Shounen - ai povídky

Zpívající diamant

New York, současnost

V prostorném pokoji s obrovským oknem směrem k řece se tiše rozzáří obrazovka. Objeví se pravidelná tvář, u které člověk by marně hádal věk. Otáčí hlavu ze strany na stranu, jako by v pokoji někoho hledal. Přimhouří zvláštní žluté oči. Nikde je nevidí, ale musí s nimi něco důležitého probrat a jak se dívá na svůj displej, tak zvuk je vypnutý, takže je nemůže zavolat. Sedne si a vezme do ruky papíry. Určitě nebude dlouho čekat.

Otevřou se dveře a ozve se smích se silným erotickým podtónem. Do pokoje se vpotácejí dvě postavy, které ze sebe stahuji všechno možné a házejí na zem.

„Polib mě ještě jednou,“ přikáže plavovlasý muž s delšími vlasy a nádherně modrýma očima.

„Přikazuj, poroučej, jsem tvůj otrok,“ zazní hluboký smyslný hlas, při kterém člověka zaplaví samet a rozkoš. Černovlasý muž zrovna odhodí košili na stůl a obrazovka trochu potemní.

Muž v monitoru zavrtí hlavou. Pořád stejně do sebe zamilovaní. Je zvědavý, kdy si konečně všimnou i jeho. Dívá se na jejich dokonalá těla, která před ním defilují. Snad si ho všimnou včas, jinak bude mít hezkou podívanou. Tedy pokud v místnosti zůstanou. Zakašle, ale pak si uvědomí, že zvuk je vypnutý a oni ho neslyší. Nakonec ho ještě budou mít za šmíráka.

„Kai, obrazovka,“ konečně si všimne Raven.

„Kašli na ni. Chyběl jsi mi. Jen... a jeje,“ a otočí hlavu. Na obrazovce uvidí Daemona, jednoho z Knihovníků. „Promiň.“ Raven pokrčí rameny a sebere košili. Prohlédne si ji, není jeho, ale Kaiova a zahalí se do ni. Voní po něm a zachumlá se do ní víc.

Kai přejde k obrazovce, sebere košili a zapne zvuk. „Ahoj Daemone, co potřebuješ?“

„Kai, Ravene, krásná podívaná,“ a jeho oči září. Kai se začervená a Raven ho vesele obejme.

„Ahoj Daemone. Že je Kai kouzelný?“ a políbí ho. Kai zavrčí, ale klidně ho nechá, aby ho objímal.

„Taky Ravene. Potřebujeme, abyste pro nás něco udělali.“ Raven si sedne vedle Kaie a zamračí se. Začne sbírat papíry, které lezou z tiskárny. Z bezpečnostních důvodu tady nemají hologramy a jiné věci, na které si zvykli v Knihovně. „Potřebujeme, abyste pro nás získali Zpívající diamant. Všechno máte v papírech. Podle toho, co jsme zjistili, má dojít v jednom klubu k předání. Allan Rodney Roderick Eden, myslím nějaký vévoda, je pravděpodobně zlodějem přezdívaný Lasička.“

„To mu ho máme ukrást? Nejsme zloději,“ řekne rozpačitě Kai.

„Nepřerušuj mě,“ zamračí se. Nemá rád vyrušování. „Po staletích se objevil Zpívající diamant a jistý muž, nevíme kdo, ale možná i žena, ho má v držení. Nevíme proč se ho zbavuje, ale nabídl ho tomu vévodovi. Proč jemu taky nikdo z nás neví, ale je možné, že ho diamant ovládá. Diamant nepatří do lidských rukou, pokud mi rozumíte.“ Kai s Ravenem přikývnou.  Drželi v rukou takové věci jako Kopí osudu, Šál Maří Magdalény a jiné artefakty, o jejichž moci by se dalo jen snít.

„Chceme, abyste ho od vévody ukradli nebo získali, je jedno jak. K předání má dojít v jistém klubu Inferno. Podrobnosti máte v papírech, které vám Bea posílá. Kdy k tomu dojde bohužel nevíme. Ten Allan si najal muže s jménem Black Angel. Aspoň to říká Bea. Prý je dokonce v něčem lepší než vy dva.“ Kai tiše hvízdne a Raven přimhouří oči. Znají tu přezdívku. Svět je velmi malé místo i v jejich branži.

„Dost málo informaci,“ podotkne Raven a čte v papírech. Vytáhne papír s jménem Inferno a zazubí se. Bude legrace. Miluje tu zvláštní práci, i když ví, že ho Knihovníci přijali jen proto, že je s Kaiem. 

„Já vím, ale jsme rádi, že víme aspoň něco. Zdůrazňuji, diamant musíte přinést za jakoukoliv cenu.“

„Počkej Daemone. Nechci se tě dotknout, ale co může způsobit? Nechceme být překvapení jako minule s Pandořinou skříňkou. Je to sice hezká pověst, ale tomu, co v ní bylo, neodpovídá ani Ň.“ Daemon se začervená a pohlédne na Ravena. Kai se zamračí.

„Dobře. Zpívající diamant je schopen vyvolat pět jezdců Apokalypsy.“

„Čtyři,“ opraví ho automaticky Raven.

„Právě že ne. Nikde se o tom nezmiňuje, ale existuje i pátý jezdec. Řekněme, že ti čtyři jezdci jsou proti němu...“ zvažuje, jak to říct.

„Dětská metlička?“

„Ano. Jeho úkolem je dokončit, co Čtyři jezdci začali. Diamant potřebuje čas a přípravu a pokud by se dostal do špatných rukou nebo spíš jakýchkoliv rukou... no našel by si cestu jak „zazpívat“. Jinak, ti co ho slyšeli tvrdí, že má opravdu líbezný hlas. Někdo ho přirovnává ke zpěvu sirén a ty zpívají úchvatně.“ Raven se zašklebí. To ano. Měl co dělat, aby Kaie z toho omámení dostal.

„Dobře, jistěže to uděláme. Nebudeme přijímat žádné jiné úkoly.“

„Kai přece víš, že to nemusíte dělat.“

„Je to naše rozhodnutí Daemone.“

„Já vím. Někdy přijeďte. Bea se na vás ohromně těší.“ Kai se usměje. Miluje virtuální podobu Bey, počítače v Knihovně. „Budu končit a nedejte se rušit. Šlo vám to moc pěkně.“ Kai má chuť ho praštit.

„Já si to s ním vyřídím, až ho dostanu do drápů.“

„Pomohu ti a teď snad dokončíme to, co jsme začali.“ Pomalým pohybem si stáhne košili a se svůdným úsměvem se nakloní ke Kaiovi.

