Je až neuvěřitelné, vzhledem k nelibosti mužů k této části pánského oblečení, že jeho historie sahá daleko za náš letopočet. Ano již okolo roku 1350 se ve Starém Egyptě muži pyšnili podobným módním doplňkem, o němž už tehdy věděly, že je ochrání před nemocemi a infekcí.
Evropa byla v tomhle směru trochu na úrovni opic, jelikož první důkazy o jeho pužití pochází až z doby velmi pozdější (asi z roku 150, ale již našeho letopočtu), kdy ve Francii v Combarelles objevili archeologové velice zajímavé jeskynní malby.

Kondom jinak řečeno také prezervativ je ochranný prostředek, který zakrývá mužův penis během sexuálního styku. Má za úkol zabránit početí a přenosu sexuálně přenosných nemocí.
Odkud se vzalo slovo kondom, nikdo neví, jen tápe. Někdo tvrdí, že jej pojmenovali po jeho vynálezci Contonovi (nebo dokonce Condomovi?), jež působil na dvoře krále II. (král prý měl čtrnáct nelegitimních dětí, tudíž tyto prezervativy nebyly příliš efektní, či je král nepoužíval pravidelně).
Jiní si myslí, že kondom odvodili z latinského „condus“, což vlastně znamená -nádobu.

Vzhled kondomu se léty lišil, souvisel s různými použitými materiály, rozhodně však nebyl na jedno použití.
První snahy při výrobě kondomu zahrnovaly použití tkaniv (Ital Gabriele Fallopius), avšak s malou efektivitou.
První efektivní prezervativy vyrobily z ovčího střeva nebo z jiné zvířecí blány v 18.století. Doprovázela je dokonce reklama a letáčky.
Největší reklamou však byl dozajista Casanova, který jej nazýval „anglickým jezdeckým pláštěm“.
Tyto kondomy se vyrábějí dodnes pro svou lepší schopnost přenášet lidské teplo a hmatové vjemy na rozdíl od těch syntetických, avšak nejsou tolik efektivní v prevenci těhotenství i infekce.

Hromadná výroba efektivnějších profylaktik umožnil až v polovině devatenáctého století objev vulkanizace gumy, kdy se surový kaučuk zpracovává pomocí síry, při vysoké teplotě se pak mění v pevný, ale zároveň i elastický materiál.
Použití gumy však rozhodně nepatřilo k nejlevnějším a k nejpohodlnějším záležitostem, s tímto problémem se svět potýkal až do konce třicátých let minulého století, kdy se konečně začaly vyrábět prezervativy latexové (a nic nepomohlo ani na skutečnosti, že gumové byly na vícero použití).
Výrobou a distribucí latexových kondomů nastal velký krok dopředu v rámci efektivity prevence početí i infekce a cenové dostupnosti široké veřejnosti.

Bohužel společnost na toto nebyla připravena, či spíše pár dotyčných vysoce postavených hlav se jich zaleklo a způsobilo okolo padesátých let 20. století v mnohých zemí jejich zákaz.
Mnozí nakonec prodej povolili s tím, že si je kondom možno zakoupit pouze k prevenci infekce. K zákazníkům se kondom dostával poněkud zajímavější cestou, například pomocí inzerce na gumové tampóny.

Zpočátku latexové kondomy neměly na konci nádržku na ejakulát. Dnes se produkují v mnoha tvarech, barvách, stimulační nebo aromatické. Do kondomu se automaticky již při výrobě přidává rubrikant.

Kondomy z dalších materiálů (třeba z polyuretanu) se vyrábějí z důvodu, čím dál častějšího výskytu alergie na latex.

Závěrem je nutno dodat, že ani kondomy nejsou stoprocentní, a to z důvodu rizika špatného nasazení (opačně, vzduch ve špici), protržení, či snadné možnosti přímého kontaktu genitálů v oblasti konečníku (případně ruky a konečníku).