalené chodby. Dřevěná podlaha Staré Gesseritské školy zavrzala. ,,Sakra!'' ulevila si Matka Představená nevázaně. ,,Mami?'' ozval se mladý hlásek z pod křesla, kde měl pelíšek rebelující králíček, ovšem, ne docela králík. Humanorabbit. ,,Jsi to ty, mami?'' optal se znovu a mžoural očka směrem odkud uslyšel zavrzání podlahy. ,,Ne, to je duch svaté matky Nenneke.'' mlžila BloodyLady s ironií v hlase. ,,Mamiiii!!!'' zapištěla Kacířka, která se tu někde znenadání zjevila, nikdo neví odkud. ,,Kyborg aby do toho! ...'' nedokončila BloodyLady, když uviděla další běžící dětičky. ,,Co dělá strejda ghoul?! Neměl vás náááhodou na starosti on?'' pobaveně vyzvídala BloodyLady, stále v roli přísné matky. ,,My jsme ho to...'' začala červenající se Kacířka, dítko nevázané povahy a silného temperamentu. ,,Sme ho prostě uspali!'' vykřikl mladý Reaven, ten, který byl tak nadějným adeptem do knihovního archívu. ,,Ach tak,'' odtušila BloodyLady, ,,prostě uspali... Tak já teďka prostě uspím vás. Šup, ať už máte vyčištěné tesáčky a zachumláváte se do dek v postýlkách. A žádné noční dobrodružství, abych vás zas nenašla dva v jedné postýlce, pěkně každý sám, jako v boji. Boj je důležitý, bok po boku, ale vždycky každý sám. Pamatujte si to děti.'' vzdychla, když uznala, že tyto caparťata z toho v tuto noční hodinu pranic nemají. Nahnala zývající prťata do postýlek, rozloučila se se staršími kusy, které ještě posedávaly po chodbách Staré Školy a zamířila do místností, které obýval strýček ghoul, jak mu děti, adeptky a Sestry s oblibou říkaly. ,,Hlavu vzhůru, dnes ještě není konec...'' špitla si pro sebe BloodyLady, již jako malá Rebelka, zývla a pokračovala ke ghoulovým komnatám.
Jazzrabbit ještě chvilku sleduje maminku, jak se blíží směrem ke ghoulovým komnatám, aby zjistila co s ním její detičky udělaly a když zašla za roh, potichu a opatrně se vydal za ní. V duchu doufal, že se snad nebude zlobit. Z povzdálí pozoruje, jak maminka došla až ke dveřím komnat a vstoupila dovnitř. Jazzrabbit napjatě čekal co se bude dít, když se z ghoulových komnat najednou ozval maminčin smích. Jazz si dodal odvahy a opatrně se proplížil až ke dveřím komnat a nakoukl do nich. Maminka BloodyLady stála před strýčkem ghoulem a od srdce se mu smála, neboť ghoul seděl svázaný na židli s roubíkem v ústech. BloodyLady, jako kdyby vycítila, že ji Jazz pozoruje, se jen letmo otočila ke dveřím a zeptala se: ,,Můžeš mi to nějak vysvětlit? Tohle je to vaše uspání?'' Jazzrabbit dohopkal do místnosti a střídavě pozoroval BloodyLady a ghoula, kterého zvuky rozhovoru zase probraly a opět se začal hýbat na židli při snaze se rozvázat. ,,No Jazzi, já čekám, co jste prováděli?''Jazz se na BloodyLady podíval provinilým pohledem ale nakonec začal. ,,My jsme si jen hráli na kovboje a indiány a strejda ghoul měl být indiánem až podruhé.'' pronesl potichu Jazz a tlapkou šoural provinile sem a tam po koberci, který měl ghoul tak v lásce. Poté se opět podíval na maminku, zda se nezlobí, ale když viděl v jejích očích pobavené jiskřičky, usmál se taky. To už ale maminka vyrazila ke ghoulovi a začala ho rozvazovat a přitom zaháněla Jazzrabbita spát. Jazzrabbit se pomalu vyšoural z komnat směrem ke svému pelechu. ,,Tak mladý nejsem, a přeci naše mladičká maminka vypadá tak majestátně...'' špitl Jazz do tmy a prázdnoty před sebou...