„To víš, že ano, ale...“ popadne ho do náruče a nese do ložnice. „Tady není žádná obrazovka.“ Obrazovka v pokoji se na chvilku tlumeně rozsvítí a zas zhasne. Bea mrzutě přemýšlí, proč není monitor taky v ložnici. Tak málokdy je vidí.

Druhý den ráno.

„Tak se na to podíváme“ řekne ještě rozespalý Kai Ravenovi. Ten se zavrtí a zívne.

„Proč, nech to na dopoledne,“ ale zvedne se. „Jdu cvičit. Jdeš taky?“ Kai přikývne a oba si jdou zacvičit do malé tělocvičny, kterou si nechal udělat Kai. Po cvičení a sprše Raven udělá lehkou snídaní a s vonící kávou ji zanese do obývacího pokoje. Kai  ve sportovních kalhotech a tričku vezme rohlík a zakousne se do něho. Přivře oči. I tak jednoduché jídlo od Ravena je božským pokrmem. Než s ním začal chodit, nevěděl co je to slast z jídla. Povzdechne si a raději se začte do textu o Allanovi, šestém exvévodovi  a milovníkovi diamantů.

„Má jich více než královna, podle toho zdroje“ a mávne papírem. „Máš tam něco o Black Angelovi?“ Raven zavrtí hlavou.

„Ne. Jsem zvědavý jak vypadá.“

„Raději bych se s ním nekonfrontoval, ale možná nám nic jiného nezbyde. A co říkáš klubu a jeho majiteli?“

„Alex Dante?“

„Vypadá dobře a klub je zajímavý. Co tam budeme dělat? Jen tam chodit a bavit se?“ Raven se zarazí a zavrtí hlavou.

„To nepůjde. Co se tam nechat zaměstnat.“ Kai se zamračí.

„A jako co tam budeme dělat? Tančit u tyče?“

„Naučím tě míchat koktejly. Budeme nenápadní. Za pultem budeme mít přehled o všem co se tam šustne a každý si tam musí přijít objednat. Fotografii máme a víme jak vypadá. Je hezký.“

„Ravene?!“ řekne výhrůžně Kai. Ten v sebeobraně zvedne ruce.

„Dobře, už mlčím. Víc mně zajímá a obávám se toho jeho bodyugarda. Jak je možné, že někdo takový mu dělá stráž?“

„Nejspíš dobře platí,“ ale sám tomu nevěří.

„Já spíš mám trochu strach, že se toho diamantu nebude chtít vzdát. A pojď, musím tě naučit jak namíchat správně Bloody Mary.“ Raven s Kaiem odloží papíry a Raven ho začne učit míchat koktejly a jak se pohybovat.

V podvečer stojí u klubu a prohlížejí si jeho elegantní vizáž. Tedy spíš ji tuší. Jdou k zadním dveřím a ptají se po Alexu Dantem, majiteli klubu. Mohutný hromotluk si je změří. Oba jsou v upnutých džínách a volných košilích. Usmívají se. Přikývne.

„Pojďte dál.“ Rozhlédne se a zavře dveře. Vede je do hloubi klubu a oni se rozhlížejí po světelných koulích na stropech, velkém parketu, osvětlení, diskrétních boxech a dalších  lákadlech toho luxusního klubu. Vyhazovač zaklepe na dveře a vstoupí. Kai a Raven se dívají na dlouhý bar, za kterým, pokud budou přijati, budou pracovat. Dveře se tiše otevřou a oni vstoupí do pohodlné místnosti se smetanovými pohovkami a velkým psacím stolem.

„Tak copak chcete?“ ozve se a oni se otočí za hlasem. Muž okolo dvaceti pěti, krátké černé vlasy, štíhlá sportovní postava.

„Sháníme práci.“

„Nejste na to trochu staří?“ tvrdě řekne a usedne na pohovku. Zpytavě si je prohlíží. Rukou sáhne do kapsičky a vytáhne cigaretové pouzdro. Otevře je, vybere cigaretu a zapálí si.

„Charlee, ty jsi starý?“ ozve se Raven chraptivým hlasem. Muž vydechne kouř a pozorněji si ho prohlédne.

„Umíte míchat nápoje?“

„Ron je výborný a já jsem od něj dost pochytil.“

„Pracuje se tu bez košile, je to jasné? Dolů.“ Kai se podívá na Ravena, ale oba si je sundají. V materiálech to nebylo. Musí říct Bee, aby byla důkladnější.

„Hmmm.“ Kai s Ravenem mají pocit, že se na ně dívá jak na dva kusy starého hovězího. Nemají ho rádi. Raven přistoupí k stolku s alkoholem a začne něco míchat.

„Ravenův sen,“ a podává temně fialový nápoj. Alex ho přijme a upije.

„Tak dobře, ale ty záda to chce nějak zamaskovat.“

„Stačilo by tílko?“

„Dobře, vyzkouším vás a uvidíme. Víte jaký je to klub a ty záda chci...“

„Bývalý přítel to trochu přepískl,“ pochmurně řekne Kai. Alex přikývne a upije. Jo, takový je život.

„Tak můžete jít.“

„A plat?“ zeptá se Kai.

„Až jak se dnes osvědčíte a teď jděte.“ Dívá se za  nimi a v ruce svírá skleničku s nápojem. Mohl by to být zlatý důl a tohle, co pije, dá na menu.

„Tak co?“ ozve se za Alexem hlas. Ten se neotočí za člověkem, který na něho mluví. Pokrčí rameny čímž dá najevo, že se o tom nechce bavit. „Jsou pár. Ten blonďák nebude chtít...“ Alex prudce odloží skleničku a zvedne se. Dveře se zavřou, jako by dotyčný pochopil, že to přepískl.

„Rezavý hřebík, Margarita, Mai Tai, Piňa colada, Blood Mary, Sněžná víla...“ jeden koktejl za druhým a  Kai se křečovitě usmívá a má pocit, že to je nekonečné. Pohlédne na Ravena. Tomu jde to skvěle. Přímo fantasticky a ještě žertuje se zákazníky. Připravuje další drink, když se podívá na Ravena a do jeho modrých očí. Připomínají mu hořce. Horské květiny. Raven mu hodí láhev a on ji zachytí. Usměje se a nalije do skleničky. Zatočí se a hodí ji zpět. Raven ji zachytí, otočí se a rukou za zády nalije do skleničky.

Další láhev a další přidání nápoje do skleniček. Střídají jednu za druhou. Kolem se ozve pokřik a potlesk. Deštníček, kousek ovoce a hotovo. 

„Zbytek si nech,“ a Kai se usměje. Ten dotyčný mu něco přistrčí a on to schová do kapsy. Kai pošle vzdušný polibek Ravenovi a ten odpoví stejně. Ohlušující křik.

 „Netušil jsem, že barman musí být tak trochu hercem,“ řekne po skončení šichty.  Raven se zazubí a vrazí do Alexe.

