Shounen - ai povídky

Hádes

7.

Mazlíček na palubě

Daniel sedí u ohně a přemýšlí o tom, že svět je velkej parchant. Tak strašným způsobem potrestat muže. To by raději zemřel. Chudák malej a ti dva, opravdu jako posádka se budou hodit. Pokud neobstojí v boji, najde si nějakou jinou a je pohřbí v moři s patřičným proslovem: Nebyl jsi dost dobrý pro Hádese a kapitána Daniela. Ano to je ono. Nádherný epitaf.

„Tak co nabídnete si a vůbec co je tamto?“

„Tamto?“ všichni se ohlédnou za Danielovým pohledem. „Jen nějaké vejce, které se nasbíraly v okolí. Zrovna jsme spolu komunikovali na jaký způsob je udělat. Můžeme se pustit do té svačinky?“

„Ale jistě.“

Po krabici s jídlem hmátnou troje ruce najednou. Šátek se rozváže a jídlo se skoro rozsype.

„Ugrhh ijá.“

„Ajiaaa!“

„Říkají, že nevadí, že je to od písku, snědí i tak. Konečně jiná strava, než z pralesa a chycena všemi možnými způsoby kromě lapání komáru do huby.“ Seberou, co se dá, a opláchnou ve vodě. „Nedaleko je pramen. Zátoka je to pěkná a klidná a za celou dobu, co tu jsme, nikdo nepřijel.“

„A jak dlouho?“

„Grrr!“ vysloví Alexandr a zvedne tři prsty.

„Umí dokonce počítat. Myslím, že dostal bičem přes hlavu a ztratil sluch. Od té doby místo, aby se učil, makal na bavlníkovém poli. Jednou se naštval a přetáhl dozorcovy záda stejným způsobem, jako on dělal jim. Sebral, co měl, což nebylo moc a zdrhl. Neřekl mi vše, jen se domýšlím, ale když mlčí… No a umí počítat. Je chytřejší, než někteří běloši samozřejmě kromě mě. Jistě, neví vše, ale vynahrazuje to zuřivým odhodláním každého bělocha přetáhnout svým bičem. Trochu odezírá ze rtů, ale ne vše a jsme tu tři měsíce.“ Pablo přikyvuje.

Alexandr vycení zářivé bílé zuby.

Daniel pomyslí na svoje. Musí se ho optat, jak to dělá, že jsou tak bělostné.

Jeff s Alexandrem a Pablem se pustí do jídla. Daniel je mlčky pozoruje a chvilkami pokukuje po vejcích.

„Víte, vaše kuchařka je vynikající, ale,“ pohlédne na amigos. „Je to trochu pro mě za ostré, ale těm dvěma to chutná.“

„Ach zapomněl jsem, že to jídlo je pro mě. Posádka dostává o polovinu méně ostrou potravu.“

Jeff se poškrábá za uchem a vytáhne notes. Něco načmárá a podá Alexandrovi.

„Aáno.“

„Některé jednodušší slova zná a vysloví je správně, ale Pablo, chudák malej, nesvede ani to a k tomu neumí číst a psát.“

„Proč ho to nenaučíš?“ optá se zvědavě Daniel.

„NO mohl bych, ale kde na to vzít čas a k tomu nám dochází papír a na lodích je vše dostupné, kromě papíru.“

„U mne ne. Na naší lodi je vše.“

„Oh. Dokonce Jolly Roger?“

„Samozřejmě, Tak co, plácneme si?“ napřáhne dlaň.

„Nechtěl jsem na moře. Potkalo mně tam to nejhorší neštěstí na světě, ale proč ne? Vždy mohu vyjít na souš.“

Daniel se zářivě usměje a pomyslí na Carlose a jeho prohlášení. Vstup na palubu jen posádce a obětem. Když se to tak vezme je to logické. Kdyby nebylo toho, brzy by bylo na palubě plno.

„Beru!“ plácne mu do dlaně.

„A Pablo s Alexandrem?“

„Jsem jejích mluvčím a víš co, jdeme.“

„Samozřejmě.“ Vstane, opráší si z kalhot písek a pomyslí, že ho nemá rád a od té doby co běžel v tom písku před těmi domorodkyněmi, je to ještě horší. Má nejraději suchou palubu, i když, co si bude namlouvat, písek je i tam.

„Potom nástup a málem bych zapomněl. Ten, co sedí v člunu a dloube se v nose, je Alby. Alby má rád jídlo, je vynikající dělostřelec, má ukecaného lakomého bráchu a umí šít.“

„Fajn. To bylo opravdu vyčerpávající. Pablo, co to děláš?“

Pablo ukazuje na vejce a klobouk.