Tiše se uchechtává, když dostává jeho vypracovené tělo z uzlů, tak důmyslných, že bylo na rvní pohled zřejmé, kdo je udělal. ,,Myslela jsem, že se nenecháš tak snadno přemoci. Je pravda, že naši drobečkové odstavili Burnse a málem i Cumplase, kdybych jim nevzala ten rozžhavený kov, kterým ho chtěli ocejchovat. Ale nikdy bych to neřekla do tebe. Velký strýček ghoul a leží tu jak larva, svázaný a pomalu spící... '' snažila se důstojně skrývat smích, když rozvazovala poslední uzel. ,,Nevím, co ti na to říct Niki,'' oslovil ji jejím dívčím jménem. Protřel si unavené oči a proklepal ztuhlé ruce, přistoupil k ní a naklonil se těsně k jejímu obličeji. Cítila jeho dech, vonící po mátovém čaji, který si nechával dovážet od Akolytek, jenž v blízkosti Caladanských farem plnily bojová cvičení. Mírně se otřásla, když ucítila vůni jeho těla. ,,Dovolíš?'' pronesl, ,,rád bych si sundal pár knih, které jsem nestihl přečíst, když mě Sestřičky svázaly. ,,Ach, jistě,'' okamžitě se vzpamatovala BloodyLady. ,,Posluž si,'' ustoupila pár kroků od knihovny, šikovně zastrčené v rohu ghoulovy pracovny. ,,Chystáš se na něco převratného v nastávajících dnech?'' pohlédl na ni s otázkou ghoul. ,,Ne, proč? Pár adeptek má chuť složit zkoušky, připravíme jim umělé cíle. Máš snad něco zalubem?'' nyní si ho přeměřila zkoumavým pohledem, jako by se bála, že jí něco skrývá. ,,Já? Ne! Jsem jen pouhý strýček má drahá,'' pobaveně odvětil a začal sundavat knihy z vysokých polic. ,,Ukaž, já ti pomohu, stejně mám pro dnešek vše hotové,'' nabídla se mu BloodyLady a už stála na dřevěném žebříku a podávala mu tlusté, staré a zaprášené knihy. ,,Historie geografie a zeměpisných věd v Impériu od A.M. Jamise? Četl jsi to?'' chtěla se na něj podívat, ale to už nestačila, dřevený žebřík se zakymácel, malá rebelka špatně přenesla těžiště a kniha ji převážila, v následujícím okamžiku napodobovala styl přemisťování ptáků, kteří kroužili ve tmě za okny ghoulovy pracovny. Už už měla pocit, že si ošklivě natluče na přepychové dřevěné dlažbe, když v tom ji něco zachytilo a ona si s úlevou oddychla, chvilku jí trvalo, než pochopila, že ji zachytil sám ghoul. Slabý větřík, který pronikl oknem do místnosti jí rozčísl rozevláté vlasy, jak tak ležela v jeho náruči, urovnávala dechovými cvičeními frekvenci svého dechu. ,,V pořádku?'' zeptal se rozechvěle ghoul. To bylo poprvé, co ho slyšela mluvit jinak, než jistým a rozhodným hlasem. ,,Asi...'' vykoktala s námahou BloodyLady. ,,A já si dělala srandu z dětí, co skáčou z knihoven ve Velké knihovně a přitom tu teď sama skáču z knihovny... promiň ze tvé knihovny do tvého náručí.'' obrátila oči vsloup, ale náhle se zarazila. Pocítila na sobě jeho pohled... Náhle stratila svou obvyklou jistotu a dále nepokračovala. ,,S láskou, '' promluvil zvolna ghoul, ,,je to jako s ledvinovou kolikou. Dokud tě nepostihne záchvat, nedovedeš si něco takového ani představit. A když ti o tom někdo vypráví, nevěříš.
'Něco na tom je, '' přiznala BloodyLady a vyhnula se jeho pohledu, ,,ale tady je jeden rozdíl: proti ledvinové kolice ti nepomůže zdravý rozum.''
,,Láska kašle na zdravý rozum. V tom je její krása a kouzlo.'' obhajoval své ghoul.
,,Anebo hloupost, ghoule.''
Přitáhl si ji k sobě, jeho oči byly ve stínech měsíce hluboké a tajemné. Byl cítit mátou, prachem, starým pergamenem, tiskařskou barvou a dalšími, pro něj typickými pachy. Ten pach neměl zhola nic společného s afrodisiakem – přesto na ni tak zaúčinkoval. Natáhl ruce a položil jí je na ramena. Uchopila ho za jeden loket a smířlivě si povzdechla. Tváře se k sobě přibližovaly váhavě, napjatě a opatrně a když nakonec spojili svoje rty, bylo to tak jemně, jako by se báli, že vyplaší nějaké velmi plaché stvoření, patřící do říše gesseritských bajek a pohádek. On stál pod knihovnou, ona proti ní. Spadli do knih, válejících se bez užitku na zemi, to bylo jediné, co ghoul dokázal vytrpět neuklizené. Knihy se pod jejich váhou rozletěly na všechny strany, a jejich těla zahalila oblaka prachu, který se náhle vzedmul. Objala ho a on ji netrpělivě chytil za odhalené koleno. Nedočkavě hladil její paži a snažil se vyprostit své tělo ze stohů knih, nyní zajímavě rozválených všude kolem. Něco ji tlačilo do stehna, pootočila hlavu a přečetla