„Beru vás. Plat jako ostatní a můžete si dělat, co chcete.“ Oba přikývnou a jedou domů. Lehnou si a další den opět stejný kolotoč, zpestřený vystoupeními a neodbytnými hosty.

Koncem měsíce při posledním představení míchání nápoje Loch Lomond, když odpočívají, se Kai nakloní a zašeptá Ravenovi. „A to jsem si myslel, že naše zaměstnání je náročné.“

„Jo a kolik dnes máš?“ Kai vytáhne kupu vizitek, papírků a podobných sereptiček.

„Dvacet,“ spočítá papírky. Raven vysype kapsy a do výšky zvedne a roztáhne tanga s telefonním číslem. Kai vyprskne smíchy.

„Kluci jdete nebo co? Máme fofr.“ Dovnitř nakoukne Chreestle a zazubí se. Fialové vlasy má vyčesané do drdolu a v uších náušnice. Rty namalované rudě. Kai s Ravenem se zvednou. „Hele mohu?“

„Jasně!“ mávnou oba dva a jdou se postavit za bar.

„Extra dry Martini.“ Kai přikývne, automaticky nápoj namíchá a pak zvedne hlavu. Dívá se do lehce znuděných jantarových oči vysokého štíhlého muže. Dlouhé tmavé vlasy má sčesané dozadu. Nedá najevo, že ho poznal, a podá mu drink. Ten se hned napije.

„Výborné,“ a přisune mu desetidolarovku. Kai ji vezme a dívá se po dalším přání. Koutkem oka ho sleduje, jak jde do jednoho z diskrétních boxů, které jsou vyhrazeny pro vzácné návštěvy. Pátrávě se dívá po chlapíkovi jménem Black Angel, ale nikde není vidět. Taky by ani neměl být viděn, zachmuřeně si pomyslí.

„Chade je všechno v pořádku?“ zeptá se Allan, když si s pitím sedne do luxusního boxu. Vedle něho se objeví skoro jako duch Chad.

„Řekl bych, že v pořádku.“ Jen neví, proč zahlédl toho muže, s kterým se setkal ve Varšavě a později za neméně pohnutých okolností v Římě a ještě dřív v Ženevě. Taky je tam jeho společník. Varšava i Řím je minulost, ale to, za jakých okolností je tam potkal, mu říká, že si na ně má dávat pozor.

„Chade co myslíš, přijde dnes?“ Chad se usměje. On a ta jeho vášeň pro diamanty.

„Nevím. Povídal jsi, že určil rozmezí tří dnů.“ Allan přikývne, uvolněně sedí v boxu a popíjí Martini. Zabubnuje prsty na vyleštěnou desku stolu. Něco je tady špatně.

„Donesu ti něco. Nemůžeš tady sedět tak nasucho.“ Zvedne se a protáhne se kolem Chada. Zachytí jeho jemnou vůni a zatočí se mu hlava. Kromě diamantů má ještě jednu vášeň a tou je Chad. Hubený zjizvený nájemný střelec. Jenže on ho miluje a potom, co málem zemřel jen kvůli němu, ho nechce spustit z očí. Kdyby mohl, nejraději by si ho k sobě připoutal.želízky.  Jenže v tu samou vteřinu by je Chad sundal. Takže je to zbytečné.

„Džus,“ řekne tomu hezkému blonďákovi. Je sice starší, než obvykle v takových klubech barmani bývají, ale jeho kočičí pohyby a oči barvy hořců jsou předností, kterých si nevšimne jen slepý. Chad, když je s ním venku, nepije alkohol.

„Zde pane,“ přisune trojbarevný džus s deštníčkem. Ten se na něj podívá. Je to opravdu džus? „Ochutnejte, pokud nevěříte,“ nakloní se k němu přes pult s jemným úsměvem. Allan zaplatí a odnáší. Ten muž byl drzý.

„Ještě jednou se tak nachýlíš a neručím za sebe,“ řekne za ním Kai a Raven se rozesměje. Kai se zastaví a má pocit, že všechno se zastavilo tím smíchem.

„Chade tady.“ Chad se na sklenku zkoumavě podívá. Co mu to přinesl? Ale ví, že alkohol to nebude. Dal by si skleničku něco ostrého, ale tady na veřejnosti, kdy se může semlít cokoliv, potřebuje mít smysly ostré. Napije se. Dobré.

Oba čekají na toho muže, který jim má donést diamant, ale pořád nikdo nepřichází. Allan nakonec už podupává do rytmu rockových písniček. Vytáhl by aspoň Chada si zatancovat, ale opravdu neví, jak by reagoval. Nakonec ho popadne za ruku a táhne na parket. Brání se, ale nakonec, když je přitáhnut do Allanovy náruče, se uklidní.

„Nemohu tě tak hlídat.“

„Nic se nestane, Chade,“ pronese mazlivě „jen tě chci mít blízko u sebe.“ I když je rychlejší hudba, oba to nevnímají a spolu v náručí se pohupují na kraji parketu, kde je volněji. „Nevím proč si někam takhle nevyrazíme.“

„Protože jsem tvor nespolečenský,“ zavrčí Chad nespokojeně. Má chránit Allana a ne se bavit. Ucítí polibek na krku a má pocit, že vyskočí z kůže. Působí na něho jako droga. Hudba i světlo se změní a parket se ponoří do skoro úplné tmy. Chad ztuhne. Tma znamená nebezpečí, znamená útok. Může se stát cokoliv. Tma je nebezpečná kombinace s náručí Allana. Měl by být zodpovědnější, jenže s ním ztrácí svou identitu a je na chvilku Chadem jako kdysi.

„Co dělá?“

„Tančí s Black Angelem na parketu,“ pronese mrzutě Raven, který má lepší výhled na parket.

„Opravdu a co tak mrzutě?“

„Jen, že oni si mohou zatančit a já tady musím stát a obsluhovat. Chtěl bych, abys mě  taky tak svíral v náručí při hudbě a něco hezkého šeptal,“ vezme skleničku a trochu ledu. Povzdechne si. „Jo a víš co?“

„Ne, co?“

„Pamatuješ na Řím a na Varšavu? Tu ti nikdy nezapomenu.“

„Och neříkej, že ...“

„Jo, přesně, tvůj starý známý je Black Angel.“ Uvolní mu místo a Kai vykoukne na parket. Opravdu, když po chvilce uvidí jeho tvář a oči, jak se na něho usmívají. Chce zamávat, když je stržen Ravenem a drsně políben.

„Hele jedině já, je to jasné, nebo...“

„Nebo co?“ vyprskne Kai. „Mohu mít známé jaké chci.“ Někteří zpozorní. Že by milenecká hádka? To je vždycky zajímavé.