„Ty je chceš vzít na palubu?“

Pablo mohutně kývá hlavou.

„Kapitáne, vezmeme je nebo ne?“

„Samozřejmě, že vezmeme, Wei ming, naše kuchařka, co vám bude dělat napůl okořeněné jídlo, je Číňanka a určitě z těch vajíček udělá dobrou omeletu.“

Mezi tím proslovem a sbíráním vejce do klobouku se Alexandr s Jeffem nalodí. „Ty vejce posbíral Pablo, tak snad budou dobré.“

„Myslím, že vajíčka Wei ming nenakupovala. Zdá se mi, že mluvila něco o tom, že jejích vůně je podivná. V životě jsem neslyšel, že by vajíčka voněly.“

„Hloupost, voní jedině na talíři. Smaženice na máslíčku, k tomu tousty, ledvinky…“ povzdechne si, snažíc se nedat najevo, že se mu stýská po životě v Anglii. „Víte, tu sochu opravdu dělal mistr, ale zřejmě posádce se moc nezamlouvá. Vzpomínám si, že na každé lodi to byla pěkná ženská.“

„Ano, ale Wei ming nevadí, Alby si zřejmě toho nevšiml a jestliže ano, pochybuji, že mu to do mozku doleze. Calum je proti, Jednooký Carlos taky, hlavně kvůli dost velkému údu. Zepředu víš a můj Zástupce je rád, protože víc pozabíjí lidi.“

„Nu což, taky mám na kontě pár přepadení.“

„To je výborné! Vyprávějte!“

„Ale,“ Jeff se začervená. „Samotné nicotnůstky a většinou to byly provedené akce pod jinými kapitány. Musím říct, že jako loď -  duch je velmi praktická. Řídí se sama? Víš, nemám moc rád výšky.“

„Ano. To rozhodně. Mohu mít menší posádku a menší posádka znamená, co posádko?!“ zařve poslední slova.

„Větší podíl na kořisti,“ z plachtoví se zhoupne dolu Calum a šklebí se. „Kdy půjdeme loupit a to je kdo? Vypadají jako Mexičan s černochem, kteří někde po cestě sebrali bělocha, aby byli do páru. Dost zvláštní kombinace i na mně, ale co má říkat ubohý Irčan jako já, že, a kterého z domova vyhnal bohatý šlechtic kvůli koním a který odešel se svým bratrem na moře. Nebýt děsivých podmínek na palubě našeho bývalého nelidského kapitána…“

„Calume stačí. Já vím, že chceš nám tu přednést svůj životopis a pochlubit se, ale později, ano.“

„Jak myslíte, kapitáne, ale mohl bych povědět pár historek samozřejmě o sobě a svém bratrovi Albym, když jsme se dostali k pirátům. To se stalo takhle…“

„Mohu ho zabít?“

„Zástupce, ne. Nemám náhradního plavčíka.“

„A potom mohu?“

„Jistě. Tohle je…“

„Aha no představím nás. Němý Pablo. Hluchý Alexandr a já jsem Jeff Dole Bez.“

„Bez čeho?“ otáže se zvědavě Wei ming s tácem v rukou a nabízí všem rýžové koláčky. „Jsou výborné, prosím, ochutnejte. Čerstvě udělané.“

„Oh výborné a promiňte, dámo. To není pro vaše vzácné uši.“

„Vzácné uši? Och. To je moc hezké, že kapitáne!“ Vrhne na něj oddaný pohled.

„Kdyby ty vzácné prsa byly větší,“ klidně pronese Jednooký Carlos teskně. „Ty uši jsou větší než je má vepředu.“

„Ale i tak by mně zajímalo bez čeho to, že jste? Prosím rýžový koláček? Och ten je trochu pikantní.“

„Grhh!“ zavrčí Pablo a vezme dva. Pak si vzpomene na svůj klobouk a nacpe si koláčky do pusy. Skloní se a vytasí se s kloboukem. Vydá při tom neidentifikovatelné zvuky.

„Och dárek?“ Usměje se. „Děkuji. Největší dárek byl, když mně kapitán vykoupil zpod šibenice, ale děkuji moc. Pokusím se udělat omeletu.“

„Je pryč. Škoda.“ Posteskne si Jeff.“

„Proč?“

„Proč? No ukázal bych ji to!“ zakření se Jeff.