si v duchu štítek knihy: Příprava budoucí rodičky. Čím dál tím lépe, zakabonila se. Ghoul, který si tu grimasu špatně vyložil, přestal zápasit s jejím hábitem a zmoženě oddychoval. ,,O co se tu vůbec snažíme?'' tázal se ghoul s těžkým a nepravidelným pulsem. ,,To mi snad řekneš ty, ne?'' klesla z kolen zpět na jeho tělo BloodyLady. Hlasitě vydechl a objal ji kolem ramen. ,,Nevím, co to do mě vjelo, ale ne, že by se mi to nelíbilo.'' začal spěšně vysvětlovat, když ucítil, jak se BloodyLady pomalu odsunuje z jeho těla na vedlejší stoh knih, který povalili a ani neví kdy. ,,Tak já nevím, teď po dlouhé době nevím co dělat... umíš hezky rozhodit sesterské koncentrování, to se musí uznat, '' pousmála se na něj a jemně do něj dloubla loktem. On toho využil a díky krátkému fyzickému kontaktu, jako by se probral, vztáhl ruku k její paži a přitáhl si její tělo menších rozměrů k sobě, na svůj hrudník. Trochu se pozastavila a zvolnila ten přesun. Založila si ruce na prsou a nevěřícně na něj pohlédla. ,,No co, i strýčkovi je někdy smutno,'' nevinně se zatvářil ghoul a BloodyLady mu položila svou hlavu s rozpuštěnými dlouhými vlasy na rozepnutý hábit, doprostřed hrudníku. Hlava se jí mírně zvedá pod tempem jeho dechu. Cítí všude kolem sebe mátu. Ghoul jí nežně vjede do vlasů, jakmile zavadí o její ucho, ona podrážděně zasyčí. Vzápětí však BloodyLady zase utichne pod přívaly horka. BloodyLady nadzvedne bedra, aby mohl ghoul, hledající konec těsného hábitu, pohodlně uvolnit sponu, která držela spodní a vrchní díl úboru u sebe. Po chvíli nesnesitelného zápasení, po chvíli, kterou on považoval alespoň přibližně dlouhou jako půl století, se mu podařilo uvolnit sponu a povolit vražedné sevření hábitu. ,,Tedy kdo to vymýšlel, dřív než stihnete vtisknout nepřítele, tak zemře hlady!'' lamentoval ghoul, BloodyLady se zahihňala jako malá holka, rázem však její tvář získala zase pevnost mramoru a rozhodnost, kterou by na ní ještě před pár vteřinami nikdo nehledal, ba ani nečekal. ,,Neboj, teď jsem já ten, který se chová jako slepr, k všeobecnému obdivu máš teď o několik maxitrajlerů rozumu víc, jak já,'' uklidňoval ji ghoul, ale rázem mu došlo, že se na její tvář ta grimasa nedostala náhodou, už to taky slyšel. Kroky... pevné a rozhodné... několikanásobné... ,,Moji nohsledi... vstávej ghoule!'' vyskočila prudce, jako kdyby poblíž ucítila spalovače. ,,Neválej se tam jak osel!'' chytila ho za ruku a snažila se mu pomoci vstát, to už tu jednou bylo, pomyslela si. Tentokrát ho však nestačila ani vytáhnout, jak široká tak dlouhá se po špatném dostoupnutí na tvrdé desky knih svezla na svůj vévodský zadek. ,,Sakra!'' zaklela BloodyLady, když si všimla, že ani ghoul není venku ze závalu knih. Kroky z chodby se pomalu blížily. ,,Konec, vzdávám to,'' rozpřáhla ruce a zase je stáhla k tělu. Kroky se zastavily před vstupem do ghoulových komnat. ,,Ehm, ehm,'' odkašlal si jeden z gardistů, ,,Mistře Země, je u Vás naše paní?'' uslyšeli dotaz a poté uviděli na krátko ostříhanou hlavu, jak nakukuje do místnosti. ,,Asi bych měl říct vstupte, tak honem, vstupte,'' nezúčastněně odvětil ghoul, ve své majestátnosti zavalený stohy knih. ,,Ale něco za něco, pomozte nám vyhrabat se z těch prašivých knih!'' celé obsazenstvo ghoulovy pracovny se pousmálo, etika nedovolovala smích v přítomnosti Matky Představené a Matka Představená musela udržet svůj příkrý postoj vůči své Rudé Gardě, i když všichni věděli, že její Rudá Garda by za svou paní položila život, kdyby se členové smáli, mohlo by se přihodit, že by nějaký neopatrný zoufalec chtěl zkusit, jak ho má Vyšší Moc v oblibě, pustil by se do některého člena a zle by tato potyčka dopadla. Rudá Garda se skládá z nejvěrnějších, nějspolehlivějších a nejschopnějších ginázských bratrů a gesseritských Sester, jaké kdy aliance Bene Gesseritu a Ginázu měla možnost vycvičit.
Za okny padla mlha, tma pokryla Wallach IX. , domovský svět Bene Gesseritu, sídlo Staré Školy. Ticho a temnota zahalyly komnaty gesseritských rektorů, čarodějných adeptek, gesseritských Sester... Matka Představená se schoulila do klubíčka ve svém loži umístěném na vyvýšeném podstavci uprostřed jedné z jejích komnat. BloodyLady si ze spaní povzdechla a celý areál Staré Školy utichl...