„Tak si za tím známým běž!“ Raven vezme sklenku a začne utírat, když kolem sebe ucítí paže a vůní Kaie.

„Je to jen známý,“ zašeptá. „Vzrušuje mně asi jako spát s lenochodem.“ Raven se stále mračí. „No tak, Ravene, přece nebudeš tak malicherný.“

 „Malicherný, malicherný… no, žárlím, trošičku,“ přizná neochotně. „Máte toho tolik společného.“

„Kdepak, nemáme. Copak jsem s ním slavil Valentýna, copak s ním trávím čas? Nebo snad si ho beru do postele?“ Raven se ještě mračí, ale cítí, jak pod jeho slovy taje. Povzdechne si.

„Hmm, to mně budeš muset později dokázat.“ Kai se usměje, ale mezi svraštělým obočím má vrásku. Black Angel je tady. V jednom klubu jsou tři z nejznámějších nájemných vrahů a k tomu světoznámý zloděj. Mizerná kombinace pro klub. Kdyby to kdokoliv zjistil, neváhal by to tady vyhodit do vzduchu.

„Allane půjdeme už?“

„Nelíbí se ti tady, Chade?“ ten se zamyslí a koutkem mysli registruje Allanovy ruce velmi nízko položené na pozadí. Jak cítí jejich teplo a občasné pohlazení, je to vzrušující. Jenže má povinnost a ti dva muži tu nejsou pro nic za nic. Má to říct Allanovi?

„Tak dobře,“ kapituluje Allan,  když skončí pomalé melodie a nastoupí rychlejší. Chytne ho pod paží a vede si ho jako trofej pryč. Chad se cítí divně uprostřed těch mladých mužů, kteří se tu producírují i polonazí. Povzdechne si. Allan by měl mít nějakého hezkého mladého zajíčka a ne takové zjizvené strašidlo, jakým je on.

„Miluji tě,“ uslyší v šatně, když mu Allan pomáhá do bundy a u srdce se mu rozlije hřejivý pocit. Allan si sám navleče tmavý kabát a jdou pryč. Venku je ovane studený noční vzduch. Chad se nadechne. Nemá rád ten dusný, propocený vzduch v klubu. Je raději venku v přírodě, tam kde je volnost a když se to tak vezme, tak nemá moc rád lidi. Oba vykročí k  nedaleko zaparkovanému lotusu. Allan vklouzne za volant a Chad vedle něho. Allan velmi rád řídí. Někdy možná až moc rád.

„Musím ti něco říct.“

„Že mně máš rád?“ lišácky se otáže.

„Mám tě rád, ale za barovým pultem byli dva zabijáci. Znám je z minulosti.“

„Kteří?“

„Ti starší. Černovlasý a blond. Ten černovlasý je Kardinal a ten mladší nevím, ale taky patří do oboru.“ Allan ztichne. Vzpomene si na blonďáka i na toho druhého. Připadali mu fajn. „Nejsou tu jen proto, že si chtějí přivydělat mícháním koktejlů,“ dodá ještě Chad a sundá Allanovu ruku ze stehna.

„Myslíš, že tu jsou pro to, co my?“ Chad pokrčí rameny. Mohou tam být z mnoha důvodů, ale kdyby ano, on má proti sobě dva prvotřídní žoldáky. Aspoň jeden je prvotřídní a druhý? Neví, ale Kardinal toho druhého zná a podle toho jak se dívá, jak se pohybuje, není zrovna žádný zelenáč. A Kardinal ho určitě uviděl. Pro většinu lidí tam nebyl, ale když tančil, zachytil jeho pohled a jemný úsměv. Poznal ho. Povzdechne si a podívá se na Allanovu ruku už opět na stehně. Jak to, že tam vždy skončí?

„Nech ten diamant plavat,“ řekne Allanovi, ale má pocit, že promluvil do zdi a auto zrychlilo. Allan se dívá vpřed a mlčí. Chad se dívá okénkem ven.

„Co pro nás znamená, že má Black Angela u sebe? Je to tvůj známý. Myslíš, že by mohl z toho vycouvat?“ ptá se Raven doma u Kaie v posteli a zívá jak je unavený a zítra je čeká další šichta.  Snad už to brzy skončí.

Kai zavrtí hlavou. „Ne. Jestli ho bude chránit, tak můžeš čekat, že to bude tvrdé. První bude Allan a pak on. Je jako rytíř chránící svoji dámu. Raději zemře, než aby dopustil, aby se mu cokoliv stalo,“ řekne zamyšleně. Dívá se na dokonalé rysy Ravena.

„Rytíř. Možná by dokázal Allana přemluvit k tomu, aby nám diamant vydal?“ Kai se k němu nakloní.

„Kdybychom byli na jejich místech, co bys udělal?“

„Hloupá otázka. Chránil bys mě a nedal diamant, takže nakonec budeme muset evakuovat klub?“

„Kdo ví co se stane a nezapomeň na diamant. Prý má svou vlastní vůli. Víš co, bavíme se o zbytečnostech a já chci tě držet v náručí. Když vidím ty všechny slizké chlapy, co tě okukují, tak se mi dělá zle. Jsi ...“

„Ano co jsem?“ ironicky řekne Raven.

„Nic. Jdeme spát nebo řeknu hloupost.“ Přitáhne si ho do náruče a sevře v objetí.

Na druhém konci města v hotelovém pokoji

„Zítra tam půjdeme zas.“

„To ho tolik chceš? Víc než mě?“

„Blázínku. Jestli chceš, tak se vzdám kvůli tobě toho diamantu.“ Chad se usměje. Kdepak, spíš by hleděl, jak získat jeho i s diamantem, nejlépe kolem jeho krku. Políbí ho.

„Půjdeme tam. Jen doufám, že to klub přežije.“ Allan se na něj nechápavě podívá.

„Proč by neměl přežít?“ Chad se rozesměje a Allan se usměje. Chad se směje. Je tak šťastný, a přitáhne si ho k sobě blíž.

Druhý den v klubu Inferno

„Extra dry Martini a džus od tamtoho blonďáka.“

„Jistě,“ zakřičí Kai a zavíří se skleničkou. Na rtech úsměv, v očích chlad a hodnotí toho, koho má před sebou. Nedaleko stojí Chad, ale řekl by, že ho moc lidí nevidí. Rty mu zvlní trochu ironický úsměv. Tuhle noc nebo příští Inferno asi svému jménu dostojí.

„Jedno Martini extra suché. Máte rád Bonda?“ Allan zamrká a zavrtí hlavou. Za chvilku přistane vedle Martini džus.

„Jsi si jistý, že jsou to oni?“ Chad si dovolí úsměv a upře na něho zrak.