„Kapitáne, mohu je zabít?“

„Zástupce na slovíčko…“ odvleče ho stranou a Carlos natáhne k nim ucho. „Jak to říct. Naše posádka je malá a tihle by mohli… Kušuj Calume nebo na tebe pustím Zástupce!“

„Kapitán zlý ke Calumovi!“ zaječí a skočí k Albymu a obejme ho.

„Ano?“ Zástupce sevře pevněji meč.

„Chápeš, abychom mohli provozovat pirátské řemeslo, potřebujeme lidi. Jsme vynikající posádka, ale je nás málo. To jistě chápeš.“

„Chápu. A?“

„Tihle jsou docela vhodní kandidáti na post pirátů na mé lodi. Chápeš.“

„Chápu, a když přestanou být vhodní?“

„Můžeš je zabít.“

„Ano. To bude ono. Děkuji.“ Daniel spokojeně přikývne a jde ke skupince, která se baví obvyklým způsobem. Neboli Alby stojí proti Alexandrovi a měří se pohledy. Co zas vyvádějí?

„Co tu vyvádíte?“

„Promiňte, kapitáne. Vajíčka jsem uložila do měkka a večer udělám omeletu se zeleninou a kousky masa.“

„Ano naprosto vyhovující večeře.“

„Děkuji. Doufám, že nebudete litovat těch zlaťáku, které jste za mne zaplatil, a mohu se váženého Jeffa optat, proč je Dole Bez?“

Všechno ztichne. Mezi tím už stačili shlédnout nedostatkové ústrojí Jeffa. Ten si odkašle a rozváže tkanice a spustí kalhoty dolu.

„Oh, vy jste jako můj dědeček poté, co ho napadl zlý pes v přístavu. To je mi líto, ale žít se s tím dá. Můj dědeček i bez toho se dožil devadesáti šesti let.“

Jeff zírá na Wei ming. Už se těšil na šok, zaječení a ona mu vykládá o dědečkovi, který se dožil devadesáti šesti let. Začne ječet.

„Posádko!“

„Kapitáne!“ Plachtoví se lehce zavlní, jak jimi pohne Carlos. „Od téhle chvíle je pro vás jediný zákon. Loupit, vraždit a získávat penízky. Je to jasné.“

„Jasné!“ ukážou se všelijaké třpytné ozdůbky na mačetách, kordech a nožích pocházející ne zrovna z legálních zdrojů.

„Výborně. Druhý zákon. Tlumočím loď neboli Carlose. Cokoliv vstoupí na palubu, odejde nohama napřed.“

„Hurrááá!“

„Počkat.“

„Ano Jeffe?“

„To znamená, že do Tortugy se už nikdy nedostaneme.“

„Jeffe, nedostanete. Jste posádkou Hádese. Děkuji za účast, a jestli chvilku vydržíte přednesu vám svůj první bitevní plán.“

„Jo a jako máme jít kam?“ zamumlá Calum na stočeném laně.

„Alby poslouchat. Alby se těšit na bitvu. Kdo se netěšit?“

„Překlad. Zapomněl jsem,“ zamumlá Jeff, vytáhne notes a napíše. Alexandr si to přečte a vydá zvuk.

„Mít něco proti Albymu?!“ Oba se proti sobě postaví.

„Sázka, sázka. Malá sázka, měďáček?“ obíhá všechny Calum s miskou.

Daniel jen zírá, jak jeho posádka se víc věnuje sázce, než úchvatného plánu, jak dobyt větší jmění.

„Piráti, Bukanýři.“ Nic. „Holoto líná pozor!“

„Danieli, něco ti chybí.“ Zamyšleně promluví Jednooký Carlos a prohrábne si delší vlasy. „Jen, co by to mělo být? Áááá mám to!“ vykřikne, natáhne se a zakleje. „Promiň, musím to obejít.“ Vstane a jde do kapitánské kajuty. Na zemi leží dvě pomůcky, které sjednají kapitánovi pozornost.

„Děkuji, Carlosi. Musíme je vychovávat k obrazu svému. Nesmí nás ignorovat, nesmí zdivočet mimo bitevní vřavu.“

„Ano. Jsou jak mimina. Říkám si, byl jsem takový?“ Popotáhne si kalhoty výš. „Je tu příjemně. Nohy mám v teplé, občas mi něco po nich přeběhne, oslízne je, větřík v plachtách, klid a mír.“

Daniel napřáhne pistoli, vystřelí a práskne bičem. „Hola hop!“ zařve.