„Jsou zajímaví, že. Když se někdo tak dlouho škrábe na špičku a  pak  tam dokáže  tak dlouho zůstat jako on, tak je to určitě Kardinal.“

„Co ho tak udat, a máme klid.“ Chad upije Martini a  přemýšlí, jestli to řekl vážně nebo ne.

„Bylo by to mrháním peněz daňových poplatníků. Nic nezjistí a já bych měl o hodně víc práce tě uhlídat než teď.“ Allan si povzdechne. Tušil to, ale za pokus to stálo. Pak si všimne jak Chadovi vykukuje kousek pokožky z košile a polkne. Ach jo, jeho vliv na něho je zničující, když stačí tohle, a nenápadně se k Chadovi přisune. Dívá se někam jinam.

„Je mi zima,“ zamumlá. Chad nevěřícně kroutí hlavou nad prostoduchostí Allana. Tak průhlednou záminku nečekal.

„Chade, je tady vedro jako v subtropech.“ Do boxu nakoukne nějaký muž jenom v dírkovaném tílku.

„Víš, jsem studenokrevný. Potřebuji občas trochu zahřát. Takže...“

„Allane,“ řekne varovně Chad, který odsune skleničku a narovná se. Něco se v klubu změnilo. Něco malého, ale je to cítit.

Kai sebou u baru trhne a zavře oči. Sakra co je, když kolem něho přejde zima. Už jednou měl podobný pocit, a to v Římě. Moc si toho nepamatuje a to, co vyprávěl Raven, bylo tak podivné, že raději o tom dál nepřemýšlel. Otočí se k Ravenovi a se skleničkou v ruce se upřeně dívá na vysokého muže. Neví proč ho upoutal on. Nic na něm není zajímavého. Je oblečen jako každý druhý host klubu a to do černé kůže a stříbra. Jenže sem nepatří. Snaží se splynout, ale nejde mu to. Polkne a dívá se, jak se proplétá davem.

„Kai co je ti?“ Raven se podívá za čím se tak Kai upřeně dívá.

„Je to tady. To, na co jsme se tak dlouho připravovali.“ Oba sledují jak mizí v boxu, kde je Allan a Black Angel. Odloží skleničky a nevšímajíc si lidí jdou pryč.

„Kam jdete, holubičky moje!“ vykřikne Chreestle a zamračí se, když uslyší nespokojené mumlání zákazníků.

„No tak kocourkové, uklidněte se, hned vás začnou obsluhovat.“ Co to ti dva vyvádějí? Takhle dostanou padáka.

„Dobrý den, lorde Allane.“ Jemný, klutivovaný, studený hlas. Chad sedí napřímený. Neví co má čekat a doufá, že se jen předá diamant a to bude vše.

„Dobrý den, Sire.“ Nechápe ty tituly, ale takhle to chtěl.

 „Posadíte se?“ Muž se zasměje, ale je v něm cítit chlad. Allan se ošije pod jeho černýma očima. Necítí se v jeho společnosti dobře a zřejmě ani Chad ne. Ten se zvedne a postaví se. Klidně stojí, ale má pocit, že mu po zádech někdo přejíždí ocelovými hřeby. Koutkem oka zaznamená strnulý pohled Kaie a toho druhého, jak sem míří. Už to začíná. Takže  si myslel dobře. Jsou tu kvůli diamantu, ale i když jsou s Kardinálem přátelé, tak pro něho je nejdůležitější Allan a jeho touhy. Vždy bude na prvním místě. Musí dávat pozor jak na toho Sira tak na Kardinala s blonďákem.

„Děkuji. Peníze jsou tam, kde jste slíbil?“ Alan přikývne, ale má pocit, že ho ve skutečnosti peníze nezajímají.

„Něco k pití?“ a podívá se na Chada, který se sice ležérně opírá o box, ale určitě vnímá všechno kolem sebe.

„Podívej se jak stojí. Zdánlivě ospale, ale věř, je nesmírně rychlý.“ Kai se zastaví uprostřed klubu a dívají se jejich směrem. Kolem nich se rozestupuje proud ostatních návštěvníků jako Rudé moře.

„Kai necítím se dobře. Je tady divně. Jinak než dřív.“

„Ano. Přišlo něco, co na svět nepatří,“ pochmurně poznamená.  Raven se na něho zvědavě zadívá. Je přece jen zčásti Knihovník, takže cítí víc než ostatní. Povzdechne si. Je to tak složité od té doby, co se vrátili z pobřeží, kde klidně žili, dokud je nevypátrali Knihovníci. Jenže dal za to, aby s ním mohl být, všechno. Udělá cokoliv, jen aby s ním mohl být. Sevře jeho ruku.

„Půjdeme?“

„Ještě ne,“ jemně zavrtí hlavou a zavrtává se do postavy Black Angela. Ten mu oplatí pohled, ale spíš celým svým bytím vnímá toho muže u stolku. Je divný. Moc divný.

„Ne, děkuji,“ odpoví černooký muž a shrne si šedivé vlasy z čela. „Mám tu pro vás ten kámen.“ Allan se usměje. Konečně uvidí Zpívající diamant. Muž sáhne do kapsičky a váhá a pak sebou trhne jako by dostal příkaz a položí ho doprostřed stolu.

Allan se dívá na kovovou matnou krabičku. Něco tak šeredného pro něco tak skvostného a nádherného jako je diamant. Doma ho krásně osvětlí a uloží do sametu. Bude skvostem mezi ostatními. Jen aby byl takový, jak ho popisují legendy.

Dívají se na krabičku a Allan čeká. Muž vzdychne a sáhne na krabičku. Ta se otevře a v černém sametu se zaskví nádherně vybroušený dimant bílé barvy nejméně o čtyřista karátech.

„Legendy nelhaly. Proč se ho zbavujete za tak směšnou cenu? Děláte si ze mně legraci?“ vykřikne Allan a Chad se k němu otočí. Muž fascinovaně pozoruje diamant a pohybuje neslyšně rty. Zvedne oči a Allan má pocit, že se dívá do vyhaslých kráterů, tak jsou studené. Mrtvé. Je to člověk? Napadne ho mimoděk a udělá krok vzad.

„Ne.. já ne.. on chce.. nemohu.. rozumíte, nemohu. Je můj, jen můj!“ napřáhne ruku a vyletí mu z ní dýka. Ničeho si nevšímá, jen toho muže před sebou, který mu chce vzít to, co je jeho. To, co našel ukryté v pralese. Allan se uhne, ale přece jen ho dýka trochu škrábne na tváři. Kapka krve dopadne na diamant.

Nikdo neslyší jemné zakřupnutí zlomeného vazu. Chad je rozzlobený, že je tak nepozorný. Má ho chránit a on selže. Nakloní se nad Allanem a něžně mu setře krev.

„Naposledy, slibuji,“ a pak ztuhne s rukou na Allanově tváři.

„Ten diamant. Vezmem si ho,“ pronese Kai a natáhne ruku k diamantu. Za ním stojí Raven a usmívá se, ale hlídá okolí. Oba zaregistrují muže v podivné poloze. Zlomený vaz a Kai ztuhne, když to zaslechne.

Zpěv.

Čarokrásný zpěv, který cítí v každém nervovém zakončení. Cítí jak mu zpívá s jeho krví. Zavře oči a chce jen stát a slyšet ten zpěv.

Kai s Chadem se narovnají a zahledí se na sebe a pak se zpěv změní.

„Kai!“ vykřikne Raven.

„Chade!“ vykřikne v obavě Allan a zatřese jim. Raven se dívá jak kolem nich se zužuje kruh hostí a další jdou k nim. Mají tak strnulé úsměvy. Allan sevře stůl rukama a Raven do něčeho praští, aby se vzpamatoval.

„Diamant!“ vydechne, ale očarovaně se na ně dívá. Někdo se o něho otře a on ho odhodí do davu. Allan se dívá na bílý kámen a pak zavře oči. Nemohu nic dělat, musím dál poslouchat.

Ticho.

Dvoje ruce na krabičce.

„Je můj!“

„Je můj!“ tišším hlasem zopakuje Chad. Zpěv umlkne a oni se rozhlédnou po davech hostů. Ty jejich oči a atmosféra nevěstí nic dobrého. Mají pocit, že vidí cosi se blýskat, rozhodně ne neškodné ozdoby pánských krků nebo zápěstí, ale spíš nebezpečnější věci.

„Padáme.“ Nikdo neví kdo to řekl první, ale všichni se zvednou jako jeden muž a začnou se prodírat davem. Občas někomu vrazí do břicha loket, podrazí nohy, odhodí nebo jen odsunou. Za sebou slyší dopadat první rány a zároveň výkřiky bolesti. Raději se nedívají, co se tam vzadu děje, a prodírají se stále vpřed. Dostanou se k zadním dveřím klubu namáhavě oddechujíc. Přece jen třista lidí je třista lidí. Vypadnou ven na čerstvý vzduch a zabouchnou ze sebou dveře do klubu, který se proměnil v Peklo. Opřou se o ně a dívají na sebe.

„Co to bylo?“ zašeptá Allan.

„Ten diamant,“ zasténá Raven a zavře oči. Otevře je a podívá se na Kaie.

Ten drží krabičku společně s Chadem a zírají na sebe bez mrknutí, bez nadechnutí. Raven se málem uchechtne, jak vypadají jak sousoší s názvem Setkání dvou lidí. Jenže z nich vyzařuje něco, co do soch má daleko. Jsou až moc živé a emoce, jindy tak klidně schované pod slupkou civilizace, teď vřou a derou se na povrch.

„To bolelo,“ zasykne účastně Raven, když vidí, jak se první pohnul Kai a vrazil pěst do břicha Chada.

„To bylo pěkné, Chade,“ zaraduje se Allan, když vidí jak se Kaiova hlava pod Chadovou pěstí skoro zvrátila.

„Přehánějí to“, když vidí krabičku, která leží na zemi a nad ní stát Kaie s Chadem a jak do sebe buší. Stojí jak skály a buší do sebe hlava nehlava.

„Děsně,“ zavře oči Allan, když vidí dopadat Kaiovu ruku na tvář svého miláčka.

„Stojí a snaží se toho druhého vytlačit z místa,“ pronáší fascinovaně až nábožně Raven. „Jako zápasníci sumo. Proti sobě a jen se toho druhého snaží odtlačit, zabít... Allane, že se nezabijí, že ne?“ Allan zbledne. Tak se dívali, až zapomněli na to, že se vlastně bijí hlava nehlava. Těžce oddychují  jak po maratonu, skoro nevidí přes napuchlé oči a přece si zasazuji údery, kdo víc vydrží. Znovu a znovu se pokoušejí o totéž. Získat to, co je na zemi, pro sebe.

„Jsou jak dva býci, berani, nevím co dělat!“ Oba se dívají jak krabička i zem jsou postříkány kapkami jejich krve Uvědomují si, že se o sebe spíš opírají, než se  bijí, a přece se snaží rozmáchnout a získat to, co leží na zemi a na co se celou dobu dívají. Obejde je mráz, když jim dojde, že ani jednou se na sebe nepodívali a jen zírají na ten kus diamantu v krabičce.

„Kai!“

„Chade!“ oba křičí. Opatrně k nim přijdou a Raven zatřese Kaiem. Nic. Jen dál zírají nehnutě na zem a snaží se toho druhého porazit.

„Beru si na starost Kaie.“

„Já Chada!“

„Promiň Kai!“ Raven ho odtrhne, uhne se před rukou, která je slabá jak moucha a vrazí mu jednu do zubů. Kai jen hekne a zhroutí se do jeho náruče.

„Moje!“ stačí vykřiknout Chad s krabičkou v ruce, kterou zvednul, jak ho Kai přestal držet a v tu chvílí mu Allan zasadí ránu do týla. Krabička se otevře a ven se vykutálí diamant.

„Schovat!“ vykřiknou Allan s Ravenem jako jeden muž a vrhnou se po krabičce a diamantu. Nacpou ho zpět i s hlínou. Oba leží vedle zhroucených  postav a oddechují. Raven vyplivne kus zeminy a Allan si odstraní listí z obličeje. Posadí se na zem.

„Božínku, nikdy bych si nemyslel, že budu někam tak rád schovávat diamant. Spíš je mám ve zvyku vystavovat.“

„Ten diamant patří nám.“

„Poctivě jsem za něj zaplatil,“ řekne pochmurně Allan.

„Odkoupíme ho.“

„Kolik?“

„Co si řekneš.“

„Nedám.“

„Dáš!“ vyštěkne Raven.

„Až naprší a uschne, blonďáčku!“

„Neříkej mi blonďáčku, ty jeden exvévodo.“ Ten se zadurdí.

„Bastarde.“

„Staroušku,“ s uspokojením řekne Raven.

Allan se nafoukne. Je v nejlepších letech.

Za nimi se ozve zasténání.

„Kai!“ vykřikne Raven a otočí se k němu. Chad se pohne.

„Musíme je ošetřit,“ pochmurně pronese Raven . „Nespustím tě z očí. Jdeme!“

„Kam?“

„Do klubu. Neboj, k šéfovi.“ Allan se skloní a něžně vezme Chada do náruče. Raven zatím otevře dveře a pak vezme Kaie taky do náruče. Nesou je a napůl se starají o to, jestli jdou vedle sebe, a napůl o to, aby se jim bezvládná těla cestou neotloukla. Raven se zastaví před dveřmi šéfa a s uspokojením je vykopne.