Tak to má být. S uspokojením se dívá na posádku najednou správně reagujíc. Otočí se k němu a sleduji ho.

„Posádko, můj plán!“

„Zabít někoho!“

„Ano.“

„Přeříznout někoho!“

„Carlosi, chovej se slušně.“

„No jo,“ zabručí carlos. „Piráti se nechovají slušně.“

„Okrást někoho. Hodně lidi okrást!“ vykřikne Calum.

„Ano!“

„Mučit někoho?!“ pípne nesměle Wei ming a schová za zády dlouhé jehlice.

„Anooo!“

„Najíst se?“

„Nee!“ zařve na Albyho. „Mám plán. V přístavu o kterém vám povím později, kotví právě loď napěchovaná penízky.“ A mým kloboukem, mečem a botami. To už nedořekne. „K tomu mám s kapitánem nevyřízené účty. Pomsta je jaká?“

„Studená?“

„Může být, pokud potom bude téci krev.“

„Pekelně horká?“

„Výborně a jaká ještě?“

„Pálivě ohnivá s chilli papričkami a wasabi omáčkou?“

„No ano i taková může být,“ připustí velkoryse Daniel „ale pomsta má být hlavně strašná! Děsivá. Musí být o ní slyšet přes devět moří a každý se musí otočit, jestli na něho nedopadne ruka Háda. Rozumíte?“

„Zabít každého kdo není na Hádu!“

„Ano, Zástupce a teď Wei ming, večeře. Vyhládlo mi. Alby, ne raději Calume ukaž naší nové posádce kajuty.“

„Jasňačka kapitáne a mohu je provést po lodi? Malá exkurze po téhle krásce by neuškodila. Taky bych mohl přidat pár pikantností, které jsem pochytil na téhle lodi a samozřejmě, jak jste nás naverboval.“

„Moc nebudou řečnit.“

Calum se srdečně usměje. „No právě proto!“ luskne prsty. „Aspoň mně nebudou přerušovat. „Tak chlapci za mnou!“

„Áááááá!“ Posádka v čele s kapitánem se otočí směrem ke kuchyni, odkud zní nelidský jekot. „Pomóóóc!“ Kapitán pohlédne na Zástupce.

„Konečně zabít!“

Daniel vletí do kuchyně rozhlížejíc se po nepříteli, v ruce mačetu. Tváří se zuřivě.

„Kde je?!“

„Tam!“ zavře Wei ming a třese se na židličce.

„Možná myš? Ženské je nemají rády.“ Prohodí Calum ze zadu a snaží se povyskočit, aby víc viděl. Nakonec ho Alby vezme na záda. „Díky.“

„Jaká myš? Na své lodi nestrpím tuhle havěť. Má ve zvyku okusovat všechno a zvlášť prsty u nohou. Není tu ani ocásek ani krysička o to se starám osobně.“

„Co je, Wei ming?!“

„Tam tam proboha! Ono se to hýbe. Zabijte to!“ Hystericky zařve. Daniel udělá krok požadovaným směrem.

„Jééé to je krásné!“ Okouzleně zírá na rozbitou skořápku a v ní maličkého krokodýla. „No není krásnej?“ rozplyne se nadšením. Ano to je přesně ono a oči se mu rozzáří štěstím.

„Pánové, našel jsem posledního člena posádky.“

„Zas ho nemohu zabít.“ Smutně pronese Zástupce a schová meč. Je tu už tak dlouho a zatím si ani neškrtl a to si myslel, že se bude brodit v krvi.

Daniel se k němu skloní, zazubí se, když ucítí v ruce jeho váhu a zvedne do výšky.

„Kapitáne, přestanu vařit s tímhle na palubě! Sežer mně to!“

„Wei ming, nic ti neudělá a když ho budeš krmit…“

„Kapitáne, to je krokodýl.“

„Přesně tak. Má posádka něco proti krokodýlovi?“

„Neee!“ zařve jako jeden muž.

„Je roztomilý,“ snaží se přesvědčit Carlos. Wei ming se na něho s hrůzou dívá.

„Jedna jedna, krásko,“ prohodí Zástupce tiše a pohladí ho po hřbetě. Wei ming na něho křivě podívá. Mizera využívat slabosti ženy. 

„Krokodýl se bude jmenovat Boo!“

No co mi zbývá. Pokud si mně nedá k večeři… „Hip hurá!“ zakřičí. Wei ming se uklidní a přemýšlí, jak asi velký bude a jestli zná recept na dušeného krokodýla. Malá nehoda se může stát nejen člověku…

„Alby ho může sníst?“