„Ven!“ zařve a vrazí s Kaiem dovnitř. Nikdo nikde. Rozhlédne se. Pohovka.

„Je moje. Je zraněný víc.“

„To je mi fuk. Viděl jsem ji první.“ Oba stojí načepýřeně proti sobě.

„Dámy, pánové, prosím, tady je místa dost.“ Vzadu se otevřou dveře a v nich stojí muž v županu. „Prosím uložte je a já přinesu led a nějaké šátky. Božínku, ti vypadají. Porvali se o vás?“ Mlaskne jazykem a Allan s Ravenem se zardí. Oni o ně dva? Zakašlou a nevědí co odpovědět. „No nebojte, dejte je hačat sem. Vypadají strašně!“ mávne rukou na velkou postel.  Raven jde napravo, kde Kaie jemně uloží do pokrývek, ostražitě pozorujíc Allana, který položí Chada nalevo postele. Dotkne se jeho tváře. Vypadá strašně.

Raven se podívá starostlivě na Kaie. Vypadá hrozně. Bude se o svého andílka starat jak se patří.

„Andílku,“ vydechnou oba najednou a zvednou hlavy.

„Neříkej mu tak!“ vyštěknou shodně.

„Božínku. Nehádejte se tu. Tady vám nesu něco pro ty roztomilé kocourky.“ Podá jim misky, do kterých nalije z konve vodu. Na ruce má přehozeny dva malé ručníky. Raven ho zamračeně namočí do misky a položí ho na čelo Kaie. Ten zasténá.

„Pššš,“ dovolí si říct Raven. Jen ať si ten aristokratický mizera zkusí něco poznamenat, ale ten se pilně věnuje Chadovi a omývá mu jeho tvář.

„Tak to má být, milánkové. Je to tak hezké, když se nehádáte. Přinesu vám něco k pití.“ Odejde a oni osamí. Dívají se na sebe a zarytě mlčí.

„Za všechno můžeš ty,“ nakonec nevydrží Raven.

„Já? Já jen chtěl diamant. To vy jste to všechno překazili.“

„Ticho,“ dvoje slabé zašeptání. Raven se skloní a políbí Kaie jemně na čelo.

„Budu,“ zašeptá. „Odvezu tě domů a tam se o tebe postarám.“

„Andílku,“ drze řekne Allan a úkosem se podívá na Ravena. „Hned tě z toho pajzlu odvezu. Neboj se, postarám se o tebe.“ Vezme mu ruku a políbí ho.

Zase. Já ho mám chránit. Chad se cítí tak strašně zmlácený. Netušil, že z toho mladíka, kterého potkal ve Varšavě, se vyklube tak zdatný protivník. Už skoro vyhrál, když uviděl hvězdičky a pak tichý konejšivý hlas Allana. Sevře mu ruku a dívá se štěrbinami oči do Allanova obličeje. Tak ho má rád. Jenže je tu spousta nevyřešených věcí.

„Ravene“ zašeptá Kai. Na natrženém rtu se objeví krůpěj krve. „Diamant.“ Sedne si a jedním napuchlým okem se podívá na Allana. „Ten diamant, dejte nám ho.“ Raven sevře jeho ruku a pohladí. Ví, že ho to bolí, ale musí nejdřív dostat to, pro co přišel.

„Ne, je můj,“ řekne tiše Allan, a hladí jemně Chada  po tváři a krku.

„Ravene, vezmi mu ho.“ Raven vstane.

„Co to děláš?“

„Musíme ho dostat. Do lidských rukou nepatří,“ zamumlá Raven a jde k němu. Obchází postel, když se otevřou dveře a v nich stojí muž v županu. Usmívá se a v ruce má zbraň.

„Dámy a pánové ten diamant a hned, nebo to odnese kdo? Ten nalevo nebo napravo?“ Naznačí neurčitý pohyb pistolí. Raven svraští čelo. Pohlédne na Kaie, který se usmívá. Nadechne se a začne se pohybovat proti muži s pistolí Ten na nic nečeká a začne střílet na postel.

„Zase pomalý,“ zaslechne Kai u ucha a už padá na zem s Chadem na zádech. Zaúpí, jak se mu roztančí kruhy před očima. Sevře rty, aby nevykřikl. Zaslechne slabé zaúpění.

„Idiote,“ zamumlá na zemi a hlavu vytočí ke dveřím kde bojuje Raven. Pak si povzdechne a zadívá se na Chada, který na něm leží, bílý jako plátno. „Díky. Ještě na mně nikdy neležela mrtvola. No, vždy je něco poprvé. Víš, jsi těžký,“ zasípá. Chad se chce  pohnout, ale má pocit, že vidí to co ještě neviděl a cítí železitou vůní krve. Tak ta je moje, s humorem si pomyslí a zavře oči. Snaží se zvednout, ale ruce se mu podlomí a on znovu upadne na Kaie. „Sorry Kardinale,“ zachroptí.

„Stačí Kaii,“ řekne bezmocně Kai.

 „Chade!“ vykřikne Allan a vrhne s k němu. í Chad se drží za rameno.

Raven zatím odzbrojí muže a pak mu vrazí koleno do břicha. Začne ho mlátit a pak mu dojde nesmyslnost toho všeho a rozrazí mu lebku o stěnu. Dotkne se jeho krku. Mrtvý.

„Diamant!“ zachraptí směrem k Allanovi a pak si všimne Chada na Kaiovi. Zatmí se mu před očima a zaskřípá zuby.

„Tak to ne!“ zařve a odhodí Allana na zem a za límec vytáhne Chada. „Ty ty ty...“ nemůže mu přijít tomu intirikánovi na jméno. „Udělal jsi to schválně!“ když ho někdo praští a Raven s údivem zjišťuje, že je to Chad. On má ještě sílu k tomu, aby ho praštil. Pijavice jedna!

„Pusť mně!“ slyší chladný tón. Odhodí Chada na postel a tomu se opět roztančí barevná mlha před očima.

„Dost!“ zasípou oba a Kai se pracně vyhrabe ze země a opře o postel. „Chad je raněný.“ Raven se hned otočí ke Kaiovi. „Promiň mi, ale...“ začervená. „Neměl na tobě ležet, mizera jeden, já  ho zastřelím a vykuchám svým tupým nožem, který mám už od sedmi let a já mu ukážu, krysímu bastardovi, se tě dotýkat a udělám z něho žrádlo pro sousedova Reka, který strašně rád hovězí, ale určitě mu bude chutnat i když možná na něj bude až moc tuhý...“ vychrlí jako kulomet a něžně se dotýká Kaie. Hladí ho po vlasech. Allan zatím přistoupí k Chadovi, který fascinovaně poslouchá proslov Ravena.

„Neposlouchej bláboly,“ řekne Allan a zaškrtí mu pevně ránu. Nakloní se k němu a šeptem mu řekne: „Ještě jednou tě uvidím v té poloze a na někom jiném než na mně a zavřu tě do své mučírny.“

„Nemáš mučírnu,“ namítne slabě Chad.

„Nevadí, pořídím si ji. Stylovou v růžovém.“ Allan se škodolibě zazubí. Chad nemá rád růžovou. Pak se otočí k těm dvěma.

„Kdo jsi, Ravene?“

„Někdo, kdo patří ke Kaiovi,“ odvětí Raven a přistoupí k nim s nataženou rukou.

„Vezměte si ho a zmizte!“ vykřikne a hodí po něm krabičku. Raven ji zachytí a dá ji do kapsy kalhot. Přejde ke Kaiovi a vezme ho do náruče. Allan už taky drží Chada v náručí a jde nasupeně ke dveřím. Oba vyjdou ven. Raven si zamíří k stříbrnému porsche a Allan k zaparkovanému lotusu.

„Tak někdy sbohem.“ Chad se jemně usměje a Kai taky. Oni dva určitě a kdo ví, co jim osud přichystal.

„Allane. Měl bys jim ten diamant dát,“ řekne bledý Chad v autě. Podle toho jak mu je, tak kulka jen ramenem prošla.

„Ani náhodou, Chade. Je můj stejně jako ty.“ Pohladí ho po tváři a ruku mu položí na stehno. Chad zavře oči a přemýšlí, že některé věci zůstanou stále stejné. Jako například Allanova vášeň  pro diamanty a jeho ruka na jeho stehně, tak krásně hřejivá.

O dvě hodiny  později v hotelovém pokoji

„Večeře, pane.“ Allan se zazubí a Chad se posune, aby to lépe viděl. Některé věci se nikdy nemění, když vidí jak do místnosti napochoduje Kai s Ravenem v uniformách poslíčků.

„Allane ten diamant, ano,“ zazubí se radostně Raven.

„Pánové,  co si tu večeři na servírovacím stolečku dát s náma?“ navrhne Chad z postele. Kai zvedne pokličku z jednoho tácu.

„Myslíš jako tuhle?“ a zadívá se na talíř, kde leží jeho oblíbený Glock.

      „Zase Glock? Ty jsi nepoučitelný. Kolikrát jsem ti psal, že čezeta se líp shání.“

„Jak psal?“ ozve se dvojitý výhružný hlas a Kai s Chadem se přikrčí.

„To je dlouhá historie, co si dát tu večeři?“ navrhne Kai a hodí zuřivý pohled po Chadovi.

„Tu, co máte na vozíčku nebo tu, co přivezou?“ otáže se lehce Chad. „Co já vím, tak Allan objednal něco moc dobrého a drahého!“

„Pochybuji, že se to vyrovná tomu, co vaří Raven, ale raději to projednáme u jídla.“ Raven se zapýří a Allan pro změnu začertí.

„Chade, to jídlo je pro dva.“

„Stejně potřebuješ zhubnout, Allane. Neuškodí ti menší porce jídla a už je to tady.“ Kai rychle přiklopí poklop s glockem a svlékne ze sebe uniformu. Raven taktéž.

„Jí...“ poslíček se zarazí nad tím, kolik je tu lidí a nad vozíčkem.

„Děkujeme a můžete jít!“ vystrnadí ho Allan z místnosti.

„Tak tohle jídlo je pro Chada. Jestli někdo z toho ukousne jen maličký žďobinek, tak je synem smrti. Je to jasné?“

„Klidně. Ale ten diamant je náš.“

„Nemám žádný diamant,“ prohlásí v klidu Allan.

„Allane dej jim ho. Stejně je to jen šutr!“

„Zrádče, ale něco za něco,“ lstivě se usměje. Chad se obrátí ke Kaiovi.

„Kardinale, tohle si u tebe vyberu.“ Ten pokrčí rameny.

„Kdy jen budeš chtít.“ Je mu docela jasné co to bude, i když nezná fantazii Lasičky, nebude až tak malá.

„Allane.“ Allan vezme Zpívající diamant v těžké krabičce a podá jim to. Kai ji otevře a přivře oči.

„Je to on?“ tiše se ozve Raven ještě překvapený tím, co prohlásil Kai o jeho jídle. Kai přikývne.

„Je.“ Zavře víčko a nechá si to v ruce. „Tak pánové, budu muset jít na skutečnou večeři a ne něco takového...“ pohrdlivě kývne směrem k Chadovu jídlu. Allan se na večeři překvapeně podívá. Na talířích je naservírováno to nejlepší, co hotel nabízí a není to zrovna dvouhvězdičkový hotel.

„Děkuji ti.“ Ozve se na chodbě Raven a Kai ucítí rty na své tváři. Obejme ho.

„Tak a je to. Půjdeme teď domů do postýlky a ty mi uděláš něco hříšně dobrého a  já to z tebe sním. Kousek po kousku a pak tě nakrmím.“ Raven se hrdelně rozesměje. Je šťastný. Kai poslouchá a je mu neuvěřitelně dobře.

Je dobré mít zavázaného nejlepšího člověka v branži, pomyslí si Chad a nechá se krmit tou výtečnou večeři.

„Tak ještě jednou za Allana,“ slyší Chad. Jen by nemusel být tak dětinský. Jenže než skončí s tím jídlem, tak dítětem rozhodně nebude, ale spíš sexuálním maniakem. Tyhle hry ho někdy unavují. „A další za ten ztracený diamant.“ Připomene mu to při každé příležitosti. „A další kousek za to, co budu chtít za ten ztracený diamant.“ Vždyť jsem to povídal, že to připomene opět, mrzutě si pomyslí Chad ponořený do všeslibujících Allanových očí.

„Daemone, zdravíme.“

„Kai a Ravene... Beo nekoukej mi přes rameno.“

„Jsem v počítači. Nemohu se ti dívat přes rameno.“ Kai s Ravenem se usmívají. 

„Ten diamant, to bylo peklo a klub se nejspíš taky změnil v opravdové peklo. Vezeme ti ho a jen doufám, že ho skamarádíš se Sirénami. Mají si co hodně povědět.“ Daemon se rozesměje.

„Má uchystanou speciální místnost. Nebojte se a vyprávějte?“

„Čím začít...“

„Vynech to, co jsme dělali, když nám zadal ten úkol,“ zastaví Ravena Kai. Z počítače se ozve slabé zaskučení Bey. Zas nic nebude.

„Tak začnu tím, jak jsem učil Kaie míchat Blood Mary.“ Daemon se opře o židli a poslouchá jejich vyprávění. Má rád Ravenův hlas i jejich dobrodružství a doufá,  že jich bude nespočetně.

Konec